Scéna.cz 

Opera La finta giardiniera ve Stavovském divadle

Velká očekávání vzbuzuje nové – a v případě pražského Národního divadla vůbec první – nastudování opery W. A. Mozarta La finta giardiniera – Zahradnice z lásky. Pod inscenací je totiž podepsána zkušená tvůrčí dvojice Ursel a Karl-Ernst Herrmannovi, která má v operním světě podobnou pověst jako Peter Greenaway nebo David Lynch v oblasti kinematografie – spojuje je důraz na obrazovou stránku díla, kdy výtvarné ztvárnění je suverénním nositelem sdělení a zásadním prvkem sugestivní, imaginativní atmosféry. Inscenacím manželů Herrmannových navíc dodává divadelní punc jejich umění detailní herecké práce se zpěváky, takže postavy napsané Mozartem před více než 200 lety ožívají naprosto současnými a věrohodnými emocemi. Herrmannovi dokážou překvapivě interpretovat zdánlivě jednoznačné či jednotvárné situace, opera se v jejich pojetí zbavuje zastaralých konvencí a stává se strhujícím, ale i mimořádně vtipným, hravým a zábavným divadlem plným nápadů a překvapení. Česká odborná veřejnost manžele Herrmannovy ocenila Cenou Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci už za jejich předchozí práci pro Národní divadlo, Mozartovu operu La clemenza di Tito / Titus.

Opera La finta giardiniera – Zahradnice z lásky měla ve Stavovském divadle premiéru 25. a 27. října, jediné reprízy v této sezoně budou uvedeny 2. 11., 9. 11., 17. 11. a 10. 12. Představení začínají v 18:00h nebo v 17:00h. Atraktivitu titulu, jejž napsal W. A. Mozart v devatenácti letech, zvyšuje například fakt, že zazní ve své dlouho neznámé, kompletní původní italské verzi. A dále skutečnost, že dirigentskou taktovku bude držet Tomáš Netopil, budoucí šéfdirigent orchestru opery Národního divadla. „Jsem rád, že můžeme repertoár opery Národního divadla rozšířit o dosud neuvedenou Mozartovu operu. Zároveň si nesmírně vážím spolupráce s manželi Herrmannovými, kteří toto rané dílo jednoho z největších hudebních geniů velmi dobře znají – s velkým úspěchem je před lety inscenovali v bruselském Théâtre de la Monnaie,“ dodává šéf opery Národního divadla Jiří Heřman. Mozartova opera o „zahradnici jen na oko“ je rokoková hříčka a zároveň i nadčasová výpověď o lásce v lidském životě. Výmluvná je již samotná zápletka: Don Anchise miluje Sandrinu, ta ale miluje hraběte Belfioreho, který se má oženit s Armindou, již pro změnu miluje Don Ramiro. Aby toho nebylo málo, služka Serpetta, po níž prahne sluha Nardo, zase miluje Dona Anchiseho... V tomto propletenci Mozart velice oduševněle prezentuje celou řadu možných i nemožných variant milostných situací, roztomilých, groteskních, dojemných, ale i takových, v nichž jde o zdravý rozum či dokonce o život. To vše s až překvapivým, archetypálním přesahem. „Myslíme si, že devatenáctiletý Mozart v opeře La finta giardiniera vytvořil již velmi dobré dílo, prozrazující znalost lidské psychologie, citových vzplanutí i hlubokého utrpení, jak je zná láska. V některých áriích jsou vylíčeny stavy hraničící se šílenstvím a v případě Sandriny a Belfioreho jde o postavy, jejichž vášně překračují i tuto hranici. Takto extrémně exponované postavy již později Mozart nikdy nevytvořil. Snad jsou ojedinělé momenty, třeba u Královny noci, které se tomu blíží, ale takto vypjaté city – to je skutečně v celém Mozartově díle unikát,“ vysvětluje režisérka Ursel Herrmannová. Novodobá inscenace manželů Ursel a Karla-Ernsta Herrmannových je historicky prvním uvedením původní italské verze opery La finta giardiniera v Národním divadle. Cílem tohoto projektu však není pouze rozšířit mozartovskou nabídku ve Stavovském divadle o málo známý titul, nýbrž především stvořit inscenaci, která promlouvá současným divadelním jazykem k současnému publiku. Manželé Herrmannovi, kteří operu La finta giardiniera režírovali již v roce 1985 v bruselském Théâtre de la Monnaie, zakládají svou režijní koncepci na detailním rozboru hudebních a dramatických kvalit Mozartovy opery. Jejich umění vytěžit ze zdánlivě staromódních operních děl věrohodný, sugestivní a nadčasový obsah mohli diváci Národního divadla ocenit již v případě inscenace jiné Mozartovy opery La clemenza di Tito. Opera La finta giardiniera přináší na rozdíl od Tita odlišný materiál, spojuje totiž v jednotu prvky úctyhodné a vážné s prvky směšnými, radostnými i pošetilými. Tato jednota, toto balancování na hraně je typické pro Mozartova vrcholná díla jako Únos ze serailu, Don Giovanni, Figarova svatba a Così fan tutte, za jejichž předobraz můžeme operu La finta giardiniera považovat. Dvojakost, paradoxy postav a situací je také to, co Ursel a Karla-Ernsta Herrmannovy na této opeře zajímá nejvíce. Výmluvný paradox obsahuje také pracovní motto, které pro svou inscenaci zvolili. Cituje z libreta postavu purkmistra Dona Anchiseho (tzv. Podesty): „Amor vi ferì, vi sani amore“ tedy „Když vás láska zranila, ať vás také vyléčí“. Herrmannovi upozorňují, že přestože je děj opery postaven na vyumělkovaném rokokovém propletenci (A miluje B, B nemiluje A, nýbrž C, C nemiluje B, nýbrž A atd.), postavy pouze navzájem nekoketují a neškádlí se, nýbrž zakoušejí nejrůznější emoce, ba dokonce záchvaty a stavy posedlosti až šílenství. Režiséři proto usilují o to, aby každá postava naprosto přesvědčivě a pevně hájila svou pravdu a své city a aby se vyhnula povrchní stylizaci. Mozartovu operu pojímají bezvýhradně jako drama, byť jsou jeho hrdinové pouze obyčejní a ve své nedokonalosti směšní lidé.