Scéna.cz 

Karel Haloun, Lubomír Martínek – Otrava krve

Dvacet let po listopadu 1989 vydává spisovatel Lubomír Martínek a výtvarník Karel Haloun v Edici Revolver Revue knižní rozhovor – svéráznou disputaci o dědictví normalizační éry a o mnoha dalších tématech, „před kterými není dobré utíkat“. Autoři nemají přidělené obvyklé úlohy tázajícího se a dotazovaného; jejich rozprava je „zdvojeným“ pásmem kriticky zaměřených úvah, jež se odvíjejí pomocí vzájemně kladených otázek či společně vybavovaných vzpomínek. Společenskokriticky laděný dialog dvou výrazných osobností české kultury, který vznikl na základě jejich dlouhodobého „elektronického rozhovoru“, svým osobitým tvarem obohacuje žánrové spektrum současné esejistické literatury a konfrontace dvou jedinečných osobních zkušeností představuje cenný příspěvek k úvahám o historii i současnosti české společnosti.

KAREL HALOUN (nar. 1951) absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (1972-1978) a působí zejména jako grafik a designér - věnuje se tvorbě obalů hudebních nosičů, logotypů, korporátních systémů, plakátů, knižní úpravě a ilustraci. Od roku 1996 pracuje v autorské dvojici s Luďkem Kubíkem. V letech 2004-2008 byl externím členem studia Side2, v současnosti je spolupracovníkem studia 3.dílna. Od roku 2005 působí i jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Je držitelem řady ocenění. Vystavuje samostatně i na kolektivních výstavách v Čechách i v zahraničí. Reflexe publikuje zejména v Revolver Revui a SADu. V osmdesátých letech působil v umělecké radě Junior klubu Na chmelnici, je nehrajícím členem skupin Jasná páka a Hudba Praha a jedním ze zakladatelů tajného hudebního sdružení Pornografičanka.

LUBOMÍR MARTÍNEK (nar. 1954) absolvoval strojní průmyslovku, pracoval jako dělník a kulisák. V roce 1979 přesídlil do Francie, cestoval a vystřídal řadu zaměstnání (mj. sociální asistent, konstruktér, řidič, malíř pokojů, tlumočník, stavitel a přepravce lodí, námořník). Od roku 1989 žije střídavě v Čechách a v Paříži. Knižně publikoval: Představení (Index 1986), Linka č. 2 (Československý spisovatel 1992), Persona non grata (Fragment 1993), Mys dobré beznaděje (Český spisovatel 1994), Nomad’s Land (Prostor 1994), Palimpsest (Prostor 1996), Quiproquo (Prostor 1998), Sine loco – sine anno (Torst 1998), Opilost z hloubky (Prostor 2000), Mimochodem (Paseka 2000), Mezi polednem a půlnocí (Paseka 2001), Dlouhá partie biliáru (Paseka 2004), Olej do ohně (Paseka 2007, cena Magnesia Litera za prózu) a Mýtus o Lynkeovi (Paseka 2009, Cena Toma Stopparda).