Scéna.cz 

Deset století architektury

Deset století architektury: Hlávkovy Lužany
Neorenesanční zámek nedaleko Přeštic byl domovem architekta a mecenáše Josefa Hlávky, jenž byl také autorem jeho působivé přestavby (1999). Scénář a režie B. Hončarivová. Zámek v Lužanech u Přeštic má svou dlouhou historii. Vznikl ze staré tvrze, poprvé připomínané roku 1175. Koncem 16. století dostal renesanční podobu, o jeho citlivou novorenesanční úpravu se po roce 1866 postaral pětačtyřicátý majitel – architekt, stavební rada a mecenáš Josef Hlávka. Interiér zámku je dochován takřka v nedotčené podobě v celkové koncepci i v detailech, a dokládá nám způsob novorenesančního přístupu k vnitřnímu vybavení. Za svého života věnoval Hlávka mnoho prostředků a úsilí k povznesení českého kulturního, vědeckého i společenského života. Mimo jiné se mu podařilo prosadit u samotného císaře založení České akademie věd, na něž přispěl částkou 200 000 zlatých. Autoři pořadu spojují pojednání o objektu lužanského zámku s informacemi o životních osudech a dalších aktivitách Josefa Hlávky, pozoruhodné postavy českého kulturního a společenského života na sklonku 19. století, k jehož sídlu v Lužanech se tehdy upírala pozornost mnoha významných osobností.
Vysílání: 28.10., 07.45 hod., ČT2

Deset století architektury: Legiobanka
Významná stavba projektovaná v národním stylu rondokubismu architektem J. Gočárem (1998). Připravili: Z. Lukeš, M. Kubala a B. Hončarivová. Po zrodu samostatného Československa se začala projevovat i v architektuře snaha o vytvoření národního stylu. Legiobanka Josefa Gočára v Praze Na Poříčí se stala jeho prototypem a určila směr tzv. rondokubismu. Řešení fasády vychází z trojdílné triumfální brány, na níž navazují další patra, stavba je ukončena mansardou a mohutnou římsou. Pro architekturu 20. let je charakteristická spolupráce s výtvarníky. Autorem pískovcového vlysu, nazvaného Návrat legií, je Otto Gutfreund, který sám bojoval ve Francii. Silné dojmy z těžkých válečných dnů přetransformoval do uměleckého ztvárnění legionářů. Pískovcové plastiky Jana Štursy symbolizují místa, kde legionáři bojovali, ve Francii, Srbsku a na Sibiři. A právě na posledním z míst roku 1919 začal příběh Legiobanky, která si pro svou centrálu dala postavit tento dům. Iniciátorem byl legionář a bankovní úředník František Šíp. Vzhledem ke klesající hodnotě rublu věděl, že legionáři mohou o své úspory z vysokého služného přijít. Spolehl se proto na svého obchodního ducha a spořivost jednotlivých vojáků. Zanedlouho banka disponovala kapitálem sedmdesát milionů korun a shromážděnému majetku odpovídala i bohatost a velkorysost jejího pražského sídla.
Vysílání: 28.10., 16.30 hod., ČT2