Scéna.cz 

J. Plecitá, M. Klimešová: Podoby Bedřicha Smetany

Muzeum Bedřicha Smetany, existující v Praze v rámci Národního muzea – Českého muzea hudby, oslavilo dvojí skladatelovo výročí roku 2004, 180 let narození a 120 let úmrtí, výstavou Podoby Bedřicha Smetany. Z jejího katalogu dopracovaly autorky publikaci doslova novátorskou, jaká v literatuře o Bedřichu Smetanovi dosud neměla obdoby. Nemám výtvarně kritickou ani teoretickou kvalifikaci, abych mohl publikaci hodnotit z tohoto hlediska. Jsem muzikolog a badatel o tvorbě a životě Bedřicha Smetany a mohu tedy knihu posoudit jen jako praktickou pomůcku popularizace a vědeckého výzkumu. A v této souvislosti se zajímám především o dvě kvality, jaké mohu od takové publikace očekávat: o věrojatnost ikonografických materiálů až po možnost situace, kdy bude třeba je podle této publikace dále reprodukovat, a také ovšem o problematiku obsahu takové knihy: co do ní pojmout a co už ne.

K prvnímu okruhu: mnohokrát jsem sháněl ikonografické pomůcky a obrazové doplňky knih i článků o různých aspektech Smetanovy hudby i života. Vedle originálních památek, archivovaných v Muzeu Bedřicha Smetany, se mi osvědčila kniha Mirko Očadlíka Rok Bedřicha Smetany, vydaná 1950 v Melantrichu. Jednotlivé ikonografické materiály jsou tam totiž reprodukovány individuálně: v různých velikostech a s maximem ostrosti. Aby to bylo možné, je také formát knihy velký. Publikace Podoby Bedřicha Smetany je menší (jen 14,7 x 21 cm) a zejména původní fotografie, shrnuté do kapitoly Zrcadlo Bedřicha Smetany, jsou zmenšeny na velikost téměř jen podobenkovou cca 5 x 8 cm. Tato část knihy má mít zřejmě jen připomínkovou funkci. K tomu je trochu zmenšena i kontrastnost fotografií barevným – zelenavým, šedým, hnědavým – podtiskem. Je to problém: knihu toto opatření sice výtvarně unifikuje, zřetelnost jednotlivých fotografií však snižuje. Mnohem lepší je po této stránce větší část knihy s výtvarnými portréty skladatele – obrazy, plastikami, plaketami, plakáty, poštovními známkami aj.: těm jsou vyhrazeny větší formáty.
Obsahově je kniha vybavena vzorně. Je tam všechno cenné a známé. Přál bych si jednu výjimku: překrásnou barevnou malbu Kateřiny Smetanové na porcelánu. Když už je tam jedna ze Smetanových svatebních fotografií s druhou ženou Bettinou, zasluhovala by si zpodobení i první žena. Snadno mi ovšem namítnete, že to už není podoba Smetanova, ale právě jen Kateřinina. Jejich společná fotografie ani vyobrazení neexistuje. Jinak je citlivě odděleno to, co má ještě nějakou uměleckou nebo aspoň pramennou hodnotu (např. tužkové kresby Bettininy a dcery Zdeňky) a co je za hranicí uměleckého sdělení či pramenného významu. Je to překrásná publikace a autorkám k ní lze jen blahopřát.

J. Plecitá, M. Klimešová: Podoby Bedřicha Smetany
Jak Smetanu viděly generace 19. a 20. století; Národní muzeum, České muzeum hudby, Muzeum Bedřicha Smetany, Praha 2004, 151 stran – 30 dobových fotografií a 95 reprodukcí či vyobrazení Bedřicha Smetany z let 1843 až 200