Scéna.cz 

Jan URBAN: Miluji věci, které jsou načesané.

Sólista Hudebního divadla v Karlíně Jan Urban na sebe prozradil, že nejdříve tíhnul k tanci. Působil v tanečních souborech Golf (do r. 1993 – Chomutov) a následně tři roky v souboru Impuls. To už studoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kam se dostal po maturitě v oboru elektro. V žádném případě by prý nedělal v divadle a na koncertech zvukaře. „Na něj se hrnou všechny stížnosti. Kvůli mikroportům a odposlechům to vždycky schytá od všech – muzikantů i zpěváků....,“ odůvodnil nekompromisně. Prozradil, jak se dostal od tance ke zpěvu: „Učil jsem se pohyb na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Miloval jsem dril na tanečním sále. To je úplně něco jiného než výcvik na vojně, né že bych jej absolvoval. Na sále je skutečná dřina. Protože jsem ale začal s tancem až v šestnácti letech, neměl jsem dispozice jako kluci, kteří začínají s tancem už dřív, tak jsem šel za šéfkou tanečního oddělení paní Helenu Štěrbovou, a řekl jí, že bych zkusil zpívat. Poslala mě za profesorem zpěvu a po dalším půl roce jsem udělal konkurz na Drákulu.“ V Drákulovi ztvárnil postavu Mnicha a následovaly další muzikály – Krysař a Vlasy. V Hudebním divadle Karlín účinkoval v projektech West Side Story (2003 – role Leďák a Arab); Noc na Karlštejně (2004 – role Trubadúr) a Jekyll & Hyde (2005 – role Spider a Stride). V roce 2005 podepsal v tomto divadle smlouvu na stále angažmá a dále ztvárnil role Leo Blooma v muzikálu Producenti a Banjo Kida v Limonádovém Joe, v září 2007 nastudoval roli Boniho v Čardášové princezně za níž byl oceněn širší nominací na cenu Thálie.

Postava Leo Blooma patří v Producentech mezi hlavní postavy...
Tuto roli jsem si skutečně přál. Ta postava je typ člověka, který pro svůj život potřebuje nějaké impulsy. Někdo nebo něco vás osloví a díky tomu se rozhodnete pro směr kterým pokračujete dál. Osobně jsem v životě měl dva takové momenty. Prvním impulsem byla dívka, ženy ostatně hýbou celou společností, ta mě v mých 16ti přivedla do amatérské taneční skupiny ještě v mém rodném Chomutově. Tanec mě pohltil a už nebylo úniku . V mých 18ti letech, když jsem se rozhodoval kam budu dále směřovat se připravoval filmový muzikál Šakalí léta. Tehdy jezdil po republice filmový štáb, v čele s mladým začínajícím režisérem Janem Hřebejkem, a hledal tanečníky kteří to zvládnou i před kamerou. Herec jsem v té době nebyl v žádném případě. Nicméně riskli to a obsadili mě do malé role v partě těch zlých. Díky této náhodě jsem se odvážil a šel jsem na konzervatoř. To byl ten druhý milník v mém životě. Měl jsem chuť stát se skutečným tanečníkem.

A co stát se producentem?
V reálném životě určitě ne. Spíš bych byl schopný uvažovat o uměleckém šéfovi nebo třeba divadelním řediteli. (Smích.) Kdybych se měl rozhodnout a měl se stát soukromým producentem, musel bych mít za sebou neuvěřitelné finanční zázemí, protože - jak víme - kultura není příliš soběstačná.

Do Producentů jste byl obsazen až po premiéře. Jak prožíváte záskoky?
Pro mě je to hodně velký rozdíl od běžného zkoušení hry. A to asi pro každého herce. Učíte se prakticky z videa nebo co vám předá kolega. Nemůžete tomu představení sám za sebe přinést nic, alespoň ne z počátku, až když si to zažijete. Při zkouškách se to vytváří, postupně to vylézá, každý si do představení přidá svůj podíl. V tomto případě jsem tu možnost neměl a to je mi líto.

V Divadle Blaník jste v roce 2004 ztvárnil postavu Eddieho v muzikálu Pokrevní bratři. Čím byl projekt zajímavý pro vás?
Pro mě to byla zkušenost s opravdovou činohrou, i když je to muzikál. Byla to skutečně velká škola s dobrým režisérem - Tondou Procházkou, a s výbornými kolegy – Dankou Šinkorovou, Terezou Kostkovpu, Petrou Jungmannovou, Martinem Sobotkou, Radkem Valentou a jinými výbornými herci. Pro mě to bylo dost zásadní představení, protože jsem najednou poznal ducha herectví. Všichni jsme hráli srdcem. Určitě tomu pomohlo i to, že se hrálo na malém jevišti. Při Pokrevních bratrech jsme skutečně dýchali všichni společně. Když se zadařilo, tak diváci v hledišti seděli a ani nedutali.

Kdy je Vám na jevišti ouzko?
V jakékoli hře, kdy se mi nedostaví text. Pak mi pot zalije i port.

Jak se cítíte ve svých letech?
Myslím, že jsem hodně konzervativní. Skutečně tomu tak je. Miluji věci, které jsou načesané. Věci, které někdo hýčkal v rukou, dával jim svým umem tvar. Ozdobené budovy, mechanické hračky, sametové sedačky v divadle. Mám rád všechno, co není jednoduché a vypovídá to o vnitřku lidí kteří se podíleli na tvorbě daného předmětu.

Věnujete se také koncertní činnosti?
Jezdíme s pořadem Muzikálový koktejl – s Romanem Vojtkem, Lindou Stránskou, Šárkou Markovou, Hynkem Svrčkem, Kačabou Novákovou a dalšími. Také děláme další vystoupení – rokenroly, Italy a Boney M revival... Výborná věc.

Jan URBAN (*1974 Chomutov)
Konzervatoř Jaroslava Ježka (1993–1998). Účinkování ve filmu a v TV: Šakalí léta (1993, režie Jan Hřebejk); Prima sezóna (1994, režie Karel Kachyňa, TV seriál); Rebelové (2000, režie Filip Renč).
Hudební divadlo Karlín – sólista (od února 2005).
Účinkování v muzikálech: Dracula (1995–1996, role mnich); Krysař (1996–1997, role radní, ženich); Vlasy (1996–1997, role Ronny); Taneční seskupení „Děti swingu“ (1996–2001, choreogr. Helena Brousková); Pomáda (1999–2001, role Danny, Sonny, Teen Angel, Roger, Johny Cassino); Mše – muzikálová opera L. Bernsteina (1999); Rebelové R´n´R´ (2000, koncertní muzikálový projekt); Velká muzikálová show (2002, koncertní muzikálový projekt); West Side Story (2003, Hudební divadlo Karlín – role Leďák a Arab); Pomáda Show (2003, koncertní muzikálový projekt); Noc na Karlštejně (2004, Hudební divadlo Karlín – role Trubadúr); Pokrevní bratři (2004, Divadlo Blaník, jedna z hlavních rolí - Eddie); Jekyll & Hyde (2005, Hudební divadlo Karlín – role Spider a Stride); Producenti (2007, Hudební divadlo Karlín – jedna z hlavních rolí - Leo Bloom; Jack Rozparovač (2007, Divadlo Kalich – role Policajt); Limonádový Joe (2007, Hudební divadlo Karlín – role Banjo Kid). Čardášová princezna (2007, Hudební divadlo Karlín- role Bonni).