Scéna.cz 

„Měla jsem štěstí na správné lidi,“ říká Ľubica Vargicová

Současná inscenace Verdiho Rigoletta je na repertoáru Slovenského národního divadla od roku 1987. Důvod, proč psát o x-té repríze z 4. prosince je ale prostý: Gildu zpívala Ľubica Vargicová, ověnčená ještě nezaschlými vavříny z Metropolitní opery v New Yorku, kde na podzim debutovala jako Královna noci v nové inscenaci Kouzelné flétny v režii Julie Taymor a pod taktovkou Jamese Levinea. Newyorské recenze psaly o „vzrušujících, zářivých koloraturách této vražedné role, pozoruhodných ve své přesnosti“. Jinými slovy Vargicová přišla, zazpívala a zvítězila.
„Měla jsem štěstí na správné lidi ve správném čase. Na prvním místě, samozřejmě po rodičích a manželovi, jsou moje paní profesorky, Krystyna Figurová, u níž jsem studovala na bratislavské konzervatoři, a Vlasta Hudecová na VŠMU. Obě velmi dobře rozuměly mému hlasu i svému řemeslu a získala jsem v nich i dobré mámy. Také jejich zásluhou jsem se dostala do Slovenského národního divadla, kde jsem se setkala s uznáním u kolegů a přízní ředitele,“ vzpomíná na své začátky v rozhovoru.
Festival Bohuslava Martinů vstoupil na sklonku roku 2004 do svého jubilejního, již desátého ročníku, který otevřel koncert k poctě současného skladatele Viktora Kalabise. K Martinů jej totiž poutá nejen vztah osobního obdivu, ale rovněž i záslužného působení v předních funkcích našich institucí, které se věnují martinůovskému odkazu především. Další večery potom patřily laureátům soutěže Nadace B. Martinů, Smetanovu triu a České filharmonii v čele s talentovaným Jakubem Hrůšou, která festival svým vystoupením uzavřela.

Prvním operním domem, kterému věnujeme II. díl našeho celoročního seriálu, je Opera Národního divadla, nejstarší dosud činný operní soubor v zemi s nepřetržitou existencí od založení Prozatímního divadla v roce 1982. Jeho počátky jsou spjaty se zrodem moderní české opery za smetanovské generace. Za oněch stopadesát let zde zazněla nejvýznamnější původní díla, prošli tudy nejvýznamnější tuzemští dirigenti, pěvci či inscenátoři. Jen letmo připomeňme vůdčí osobnosti, mezi nimiž nechyběli ani např. Bedřich Smetana, Karel Kovařovic, Otakar Ostrčil, Jaroslav Krombholc či Václav Talich.
Jedním z dalších českých kvartetních souborů, který se v poslední době svými úspěchy zařadil mezi ty nejlepší, patří i Bennewitzovo kvarteto, Štěpán Ježek, Štěpán Doležal, Jiří Pinkas a Jiří Němeček. V loňském roce totiž ansámbl zvítězil v soutěži National Presentation Concerts of Chamber Music v Amsterodamu, kde vystoupil jako kvinteto s holandským klarinetistou Harrym-Imre Dijkstrou, získal Cenu Českého spolku pro komorní hudbu při České filharmonii a probojoval se do finále prestižní mezinárodní soutěže ARD v Mnichově.

A na co se můžeme těšit v březnu? O tom již šéfredaktorka Hana Jarolímková: „Opeře jako jednomu z nejvýznamnějších projektů měsíce ledna se budeme věnovat i v příštím březnovém čísle, kdy vám přineseme nejenom rozhovor s Evou Urbanovou jako novou představitelkou Dvořákovy Rusalky, kterou v květnu uvede Státní opera Praha, ale také vás seznámíme se závěrečným projektem celoročního cyklu Česká hudba 2004 – nedílná součást evropské kultury, kterým byla česká premiéra původní verze Martinů Řeckých pašijí, nastudovaná v česko-britské koprodukci a uvedená 16. ledna v Brně.“