Scéna.cz 

Výtvarné tipy na 23. týden

Versailles: Restaurování Velkého zrcadlového sálu
Také Královské paláce mají svoje osudy. Revoluce, války, bouře. Sen krále oslněného vlastní slávou, přeměnil zámek a zahradu v dokonalý obraz absolutní moci. Zrcadlová síň byla dokončena v roce 1684 a je bezesporu zásadní mistrovské dílo. První královský architekt Jules Hardouin-Mansart a první královský malíř Charles Le Brun si tady pohráli s materiály, se světlem, a s iluzí. Vysílání: 08.6., 15.55 hod., ČT2; Opakování: 15.6., ČT2.

Krásný ztráty
Literát, skladatel, performer, výtvarník a zpěvák Petr Váša reprezentuje brněnskou intelektuálně kulturní komunitu. Založil a rozpustil několik hudebních kapel, aby se nakonec našel v disciplíně, kterou sám nazývá fyzickým básnictvím. To dnes dokonce přednáší na fakultě výtvarného umění v Brně. V současné době působí jako zpěvák kapely Ty syčáci a překvapivě také ve znovuobnovené pražské kapele Jasná páka.
Jiří Surůvka už dlouho patří mezi ikony ostravského kulturního života. Ačkoliv nikdy nestudoval výtvarné umění, je dnes přijímán především jako výtvarník, přestože je jeho záběr mnohem širší: Směřuje od nových médií ve výtvarném umění, přes divadelní a kabaretní performance až ke kulturní politice, na které se aktivně podílí jako kurátor výstav i lobbyista usilující o rozkvět kulturního života v Ostravě. Původním vzděláním učitel českého jazyka a literatury je dnes vedoucím pedagogem oddělení Nových médií intermediálního ateliéru Institutu pro umělecká studia Ostravské univerzity. Vysílání: 09.6., 21.30 hod., ČT2; Opakování: 10.6., ČT2., 15.6., ČT2.

Ludmila Brychtová
Paní Ludmila Brychtová se narodila na Českomoravské Vysočině, studovala ve čtyřicátých letech grafickou školu a krátce UMPRUM, ale brzy odešla do praxe. Bylo jí málo přes dvacet, když se vdala za malíře Jana Brychtu, s nímž žije padesát let. Nejdříve v Praze, od roku 1968 v Londýně. Nápad, aby rodina odešla hned v září osmašedesátého roku do emigrace, byl její. Přestože doma zůstal byt, chalupa, auto, přátelé a kariéra, nikdy rozhodnutí odejít nelitovala.
Přesto se jí v Anglii od samého začátku stýskalo. Aby to vůbec vydržela, upnula se jako malířka na to, co se jí tam naopak líbilo - a udělala zářivou kariéru. Její práce jsou líbezné, potěší děti i dospělé, ale zároveň je v nich hluboká upřímnost. Kreslila výlohy anglických malých obchůdků, anglické neděle v parcích a na trávnících, zvířata, děti. A český sníh. Přestože se ona i Jan Brychta velmi dobře zavedli, nikdy se neodstěhovali z malého domku na severním předměstí Londýna, kde se pro kupy svých obrázků pomalu nemohou otočit. A tam, v prostředí až kouzelném, si s paní Brychtovou povídala Tereza Brdečková. Vysílání: 10.6., 12.35 hod., ČT2; Opakování: 11.6., ČT2.

Šumné stopy (8/10) Karel Pařík 2. díl
Podle návrhů architekta Karla Paříka (1857–1942) vznikla v Sarajevu většina reprezentativních veřejných budov, podílel se ale na rozvoji celé Bosny a Hercegoviny, kde strávil většinu svého života. Impozantním rozsahem tvorby pro jedno město - v tomto případě pro bosenskou metropoli - nemá dílo Karla Paříka podle odborníků v historii české architektury obdoby. Přesto jeho jméno upadlo do zapomnění, a to i v samotném Sarajevu. Tamní radnice se proto před čtyřmi lety rozhodla věc napravit a tomuto přednímu architektovi vzdala hold odhalením pamětní desky v budově sarajevského Národního divadla, které vzniklo právě podle návrhů Paříka.
Pařík se dostal na Balkán bezprostředně po okupaci Bosny a Hercegoviny rakousko-uherskou armádou roku 1878 v souvislosti s následnou transformací země, budováním infrastruktury a úřednického aparátu. Tehdy tam počátkem osmdesátých let 19. století přicházelo velké množství kvalifikovaných českých učitelů, inženýrů, stavařů, pošťáků a architektů, pro které se tato země stala novou životní příležitostí. Mezi nimi se na jaře roku 1884 v Sarajevu objevil i Karel Pařík, který zde jako teprve sedmadvacetiletý mladík získal spolu se svým mladším spolužákem Josipem Vancašem neuvěřitelnou zakázku na projekt hlavní katolické katedrály. Pařík se na Balkáně rychle vypracoval mezi žádané odborníky. Za svůj život vytvořil nebo se autorsky spolupodílel celkem na přibližně 150 velkých projektech a stal se autorem nejvýznamnějších staveb bosenské metropole: Národního divadla, Národní galerie, Ministerstva obrany, radnice, Evangelického kostela - dnes Akademie výtvarného umění, sídla hlavy islámské církve v Bosně a Hercegovine - Ulema Medžlis, Židovské synagogy, Šeriátské školy - fakulty islámských nauk, katolické katedrály Srdce Ježíšova atd... Vysílání: 11.6., 20.00 hod., ČT2; Opakování: 12.6., ČT2.

Edvard Munch
Norský malíř E. Munch 1863–1944), dodnes vlivný představitel soudobé moderny Norska, střední Evropy a Německa.
Vyrostl z duchovní atmosféry secese a jeho malířské dílo má některé charakteristické rysy tohoto slohu. Studoval na kreslířské škole v Oslu, kde byl ovlivněn naturalismem, francouzskými impresionisty a postimpresionisty (zvláště Gauguinem a Seuratem). Jeho vyhraněné poetické dílo inklinuje k symbolismu a stalo se východiskem pro expresionismus.
Obraz Ráno - Dívka sedící na posteli z roku 1884 reprezentuje Munchovo naturalistické období a byl i vybrán jako reprezentant norského umění u příležitosti Světové výstavy v Paříži v roce 1889. Berlínskou výstavou v roce 1892 výrazně ovlivnil expresionistickou skupinu Die Brücke a přispěl k vzniku berlínské Secese. V českém prostředí se stal známým po výstavě v roce 1905, kterou se nechala inspirovat umělecká skupina Osma.
Jeho známé obrazy jsou: Nemocné dítě, Výkřik, Madonna, Smrt v pokoji nemocné nebo Tanec života. Nacisty byly jeho obrazy v roce 1937 vyřazeny z německých muzeí jako „zvrhlé umění“. Celkem Edvard Munch ve svém odkazu zanechal 1 008 maleb, 15 391 grafických listů, 4 443 kreseb a akvarelů a šest soch.
Vysílání: 12.6., 15.20 hod., ČT2

Deset století architektury Zámek Ploskovice
První zmínky o Ploskovicích jsou z 11. století, kdy patřily řádu Johanitů. Se jménem místa je spojen i příběh Dalibora z Kozojed, na něhož se s prosbou o přijetí obrátili právě ploskovičtí poddaní při selské vzpouře v roce 1499. Podobu letní vily pozdně barokního typu, inspirovanou stavbami italskými a vídeňskou architekturou J. L. Hildebrandta, dala původnímu zámku až přestavba, kterou uskutečnila Anna Marie, velkovévodkyně toskánská. Pro celou stavbu je charakteristická vzdušnost, lehkost a přísná osová symetrie. Zámek stojí na přírodním terénním zlomu, přeměněném v terasu a je tak koncepčně propojen se zahradami a okolní krajinou. Na plánech této neobyčejně krásné stavby spolupracoval podle nejnovějších poznatků Kilián Ignác Dientzenhofer, který zde poprvé uplatnil prostorovou sestavu, výchozí pro podstatnou část jeho tvorby. Dnešní podobu dostal zámek po roce 1848, kdy si ho zvolil za sídlo český král Ferdinand V. Malířskou výzdobou interiérů zámku byl pověřen Josef Navrátil, který ji provedl v tehdy módním stylu druhého rokoka. Ploskovický zámek je vynikajícím dílem pozdního baroka a krásným objektem plným romantické nálady druhého rokoka. Vysílání: 12.6., 16.10 hod., ČT2; Opakování: 13.6., ČT2.