Scéna.cz 

Bohuslav Rynek (1892 - 1971)

Veřejnosti se dostávalo básnického a výtvarného díla Bohuslava Reyneka nejen z ideologických důvodů převážně jen po malých dávkách. U příležitosti 40. výročí jeho narození a 130. výročí narození v příštím roce pořádá Galerie hlavního města v Praze po dvaceti letech jeho další výstavu, zatím nejrozsáhlejší, která přináší celou řadu nových věcí a poukazuje na nové souvislosti.

Bohuslav Rynek pocházel z Vysočiny, ze statku v Petrkově (nedaleko Havlíčkova Brodu), kolem něhož se po největší část života utváří jeho literární i výtvarná dílo. Celá jeho existence, náboženské vyznání, jednoduchý život v osamocení přírody se zvířaty a rostlinami mohou naznačovat náklonnost k monastickým principům, i když jeho osud byl načrtnut jinak. Už od svých studentských let rád jezdil do Francie a zajímal se o francouzskou literaturu. V roce 1924 se mu dostala do rukou sbírka poezie Ta vie est la. Zaujala ho natolik, že si přál poznat autorku Suzanne Renaud (1889 - 1964). Rozjel se za ní do Grenoblu- a byla z toho láska na celý život. V roce 1926 se s ní oženil a z manželství se narodili dva synové Daniel a Jiří, jejichž vzácnou přítomnost si mohli účastníci vernisáže užít v reálu - přes svůj věk, spolupracovali na přípravě výstavy!

Rodina žila po deset let v Grenoblu až doby, kdy se po smrti Reynekova otce přestěhovali definitivně do Petrkova.

Bohuslav Rynek začal poměrně záhy kreslit, psát básně a překládat francouzskou a německou poezii pro nakladatelství Josefa Floriana ve Staré Říši. Prorockým okamžikem byl český překlad uvedené sbírky své ženy v roce 1926. Položil jej v Petrkově před ní na stůl. Český název zněl - Zde tvůj život.

Nebylo to jediné osudové znamení. Když se procházel se svými dětmi v roce 1932 v botanické zahradě v Grenoblu, objevil se před ním na zemi balíček. Široko daleko nikdo nebyl, a tak se odhodlal balíček "přijmout" a otevřít. Byly v něm nové tuby tiskařské barvy na mědiryt. O několik dní později píše dopis svému příteli Vlastimilu Vokolkovi do Pardubic s prosbou, aby mu poslal učebnici grafiky neboť - "mám se stát grafikem". Prosbě bylo vyhověno a Reynek se pustil se zaujetím do práce se suchou jehlou - z roku 1933 pochází první exemplář - zde vystavené Stromy u cesty. V grafice ale nebyl úplný začátečník, jak ukazují linoryty zhotovené pod vlivem Josefa Čapka z dvacátých let.

Za svého pobytu v Grenoblu kreslil pastely místní krajinu. Nad Grenoblem se vypínají alpské štíty, které nelze přehlédnout, ale Bohuslav Rynek jako kdyby měl před nimi ostych. V jeho kresbách jsou jen louky a hájky jako na Vysočině. A možná právě to se líbilo Francouzům, kteří si je hojně kupovali. V Čechách o ně ani o jeho další věci zájem nebyl, podobně jako o jeho básně vydávané ve sbornících Josefa Floriana nebo jako bibliofilie, kterých si cenili jen skuteční znalci.

Na výstavě řazené spíše tématicky než chronologicky se nacházejí práce z institucionálních i soukromých zápůjček z úplných počátků, kresby z Francie, slavné cykly - např. Pašije, Sníh, Ženy na Golgotě nebo Pastorale, olejomalby - mezi nimi dvě velice vzácné vystavené mimořádně v gotické kapli v přízemí, pro niž jakoby byly stvořené - Krvavý pot (Kristova hlava) a Marie pod křížem. Mimořádný je také soubor provedený technikou chliché - verre (do skla začerněného sazemi se vyryje obraz a nechá se různě nasvítit jako fotografická deska). Jde o šest portrétů Krista - Veraikonů, z nichž každý je jiný. Pro Bohuslava Reyneka je příznačné, že se nikdy neopakuje a tvoří i v tisku jen originály.

Reynekova literární činnost se připomíná rukopisy, knihami vlastní poezie a prózy i překladů a jeho nakladatelskými počiny. Specialitou je grafikova dílna - Reynekův lis, rytecké nářadí a tiskové desky se zkušebními nátisky a barevnými variantami.

Velmi působivý je jediný dokumentární film o Reynekovi z roku 1969. Až s dojetím se díváme na jeho prorockou tvář, přes mnohé nepřízně osudu, klidnou a vyrovnanou.

Přestože jeho výtvarná činnost nebyla tak známa jako poezie, je dnes považován za jednoho z nejpozoruhodnějších grafiků.

Podobné náměty - příroda, zvířata, květiny v blízkém okolí, v plynutí času, venkovský dvůr, náboženské náměty - se objevují jak v grafice a obrazech tak v básních, jak dokumentují jejich texty na velkých plátnech v jednotlivých místnostech. On sám se ale za ilustrátora svých veršů nepovažuje. "Obojí pochází ze stejného zdroje, ale každé jde svou cestou." S velkou pokorou a úctou stojí před věcmi velkými i těmi nejmenšími. Kristus, stále se rodící a křižovaný na venkovském dvoře se slepicemi, kotě hrající si s motýlem, koza u silnice mají své místo a význam ve velkém mystériu světa. Trpělivě a opatrně odkrývá jejich skryté jádro a vnímavého pozorovatele zve ke sdílení výsady, kterou byl obdařen - směl se "zlehka dotknout tlukoucího srdce světa".

Výstava životního díla Bohuslava Reyneka potrvá v Domě U kamenného zvonu na Staroměststském náměstí v Praze do 29. ledna 2012.