Scéna.cz 

Temperamentní Verdiovské drama v Českých Budějovicích

Martin Peschík patří k pozoruhodným dirigentům nejmladší generace – jeho temperamentní českobudějovické nastudování Verdiho Síly osudu to jen potvrdilo. Velmi působivě dynamicky i temporytmicky rozvrhl logické hudební celky, se značným citem pro dramatičnost Verdiho partitury. Na zvuku orchestru je znát, že mu Peschíkovo vedení svědčí – jakkoli se i na dubnovém představení ukázaly technické limity některých hráčů. S přehledem dirigent řídil též sbor, rozšířený na téměř padesát zpěváků – což je počet v českobudějovické opeře nevídaný, svědčící o vážnosti, s jakou inscenátoři k uvedení Verdiho opery přistoupili.

Miroslava Veselá zpívá Leonoru di Vargas výrazově natolik barvitě a výmluvně, že člověk ani nevnímá, že její hlas nezní vždy právě hezky. Stejně jako Valentin Prolat (Don Alvaro) strhne naléhavými pasážemi a cituplnou interpretací bolestných míst natolik, že přestává vadit, že výšky již nezvládá s dřívější lehkostí. A do třetice: Richard Haan (Don Carlo di Vargas) vcelku úspěšně přemáhá fakt, že již není v dobré hlasové kondici, emotivním (i když někdy přece jen zbytečně přeforzírovaným) projevem. V kontrastu s touto trojicí paradoxně působí kultivovaný, ušlechtilý, doslova překrásný pěvecký projev Martina Gurbaľa (Otec Guardiano) malinko uměle. Nicméně jeho závěrečná slova působí patřičně povznášejícím dojmem. Jihočeské divadlo obsadilo také menší role převážně velmi solidně – pouze Romana Strnadová už na part Preziosilly hlasově nestačí. A dubnové představení se pěvecky dosti nevydařilo Pavlu Klečkovi (bratr Melitone).

Režisér Josef Průdek nepřišel s osobitějším režijním výkladem, nicméně rozehrál příběh osudových chyb a rozhodnutí se smyslem pro jednotný inscenační styl, vycházející z tradičního operního jazyka. Vcelku se mu daří vést interprety ke střídmému hereckému projevu, jakkoli tu a tam přece jen sklouznou k neobratnému opernímu pohybovému klišé. A jakkoli zvláště hemžení sboru působí převážně narežírovaně. Tísnivou atmosféru příběhu režisér s výtvarníky Jaroslavem Milfajtem a Tomášem Kyptou podtrhli setmělým jevištním prostorem, vymezovaným černými objekty – mobilními stavebnicovými díly, s dominantním symbolem kříže. Postavy v tmavých kostýmech mají na tomto pozadí (záměrně?) matné kontury, jako by se ztrácely v temném prostoru, který občas zavalí dramaticky prosvícený operní kouř.

České Budějovice, Jihočeské divadlo – Giuseppe Verdi: Síla osudu. Dirigent Martin Peschík, režie Josef Průdek, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Tomáš Kypta, choreografie Libuše Králová, sbormistr Josef Sychra. Premiéra 21. 3. 2008 v DK Metropol, psáno z reprízy 30. 4. 2008.

Zdroj Hudební rozhledy 08/2008 - Lenka Šaldová