Scéna.cz 

Kino art tipy 42. týden

Bohémský život
Finská melancholická óda na oddanost múzám zahalená do černobílého a černohumorného oparu (1992). Hrají: M. Pellonpää, E. Didi, A. Wilms, K. Väänänen, J.-P. Leaud a další. Režie Aki Kaurismäki (Ve francouzském znění s titulky). Film nás zavádí do novodobé Paříže, do společnosti tří umělců, kteří se i přes své nejisté a nestálé příjmy snaží vést důstojný život. Spisovatele Marcela, albánského malíře Rodolfa a hudebního skladatele Schaunarda spojuje pouto přátelství a věrnost múzám. Potloukají se po levných pařížských bytech, občas mají nouzi, někdy blahobyt, jindy se těší přízni hezkých dívek. Chvíle bezstarostnosti končí, když Rodolfa spoutá láska k hezké Mimi. Filmový samouk a samorost Aki Kaurismäki (nar. 1957) je spolu se svým bratrem Mikou nejznámějším finským filmovým režisérem. Přízeň diváků si získal především parodiemi na „nejhorší rokenrolovou kapelu světa“, Leningradské kovboje. Jedinečný je svými portréty helsinské periferie, která je plná nedbalých, melancholických, ale hrdých rytířů pevných zásad. Ve svých snímcích vytváří vlastní obraz Finska, tak zvanou Akilandii, v níž se mísí reálná situace země s ideální představou lidské solidarity a pospolitosti. Pro jeho snímky se periferie stává centrem a namísto slov si vystačí s trefnými hláškami, z nichž čiší smysl pro lakonický humor.
Vysílání: 17.10., 21.05 hod., ČT art

Parádně pokecal
Komedie o pětadvacetiletém Štěpánovi, který si neví rady se svým životem a zamiluje se do hlasu tajemné Marie. Koprodukční snímek ČT (2014). Hrají: V. Rohr, V. Vydra, J. X. Baro, E. Křenková, V. Polívka, L. Pavlásek, J. Boková, J. Krausová a další. Kamera L. Moulis. Scénář a režie T. Pavlíček. Netradiční romantická komedie zachycuje osudy pětadvacetiletého Štěpána, který životem proplouvá bez valné snahy jej ovlivňovat. Po opuštění přítelkyně a už třetí vysoké školy se stahuje do městečka Sedmihoří, ale plán, co s načatým životem, stále nemá. Přežívá díky ubíjející práci v místním call-centru, hodně spí a jeho jediným přítelem je nevzhledný pes Krosna. Život mu změní až hlas tajemné, příkré a rychle mluvící Marie, která se mu jednoho dne dovolá na zákaznickou linku. Zamiluje se do ní, aniž by ji kdykoliv viděl a aniž by o ní věděl cokoliv víc, než že ráda telefonuje a že telefon nečekaně zavěšuje, klidně i uprostřed hovoru. Teprve víkendová návštěva chaty s partou přátel a hlavně setkání s poněkud záhadným Karlem Štěpána přimějí k tomu, aby konečně vzal osud do svých rukou a vydal se svoji vysněnou Marii hledat. Podaří se mu to? A jaké překvapení na něj na konci cesty vlastně číhá?
Vysílání: 20.10., 22.15 hod., ČT art

Třetí generace
Jak se rodí třetí generace terorismu a komu vlastně slouží? Německá černohumorná satira (1979) Hrají: H. Schygullová, B. Ogierová, V. Spengler, U. Kier a další. Režie Rainer Werner Fassbinder (V německém znění s titulky). Žánrově trochu absurdní komedie a zároveň jeden hodně diskutovaných a mnohými nepřijímaných snímků, avšak údajně jeden z Fassbinderových vlastních oblíbených - to je Třetí generace, která vypráví o zrodu tzv. třetí generace teroristů. V tomto příběhu, situovaném do Západního Berlína, je to středostavovská skupinka vcelku ekonomicky zajištěných jedinců a zároveň trochu znuděných mladých lidí. Pracují v nejrůznějších oborech. Hilde je např. učitelka historie, Rudolf prodává v hudebním obchodě, Petra je manželkou bankovního manažera, Susanne je sekretářka. Skupinka se ovšem rozrůstá o další členy s temnější minulostí. Zprvu akce začne nevinně, ale po první smrti film získává na obrátkách. Režisér Rainer Werner Fassbinder přišel s námětem na snímek během práce na společném projektu generace Nového německého filmu nazvaném Německo na podzim, který glosoval nálady ve společnosti po kulminaci událostí spojených s radikálně levicovou teroristickou organizací RAF. Ty na podzim roku 1977 realizovala právě tzv. druhá generace členů této skupiny. Zatímco první generace spojená se jmény Andreas Baader, Gudrun Ensslinová a Ulrike Meinhofová se zaměřovala na bombové útoky a přepadení, jimiž atakovali moc státu a kapitálu, druhá generace primárně svými činy požadovala propuštění čelných představitelů první generace. Fassbinder ve svém filmu předkládá satirický pohled na zdegenerovanost ideálů revoluce v podobě titulní třetí generace, která již ani nemá konkrétní důvody pro své činy. Dodejme, že reálná třetí generace RAF se ustanovila až v osmdesátých letech a soustředila se na likvidaci osob, v nichž viděla zosobnění kapitalismu. Sám režisér o filmu říká: „Je to právě tak, tito lidé, kteří nemají žádný důvod, žádnou skutečnou motivaci, ani touhu či utopii, mohou být jednoduše zneužiti jinými.“
Projekt původně měl vzniknout za finanční podpory televize WDR a Berlínského senátu, ale když byl zveřejněn obsah filmu, obě instituce svou podporu stáhly. Fassbinder se proto zadlužil a film produkoval sám za vlastní prostředky. V návaznosti na tuto cenzuru pak při propagaci Třetí generace používal jeden ze svých věhlasných výroků „Já neházím bomby, já točím filmy.“ Snímek měl premiéru mimo soutěž na festivalu v Cannes. Zatímco zahraniční kritika byla filmem nadšená, v Německu se tehdy kvůli svému provokativnímu zpracování ožehavého tématu setkal převážně s odmítavým přijetím.
Vysílání: 21.10., 23.00 hod., ČT art