Scéna.cz 

České filmové tipy 18. týden

Želary
Anna Geislerová ve strhujícím příběhu z konce 2. světové války o osudové lásce mladé lékařky k neotesanému horalovi. Koprodukční snímek ČT podle povídek K. Legátové (2003). Dále hrají: G. Cserhalmi, J. Adamová, M. Donutil, J. Dušek, I. Bittová, I. Trojan, J. Hrušínský, O. Kovaľ, J. Tříska a další. Scénář P. Jarchovský. Kamera A. Šopov. Režie O. Trojan. Příběh o lásce a také osudovém setkání dvou odlišných povah je zasazen do období 2. světové války. Hlavní hrdinka, nedostudovaná lékařka (A. Geislerová), je nucena kvůli ilegální činnosti svého přítele opustit město a skrýt se před okupanty ve vysokohorské vsi. Tam nalézá útočiště v chalupě zemitého Jozy (G. Cserhalmi) a po počáteční nedůvěře se mezi nimi vytváří upřímný, později milostný vztah. Eliška poznává i tvrdý život lidí v tomto Bohem zapomenutém místě, kde lidé dokáží být milí i krutí stejně jako příroda kolem nich. Zažívá tu vesnické rituály, setkání s partyzány a ruskými vojáky i konec hrozné války... Film, který je připomínkou květnových událostí roku 1945, vznikl podle stejnojmenného povídkového souboru Květy Legátové a podle scénáře Petra Jarchovského, režii měl Ondřej Trojan. Anna Geislerová za tuto roli získala Českého lva a další ocenění.
Vysílání: 03.5., 20.10 hod., ČT1

Občané s erbem
Česká šlechta – v poválečném období sešla z očí i z myslí, ale nezmizela ze světa. Studentský snímek Víta Olmera (1966). Po únorovém převratu v roce 1948 se stali aristokraté a potomci šlechtických rodů třídou, která neměla v socialistické společnosti žádnou budoucnost. V rámci tažení proti tzv. bývalým lidem přišli občané jako Václav hrabě Wratislaw z Mitrowitz, Mikuláš svobodný pán Daczický z Hesslowa či Josef Hrabě Kinský ze Wchynic a Tetova o veškerý majetek a na skromné živobytí si mohli vydělat pouze podřadnými pracemi ve skladech či v lesním hospodářství. Vít Olmer jako student FAMU se rozhodl s notnou dávkou odvahy zjistit, jaký byl v polovině šedesátých let život těch, co v jiných zemích platili po ztrátě moci za smetánku zahrnovanou přízní. Jeho otevřená sonda nepostrádá provokativní a apelativní rozměr a předurčila režisérův osud o několik let později, kdy normalizátoři československého filmu rozhodovali o jeho profesní budoucnosti.
Vysílání: 03.5., 11.10 hod., ČT2
Opakování: 04.5., ČT2

Děti úplňku
Probouzí se v nich síly, které neumíme ovládat. Nikdo neví, co vlastně prožívají, ani proč na ně má takový vliv Měsíc. Žijí mezi námi a prožívají každodenní peklo na Zemi – rodiny a děti s diagnózou nejtěžšího autismu. Dokument režisérky V. Stehlíkové (2017). Většina filmů o autismu představuje jeho polohu, která nám připadá něčím fascinující a přitažlivá. Ukazuje lidi vybavené zvláštní vnímavostí a neobvyklými schopnosti často hraničícími s genialitou. Režisérka Veronika Stehlíková se však v tomto dokumentu vydává prozkoumat jinou, méně fotogenickou a mnohem méně známou tvář této nemoci, než kterou známe ze skvělého podání Dustina Hoffmana ve filmu Rain Man. Této nejtěžší formě autismu se odborně říká „nízkofunkční“. Patří k nejnáročnějším a nejhůře zvladatelným zdravotním postižením vůbec. Ti, kteří jí trpí, mají problém v naší společnosti normálně fungovat.
Dokument zachycuje situaci čtyř rodin s různě starými dětmi. Adéla má autismus spojený s mentální retardací a problémovým chováním. Nemluví, je neustále v pohybu. Hází vším, co jí přijde do ruky. Bije se rukama do obličeje, léta nosila boxerskou helmu, která ji pomáhala ochránit se před sebou samotnou. Matka dospělé Marcely posté za den vyndává oblečení naházené pod postelí a rozsypanou mouku v kuchyni. Další rodině zachránila život klec, ve které jejich čtyřiadvacetiletý syn tráví většinu svého života. Mimo ni útočí lidem na obličej, mlátí pěstmi, vypichuje oči. Dorotka propadá záchvatům zoufalého sebepoškozování, při němž ji neudrží ani 3 dospělí lidé...
Diskusi o nedostatečné pomoci rodinám s dětmi s nízkofunkčním autismem rozvířila v roce 2016 tragédie matky, která i s autistickým synem skočila pod vlak. Situaci komentuje terapeut Hynek Jůn, který se zásadně zasloužil o růst povědomí o této nemoci a rozvoj specializované péče pro lidi s touto závažnou diagnózou. Sociální služby, které mají lidem se zdravotním postižením pomáhat, totiž tyto nejtěžší klienty paradoxně často odmítají. Nemají na ně ze strany státu dostatek prostředků. Přitom právě kvalitní péče dokáže životní pohodu takto nemocných lidí výrazně zlepšit.
Dokument Děti úplňku vznikl z iniciativy manželů Petry a Petra Třešňákových. Poté, co jejich dcera Dorota v šesti letech skončila hospitalizovaná v dětské psychiatrické léčebně, si uvědomili, že Česko nenabízí takto postiženým dětem žádnou důstojnou budoucnost. Rozhodli se na problém upozornit a usilovat o zkvalitnění sociálních služeb.
Vysílání: 04.5., 14.45 hod., ČT2
Opakování: 05.5., ČT2

Kosenie Jastrabej lúky
Je dobré mít se kam vracet. Tragikomický portrét jedné rodiny. Slovenský film (1981). Hrají: J. Kroner, V. Tichánková, R. Jelínek, K. Spišák, J. Úradník a další. Scénář S. Rosenberg a Š. Uher. Režie Štefan Uher (Ve slovenském znění). Starý rolník Martin Hudec (Jozef Kroner) se svou ženou (Věra Tichánková) zplodil a vychoval tři syny. Ti se rozběhli do světa a na rodnou vesnici jako by zapomněli. Martin může jen závidět svému starému kamarádovi Imrovi, za kterým jeho syn jezdí pravidelně až z Paříže. Když přijde senoseč, Martin se družstvu nabídne, že poseká louku, která kdysi patřila jeho rodině. Rozešle synům telegramy, z nichž není zcela jasné, o co jde. Ušlápnutý Jano (Karol Spišák) a redaktor Martin (Rudolf Jelínek) přijedou s rodinami, nejmladší Fero (Jozef Úradník) dorazí sám ze studií. Ani jeden z nich by nepřijel, kdyby věděl, proč je otec sezval. Během dnů, strávených společně podle rodinné tradice, tak vyplavou na povrch letité i nové bolesti, střety povah, ale především málo uvědomovaný pocit, který nakonec převládne nade všemi ostatními rozdíly – že všichni, kdo se tu sešli, jsou jedna rodina.
Vysílání: 02.5., 22.50 hod., ČT art
Opakování: 04.5., ČT3

Ostře sledované vlaky
Václav Neckář jako nesmělý železničářský elév ve slavném filmu, oceněném Oscarem. Podle novely Bohumila Hrabala (1966). Dále hrají: J. Somr, V. Valenta, J. Bendová, V. Brodský, L. Havelková, J. Zelenohorská a další. Scénář B. Hrabal a J. Menzel. Kamera J. Šofr. Režie J. Menzel. První celovečerní film režiséra Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky vznikl podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala v roce 1966. Po povídkovém filmu Perličky na dně a krátkých hraných snímcích Fádní odpoledne a Sběrné surovosti je i tento film dokladem nesmírné obliby, jíž se Bohumil Hrabal těšil mezi mladými umělci. Přepis útlé novely se vyznačuje na svou dobu originálním spojením nepatetického líčení okupačních let, jak se projevují na malém venkovském nádražíčku, a soukromých trablů jednotlivých hrdinů. Film ve své době vzbudil mimořádnou pozornost doma i v zahraničí, hlavně pro něžný i drsný humor, který prostupoval příběh o nelehkém dospívání mladého železničáře, i pro neobvyklý pohled na válečné dění. Snímek získal mnoho domácích i mezinárodních cen, mezi nimi i druhého Oscara pro naši kinematografii. Jako jediný zástupce naší kinematografie byl zařazen i mezi sto nejlepších filmů světa. Znovu budete mít možnost posoudit míru hereckého talentu Václava Neckáře, který v tomto filmu vytvořil svou první filmovou roli. Z dalších výborných hereckých výkonů připomeneme výpravčího Hubičku v interpretaci Josefa Somra, přednostu stanice v podání neherce Vladimíra Valenty, lidsky hřejivou paní přednostovou Libuše Havelkové a Vlastimila Brodského v roli kolaborantského rady.
Vysílání: 05.5., 20.15 hod., ČT art