Scéna.cz 

Velikáni filmu: Luchino Visconti

Rocco a jeho bratři
Film Rocco a jeho bratři byl na XXI. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v roce 1960 vyznamenán Zvláštní cenou poroty a pro tehdy začínajícího Alaina Delona znamenal vstup na mezinárodní scénu. Na motivy příběhů z knihy Ghisolfský most od Giovanniho Testoriho ho natočil "aristokrat filmu" - režisér Luchino Visconti. Film sleduje osudy sicilské rodiny s pěti bratry, kteří přicházejí hledat obživu do Milána. Rodinné šance na finanční a společenský vzestup však ohrožuje lehkomyslný a bezcharakterní Simone. Ani největších obětí pro něho nelituje bratr Rocco, který se snaží vyřešit všechny jeho problémy - přijme na sebe téměř neúnosné finanční závazky, boxuje za peníze, aby splatil Simonovy dluhy, vzdá se lásky a nakonec se pokouší krýt Simona i před policií. Rocco je ztělesněním příkladné, místy až zaslepené bratrské lásky, jejíž nuance je někdy těžké pochopit. O to však průnik do citového světa rodiny působí přesvědčivěji. Viscontiho film se vyznačuje mistrovskou drobnokresbou jednotlivých charakterů, na níž se kromě Alaina Delona podíleli i vynikající Renato Salvatori a Annie Girardotová, kteří se dva roky po dokončení filmu stali manželi. Hudbu k filmu složil Nino Rota. Vysílání: 11.6., 20.50 hod., ČT2.

Smrt v Benátkách (Morte a Venezia)
Do italských Benátek přijíždí v roce 1911 hudební skladatel Gustav von Aschenbach. V noblesním prostředí hotelu a evropské smetánky se snaží zotavit, komponovat, najít vnitřní klid i odpovědi na velké otázky života a tvorby. Najde krásu - ztělesněnou polským chlapcem Tadziem, ale současně objeví i dosud skryté stránky sebe sama. Platonická vášeň, která ho k mladíkovi přitahuje, stárnoucímu skladateli na klidu nepřidá. Ale ani skutečnost, že mimo uzavřený svět hotelu řádí v Benátkách cholera, nedokáže Aschenbacha od chlapce odpoutat...
Filmová adaptace novely Thomase Manna se odchýlila od předlohy, pokud jde o povolání hlavní postavy. Visconti v Aschenbachovi viděl hudebního skladatele Gustava Mahlera - a použil ve filmu úryvky z jeho 3. a 5. symfonie, spolu s hudbou Lehára, Musorgského a Beethovena. Role hudby je pro tento film nezastupitelná a spolu se scénářem, hereckými výkony a výtvarnou stylizací do doby odeznívající secese se podílí na jedinečném vyznění snímku.
Smrt v Benátkách získala řadu nominací a cen - včetně nominace na Oscara (1972) pro autora kostýmů Piera Tosiho (nominován už za Geparda, spolupracoval s Viscontim i na Soumraku bohů) a Jubilejní ceny pro Luchina Viscontiho na MFF v Cannes 1971.
Luchino Visconti natočil řadu svých filmů podle literárních předloh: po Posedlosti (Cain: Pošťák vždycky zvoní dvakrát) a Natálii (Dostojevskij: Bílé noci) následoval výpravný Gepard (Tomasi di Lampedusa), pak Cizinec (Camus), a konečně Smrt v Benátkách. Tuto sérii uzavřel těsně před svou smrtí dramatem Nevinný (D´Annunzio). Vysílání: 15.6., 20.55 hod., ČT2.