Scéna.cz 

Místo kostela střelnice - Zaniklé obce Doupovska

Jedete-li po karlovarské silnici, nedaleko od Karlových Var Vám jistě neunikne skála s ruinami hradu vypínající se nad městečkem Andělská Hora. Hrad stojí za návštěvu – je z něj nádherný výhled na Krušné a Doupovské hory. A také dohlédnete k další pozoruhodné místní památce – poutnímu kostelu Nejsvětější Trojice, který pro tehdejší majitele panství Černíny vystavěl významný architekt G. B. Alliprandi v letech 1692 – 1712. Kostel má mimořádnou trojúhelníkovou dispozici podobně jako hřbitov, jež jej obklopuje, symbolizující sv. Trojici. Jeho zrekonstruovaný interiér ukrývá další zajímavost - výstavu Zaniklé obce Doupovska.

Podobně jako v jiných oblastech Sudet byla oblast Doupovských hor v roce 1945 „očištěna“ od německých obyvatel. Do té doby jich zde žilo ve více než 60 obcích na 15 000, Češi tvořili jen nepatrné procento. Do opuštěných domů přicházelo po válce nové nesourodé obyvatelstvo z celé republiky a i když se nepodařilo původní počet nahradit, v roce 1947 zde stále žilo kolem 4 tisíc lidí. Přesto komunistický režim po roce 1948 rozhodl o vytvoření výcvikového prostoru pro armádu. Mezi lety 1953 až 1955 bylo obyvatelstvo vystěhováno a vznikl Vojenský újezd Hradiště. Nejenže se obyvatelé museli odstěhovat, ale střelnice pro tanky a letadla vyžadovaly prázdné pláně, a tak byly zlikvidované i stavby. Na 2 600 domů, 12 kostelů, 2 zámky a další objekty včetně hřbitovů, křížků na rozcestí i Božích muk ve více než 60 městečkách, vesnicích osadách a samotách.

O jejich osudu i původní a současné podobě vypovídá výstava uspořádaná obcí Andělská Hora a Oblastním muzeem v Chomutově. Její autorka historička Zdena Bitnarová využila dobové fotografie v protikladu s dnešními snímky fotografa Hugo Sedláčka, dokumenty, katastrální mapy, plány, dobové kresby i hmotné předměty, aby vytvořila expozici, z níž na člověka padá smutek.

Rušným centrem oblasti v době první republiky bylo např. městečko Doupov, jehož historie sahá až do 14. století. Mělo renesanční radnici, na náměstí kostel a velký zámek, další kostel v konviktě piaristů, kde také bylo gymnázium, další dvě školy, poštu, četnickou stanici, dva hotely, několik hostinců a nádraží. Část nádraží je také tím jediným, co se dochovalo – pro přesnost také schody vedoucí ke kostelu – ale bez kostela a zarostlá lipová alej. Podobně se vedlo i většině dalších osad, jen v některých zůstalo pár domů, někde byly postaveny nové pro vojenskou posádku ale všude se pod houštím a travou najde spousta ruin. Také cesty slouží a jako paradox stojí u několika neexistujících vesnic cedule s jejich jmény.

Aby se na ně zcela nezapomenulo, začalo občanské sdružení Klub historických památek Radonicka budovat od roku 2003 Lapidárium zaniklých vesnic na Doupovsku, kam se snaží umísit kamenné pozůstatky. Na Vintířovském vrchu nedaleko Kadaně je dnes k vidění na 50 exponátů opatřených popiskami. Jako první sem byl přepraven žulový pomník Dr. Hanse Kudlicha z roku 1933 ze zaniklé rozhledny na vrchu Složišti – Legerbergu. Němými svědky událostí jsou bezejmenné náhrobní kameny, podstavce křížků a pomníků, ostění, prahy, zábradlí, mlýnské kameny, fragmenty zdiva.

Asi jediní, kdo se mohou z novodobé historie Doupovských hor radovat, jsou přírodovědci. Mimo nepříznivého působení armády se přírodní prostředí vyvíjelo bez větších zásahů. Při nedávných výzkumech zde bylo napočítáno téměř 60 druhů savců a 260 druhů ptáků a území má dnes z hlediska ekologie podobný statut jako přírodní chráněné oblasti.

Výstava v Andělské Hoře i Lapidárium na Vintířovském vrchu jsou stálými expozicemi. Spatřit vojenskou zónu na vlastní oči lze jen na povolení, výjimkou jsou okrajové úseky, kterými vedou turistické cesty.