Scéna.cz 

István Szabó v sekci Fokus

38. Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se koná ve dnech 21. až 28. července 2012, si ve stěžejní sekci Fokus letos bere na mušku Maďarsko a není pochyb o tom, že by sotva bylo možné nalézt důstojnějšího reprezentanta této země, než je István Szabó. Klišé „tvůrce mezinárodního formátu“ je v případě zatím jediného Maďara, který má na poličce Oscara, zcela na místě. (Ta polička je jen odhad - možná se na něj práší v garáži nebo se zakutálel pod gauč. I na takovou banalitu se teoreticky budeme moci zeptat v rámci masterclass.)

Onoho zlaťouška jak známo získal za strhující kolaborantské drama MEFISTO (1981). Kromě něj na nás v Hradišti bude číhat ještě následující sestava: PLUKOVNÍK REDL (1984), SCHŮZKA S VENUŠÍ (1990), MILÁ EMO, DRAHÁ BĚTKO (1992), SLUNEČNÍ JAS (1999, NA MISKÁCH VAH (2001), novinka ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI (2012) plus ještě kraťasy SEN O DOMĚ (1972) a MAPA MĚSTA (1977).

Při vědomí kontextu patrně není úplně na místě užití slova lahůdka, takže raději konstatujme, že obsah sekce, všeříkajícně nazvané Heydrichiáda (nejen) v českém filmu, je skutečně mimořádný. Samozřejmě v ní nemůže chybět notoricky známý Sequensův Atentát (1964) ani skvělá intimní dramata Romeo, Julie a tma (1959) a Vyšší princip (1960), zároveň ale připomíná skutečnost, že zdaleka ne vše, co na toto téma bylo natočeno, si zaslouží obdiv. Budeme se tak moci podívat třeba na dosti nevydařenou agitku o odbojáři Janu Zikovi Klíč (1971) nebo mamutí Vávrovo Sokolovo (1974), v němž lidičtí muži před smrtí slavně křičí „Ať žije Komunistická strana Československa!“ Pod tlakem doby vzniku se do určité míry ohýbá i celovečerní střihový dokument Opus pro smrtihlava (1984), nicméně řemeslné kvality této Heydrichovy biografie jsou nezpochybnitelné.

Tuzemskou tvorbu doplňuje ještě zdařilá televizní Operace Silver A (2007), nicméně skutečnými perlami pro mnohé z nás jistě bude oněch pár pohledů zahraničníma očima. Jen pár týdnů po tragédii Lidic natočil Humphrey Jennings cíleně propagandistickou Tichou ves (1943), v níž se ani trochu nesnažil o geografickou věrnost, ale naopak ji cíleně zasadil do velšské minivesničky se zákeřným jménem Cwmgiedd - to aby si jeho krajané uvědomili, že se jich náckovská hrozba také týká.

Rychle reagoval i do Hollywoodu emigrovavší Vídeňák Fritz Lang, který (skutečností jen volně inspirovaný) útok na protektora odvyprávěl ve stylu noirového thrilleru, nazvého I katové umírají! (1943). Těšit se můžeme ještě na sovětského Nepolapitelného Jana (1942), poněkud naivním způsobem oslavujícího odbojáře Jana Smudka - právě on v jejich středometrážním počinu tyrana zamorduje. No, budiž.

Abychom získali výraznější povědomí o významu a osobnosti Heydricha ve světovém měřítku, je tu Konference ve Wannsee (2001), působivá, mrazivě odtažitá rekonstrukce nedlouhého setkání nacistických pohlavárů v zámečku poblíž titulního jezera. Pod Heydrichovým nekompromisním vedením těch pár chladnokrevně smýšlejících pánů hbitě zformovalo osnovu toho, co později vešlo ve světovou známost jako konečné řešení židovské otázky...

A kdo z toho všeho ještě nebude mít adekvátní depresi, bude moci spatřit skutečné dokumentární záběry z Lidic, natočené pro německou propagandistickou potřebu, nebo zavítat na některou z četných besed a přednášek. Jak svého času pravily plakáty, tištěné pobouřenými Brity: „Lidice shall live!“ V Hradišti rozhodně. (Zdroj: pro 38. LFŠ, Ondřej Vosmik)