Scéna.cz 

Třikrát věda a vědci

V současných dnech vychází v nakladatelství Argo několik knih, jejichž tématem jsou osobnosti vědců. Jednou z nich je román původně grafičky a ilustrátorky nakonec průmyslové designérky a spisovatelky Yannick Grannec BOHYNĚ MALÝCH VÍTĚZSTVÍ, v jehož centru je osobnost Kurta Gödela, jednoho z nejpozoruhodnějších matematiků 20. století.

Albert Einstein s oblibou říkával: „Chodím do práce jen proto, že mám to privilegium vracet se domů pěšky s Kurtem Gödelem.“ Gödel, přestože svými originálními vhledy obohatil Einsteinovu teorii relativity a otevřel seriózní diskuzi o do té doby snílkovských představách o cestování časem, je laické veřejnosti málo znám. Prožil bájný život: život boha na Olympu, jímž byl poválečný Princeton, a zároveň život obyčejného smrtelníka postiženého nejhoršími bludy šílenství. První román Yannick Grannecové je barvité vylíčení 20. století, óda na lidského génia a hluboké zamyšlen&iac ute; nad láskou a smrtelností.

Další kniha je přímo z pera dvojnásobného laureáta Nobelovy ceny za chemii Linuse Paulinga. Proslavil se nejen tím, že odhalil podstatu chemické vazby, za což obdržel nejvyšší vědecké vyznamenání v roce 1954, ale i svou kampaní proti testování jaderných zbraní. Za ní získal Nobelovu cenu míru v roce 1962.
Dlouhý název vydávané knihy přesně vystihuje o co v ní jde. Jmenuje se JAK DÉLE ŽÍT A CÍTIT SE LÉPE a je to praktický a jednoduchý návod, jak předcházet nemocem podáváním vitaminu C. Obsahuje historii objevu vitamínu C, funkce ostatních vitamínů ve výživě a mnoho dalších faktů z oboru ortomolekulární medicíny- způsobu léčby pomocí optimálních dávek vitamínů a dalších látek, které jsou normálně přítomné vlidském těle.

Do třetice je zde filozof Umberto Eco a JEHO OTEVŘENÉ DÍLO. V dnes už klasické práci poukazuje na paralely mezi určitými tendencemi v soudobém umění a postupy moderních vědních oborů. Rozlišuje dvojí pojetí uměleckého díla, přičemž jedno je autorem „naprogramováno“ a předepisuje vnímateli svou konkretizaci, druhé je ve vztahu k vnímateli „otevřené“. Otevřené dílo je podle Eca takové dílo, které umisťuje čtenáře, návštěvníka obrazové galerie či posluchače hudební skladby jako „aktivní střed před nevyčerpatelnou síť vztahů“, čtenář, divák či posluchač pak pořádá tyto vztahy, aby dal dílu formu, aniž je přitom vázán jakoukoli nutností, která by mu předepisovala definitivní způsob organizace díla. K tomuto pojetí podle Eca směřuje hlavní proud moderního umění.