Scéna.cz 

Hudební rozhledy v únoru

V rámci oslav 120. výročí své divadelní budovy uvede v únoru Státní opera Praha v novodobých premiérách dvě dnes již zcela zapomenuté skladby francouzského skladatele Camille Saint-Saënse: v první polovině večera cyklus písní na text Armanda Renauda pro mezzosoprán, tenor, recitátora, sbor a orchestr s názvem Nuit Persane a ve druhé polovině koncertní verzi jednoaktové opery Hélène. Osudy jejích hlavních protagonistů, nebo-li skladatele a legendární australské sopranistky Nellie Melby, pro níž Saint-Saëns psal titulní roli, se s historií Nového německého divadla (dnes SOP) kdysi protkly. Těch společných průsečíků, do jejichž obrazce patří dnes i současný šéfdirigent SOP, Guillaume Tourniaire, je však mnohem víc.
Historie provozování operních představení v Paříži sahá do druhé poloviny 17. století, kdy Robert Cambert a Pierre Perrain obdrželi od krále Ludvíka XIV. povolení k provozování operních a hudebních produkcí. Operu, která se zde po té začíná hojně rozvíjet, tehdy reprezentují především skladatelé jako Lully, Rameau, Gluck, Piccinni, Spontini a Cherubini, kteří svými díly vytvořili základ k tzv. velké opeře. S tím – po vyhoření Pařížské opery – souvisela i potřeba nového divadla, kterým se stalo Palais Garnier, jehož provoz zahájil 5. ledna 1875 večer sestavený z částí Židovky, Hugenotů a Korzára. Dějiny druhé nejvýznamnější scény Paříže nazvané Opéra Bastille se začaly psát 13. července 1989, kdy tu na slavnostním gala večeru vystoupili např. Plácido Domingo, Teresa Berganza či Barbara Hendricks.

Vynikající koloraturní a lyrická sopranistka Marta Boháčová (1936) pochází z Brna. Středoškolsky vystudovaná učitelka krátce také učila, ale pedagogické vzdělání se jí hodilo spíše později, na Pražské konzervatoři, na HAMU, a také, což je u nás zvláště vzácné, v zahraničí – na vysoké škole ve Frankfurtu nad Mohanem. Sama absolvovala pražskou HAMU u Přemysla Kočího v roce 1965, ale svoje vzdělání si doplnila ještě v Bratislavě, ve Vídni a v Palermu na pěveckém institutu při divadle Teatro Massimo. V roce 1967 nastoupila jako sustentantka, od roku 1970 pak jako sólistka opery pražského Národního divadla, kde pracovala do konce sezony 1991. Vystupovala však často i v zahraničí a nahrávala na desky i v rozhlase. K vrcholům jejího repertoáru patřil Oscar, Zerlina, Zuzanka, Královna noci, Rosina ad.
Simeone Morassi, jemuž patří další díl seriálu Světoví houslaři a česká škola, absolvoval v roce 1984 cremonskou houslařskou školu a téhož roku také složil zkoušku ve hře na violu na udinské konzervatoři. Získal postupně první ceny a zlaté medaile na mezinárodních soutěžích v Mittenwaldu, Poznani, Ostřihomi a na Metelkově soutěži v Náchodě, a stal se tak pro pořadatele i soutěžící důležitou spojnicí českého a italského houslařství. Mimoto mezinárodní poroty samostatně oceňují kvalitu Morassiho práce, především jedinečný lak a tónové dispozice jeho nástrojů, vyráběné z pečlivě voleného, i dvacet let zrajícího dřeva. Od roku 2004 se houslařských soutěží v Poznani, Helsinkách, Lubech a hlavním městě Mexiku zúčastnil už jako porotce.