Scéna.cz 

Okolo bodu – František Kupka

Výstava klasika světové malířské avantgardy Františka Kupky ve White Gallery je bezesporu prvořadou senzací. Nejde jen o velmi zásadní cyklus kvašů Okolo bodu, který Kupka vytvářel a varíroval mezi léty 1911 – 1930 (i když se v literatuře uvádí pravděpodobnější datum vzniku mezi lety 1920 či 1925 až 1930, případně roku 1927), a který je s velkým pochopením pro výstavní místo zapůjčen Medou Mládkou z Musea Kampa. Vzrušující je také to, že Kupkův modernistický konvolut, hýřící rytmem a barvami, se objevuje v malé vesnici, byť jen mírným hřbetem kopce vzdálené od Litomyšle, kde je umění, architektura, hudba či literatura víc než vítaným hostem. A do třetice je důležité zmínit, že to byl právě Kupka, spolu s Kandinským a Mondrianem jeden ze zakladatelů abstraktního malířského umění, kdo příkladem vlastního díla, ale i jako symbol, měl rozhodně svůj jistý vliv na silnou poválečnou generaci umělců, kterým již White Gallery otevřela své prostory.

Kupka se stále více jeví jako klíčová osobnost při formování avantgardní fáze modernismu. Podstatným je fakt, že byl celistvou osobností, která se výrazně zajímala o různé vrstvy, zákruty a přístupy lidského myšlení a cítění. Prostor existence vnímal jako fascinující celek, za jehož vnějškovou vizualitou lze dohlédnout jiné světy. Chápal, že naše Země je součástí nekonečného celku světa, a po svém to projektoval do svého díla. Toto emocionální a myšlenkové pozadí je zřetelné i z cyklu Okolo bodu, který se ve variační řadě rozvíjí v jedinečný cyklus. Ať už se jeho vznik děje napříč dvěma desetiletími, či pouze ve třetí dekádě 20. století nebo vznikl najednou v jednom roce, zachovává si svou základní výrazovou jednotu. Ta dokládá nejen Kupkovo hledání absolutního tvaru výsledného díla, ostatně usilovné formální hledačství je pro malíře typické, ale také důraz na význam, který námětu Okolo bodu autor přikládal. Kupka i zde dokazuje, že je svým způsobem abstraktní syntetik. Důležitou roli v jeho práci sehrává kupříkladu hudba a hudební rytmus, je ostatně obecně známo, jakou roli měly Bachovy fugy při vzniku jeho snad nejslavnějšího obrazu Amorfy – Dvoubarevné fugy. Vedle rytmické hudebnosti ovšem cítíme v negeometrickém (či nevertikálním) díle, a pochopitelně i u cyklu Okolo bodu, jistý nádech přírodní vegetativnosti, který má svůj základ snad až v secesních stylizacích. Jak píše Miroslav Lamač ve své kupkovské studii, vydané Odeonem roku 1984: „Vyvstává tak nesporně zajímavý problém: souvislost, ať již přímá, podvědomá, nebo dokonce náhodná, upozorňuje na to, jak v Kupkovi stále tkvělo cosi z formální struktury secese, Jugendstilu i Art Nouveau. Snad proti své vůli, ale z neodolatelné vnitřní nutnosti Kupka ve svém díle umocňoval prvky, které ze soudobé francouzské avantgardy byly zcela vymýceny.“ Domnívám se však, že to spíš dokládá Kupkovo určité vědomí (či podvědomí) kontinuity umění, respektive fakt, že to absolutně nové se opírá o pevné základy minulého.

Definitivní obraz Okolo bodu o rozměrech 194 x 200 cm je nyní ve sbírkách Musée National d'art Moderne, Centre Georges Pompidou v Paříži. Je datován léty vzniku 1925 až 1930, přičemž kolem roku 1934 Kupka ještě dílo přepracoval. Obraz je každopádně daleko zklidněnější a racionálnější, než se odvíjí v průběhu kvašového cyklu. Možná, že při prohlížení unikátního konvolutu Okolo bodu mohou naskakovat v mysli asociace i k jiným Kupkovým dílům, co je však na něm asi nejdůležitější, je svědectví o myšlenkovém a formální hledačství geniálního světového malíře, původem z Opočna ve východních Čechách.