Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Lucie Svobodová – ředitelka Českého centra ve Stockholmu

autor: Scena.cz

Paní Lucie Svobodová je od roku 2006 ředitelkou Českého centra ve Stockholmu. Předtím si tuto funkci vyzkoušela v Paříži.

Vy máte ke Švédsku vztah od malička, že?
Ano, narodila jsem se sice v Československu, ale když mi bylo pět let, odjeli jsme odtud právě do Švédska. Tam jsem vyrostla, vychodila základní školu a žila jsem tam až do dvaceti let. Pak jsem byla v Americe, ve Francii a v roce 1991 jsem se vrátila do Čech.

Výčtem zemí, kde jste strávila část života, prozrazujete, že máte přednost, která se v diplomatických službách hodí – ovládáte několik jazyků. Které?
Čtyři velmi dobře – češtinu, švédštinu, angličtinu a francouzštinu, domluvím se také německy.

Máte některý z nich raději než ostatní?
Nejoblíbenější je asi angličtina – je to bohatý jazyk, jednoduše se používá.Švédštinu mám pochopitelně taky ráda, je to poměrně jednoduchý jazyk, čeština je těžší, ale je to moje mateřština.

Plánovala jste diplomatickou kariéru?
V naší generaci to byl takový sen, který se mi naplnil. Já jsem vyrůstala v době, kdy hranice nebyly otevřené. Já ani mí rodiče jsme sem nesměli. Nikdo netušil, jak to dlouho bude trvat. My jsme si nicméně udržovali nejen jazyk, ale také kulturu. Otec je výtvarník (pozn. Jan Brabenec) a strýc Vráťa Brabenec muzikant (Plastic People of Universe). Když pak nastal pád Železné opony, což bylo v době mého pobytu v Americe, na popud strýce Vráti jsme jsem se rozhodla oslovit státní instituci. Odpovědět mi Karel Schwarzenberg, ať se stavím, až budu mít cestu do Prahy. Já sbalila kufry a jela do Prahy.

Pracovala jste nejprve ve službách prezidenta Václava Havla (1991-96) a připravovala jeho zahraniční cesty. Pak jste se znovu vydala do zahraničí. Dočetla jsem se, že vaše maminka kdysi vedla kulturní centrum ve Švédsku. Znamená to, že jste věděla, do čeho jdete?
Maminka vedla Spolek svobodných Čechů a Slováků ve Švédsku skoro dvacet let. V té době existovala jiná organizace přidružená k ambasádě, tenhle spolek byl krajanský, ale z hlediska tehdejšího Československa to bylo „neoficiální.“ V průběhu totality se tam snažila dostat zajímavé lidi. Po pádu Železné opony toho nechala.
Když se ale ptáte na můj vstup do funkce ředitelky Českého centra, měla jsem určité zkušenosti z Paříže, kde jsem byla vůbec první ředitelkou po revoluci. Ve Švédsku jsem měla tu výhodu, že jednak bylo na co navazovat, a pak, že jsme uměla jazyk. Znám Švédy, vím, na co reagují, co je baví, a to je myslím velká výhoda. I když doba se mění, takže člověk se musí stále učit. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostala do obrazu.

Jaká je koncepce vaší práce?
Naším posláním je prezentovat Českou republiku v tom nejširším slova smyslu. Hodně záleží i na tom, kdo vás v dané zemi osloví, o co projeví zájem – od toho se pak program odvíjí. Naší hlavní ctižádostí je představovat švédskému publiku mladší generaci českých umělců. Začali jsme s českým designem, to je oblast, ve které jsou Švédové silní a která je taky zajímá. Bylo nám tedy jasné, že je neohromíme, nicméně výstava studentských prací zde měla ohromný úspěch. Ve Švédsku se hodí podtrhávat ženskou tvorbu, takže jsem představila tři mladé sklářky. Netušili, že děláme ještě něco jiného než broušené sklo, takže se výstava moc líbila a nakonec se některé artefakty prodaly. Měli jsme také výstavu komiksu a výstavu Veroniky Richterové a její tvorby z pet lahví. Tím jsme navázali na švédské předsednictví EU, kde dávají důraz na ekologii a tenhle projekt tedy velmi zaujal. Musím pochválit naše ústředí v Praze, které nám hodně pomáhá. Mám sice své kontakty, ale nejsem odborník na všechno. Po dvou třech letech nápady docházejí, a je tedy příjemné, když můžu využít nabízených projektů.

Vy se ovšem pohybujete nejen ve Stockholmu, ale i v jiných částech Švédska?
I když jsme na veškerou organizaci jen dvě, musíme stíhat i akce mimo Stockholm. Letos se například účastníme knižního veletrhu v jižní části Švédska Göteborgu. V tomto ročníku je totiž Česko jednou ze zemí, která stojí v centru pozornosti. Pozvali jsme na autorské čtení spisovatele Jaroslava Rudiše a Jáchyma Topola, protože jsme chtěli upozornit na mladou generaci po roce 1989.

Vy jste přímo vzor současné emancipované ženy. Zvládáte takovou náročnou funkci s dvěma malými dětmi...
Ve Skandinávii to není nic neobvyklého. Já jsem první dítě porodila za chodu v Paříži, po třech týdnech jsem nastoupila do práce. O prvního syna se devět měsíců, než jsme se přemístili do Prahy, staral manžel. Druhé dítě přišlo neplánovaně, takže jsem se musela situaci přizpůsobit. Jelikož jsem chtěla jak dítě, tak práci, nezbývalo než porodit a hned nastoupit zpět do úřadu. Nebylo to tak jednoduché jak u předchozího dítěte, musela jsem vše „logisticky“ velmi dobře připravit, ale když máte dobré zázemí, tak to jde. Je fakt, že ve Švédsku je to asi jednodušší než jinde v Evropě. Rodina je pro ně svatá, takže tam se po večerech nepracuje, chodí se domů. Když máte vernisáž v pět a napíšete, že je do sedmi, tak lidé ukázněně do sedmi odejdou. Ponocování neexistuje, nevím, zda je to zimou nebo jsou tak sociálně uvědomělí, ale funguje to a to mi situaci hodně usnadnilo.

Jaké místo ve Švédsku byste doporučila k návštěvě?
Je tu řada krásných míst, a navíc moře, mořský vánek. Stockholm patří k nejčistším městům Evropy. Já sama mám hodně ráda sever, kde je krásný národní park. Určitě stojí za to vyrazit i za polární kruh.

26.10.2009 12:10:53 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!