Scéna.cz 

Je mi líto, není to ono aneb Martinů Ženitba

Problémy druhé premiéry operní komedie Bohuslava Martinů Ženitba v provedení studentů HAMU je třeba zobecnit. Opakují se.
Jednak je zřejmé, jak si škola vlastně i pro komorní titul musí pronajímat lepší prostor, nežli jaký poskytuje pro operu zcela nevhodné školní divadlo Inspirace. Skoro bychom se jménu divadla v této souvislosti mohli pousmát, kdyby nebylo zřejmé, jak moc studentům pořádná školní scéna chybí. Kde se mají pravidelně seznamovat se základy pěvecko-herecké praxe, natož se jí pořádně naučit? Ovšem nesvádějme všechno na důvody, řekněme, objektivní (někdo přece musel Inspiraci navrhnout a nechat vybudovat!), nevysvětlíme jimi základní herecké neobratnosti, které studenty HAMU trápí. Jsou sice zjevně ochotnější vedle zpívání „hrát divadlo“, nežli ještě před nedávnem, nicméně někteří si zřejmě stále ještě myslí, že v opeře stačí dobře zpívat.

Jenže ani pěvecky se studenti nijak nevytáhli, a to i v ryze technických parametrech, jako je čistá intonace a tvoření tónu. Nejhůř však je v interpretaci, to jest ve zpěvu dramatickém, to jest v pěveckém vyjadřování emocí i faktických sdělení postavy. Což začíná srozumitelností zpívaného textu, to jest správnou zpívanou dikcí. Velký problém.
Těžko nehledat příčinu opakujících se problémů v samotné výuce, je to vysvětlení pravděpodobnější nežli poukazovat na individuální chyby. Proto nepovažuji za korektní posuzovat jednotlivce, výjimečnou kreaci jsem však nezaznamenal jedinou.
Sympatická je verva, s jakou se do opery studenti pustili. Nelze jim upřít snahu o fyzické jednání, někdy hodně obtížné, jak ho naordinovala režisérka Gabriela Haukvicová v souladu s funkční scénou Gabriely Kaclerové a hrajícími kostýmy Aleše Valáška. Toho si na inscenaci nakonec cením nejvíc, byť režisérka některé situace v tom hemžení trochu utopila. Možná si studenti mohli vyzkoušet úplně jiný stylový pohled na tuto operu, a když už režisérka zůstala u herecké komedie, pak ji nemusela neustále hnát do hereckých a situačních gagů, příběh to není jen pro zasmání, je přece také o trapnosti, o neschopnosti komunikace, o slzách, které svět nemá zahlédnout.
Komorní orchestr Berg hrál pěkně, moderní hudbu umí, dirigent Lukáš Vasilek se mohl soustředit na vzájemnou souhru orchestru se zpěváky, což byl úkol ovšem obtížný. Hrálo se bez přestávky ku prospěchu spádu inscenace. Zároveň známka toho, že studenti divadelní tvar důkladně promýšleli. A to není špatná zpráva.

Hudební fakulta AMU Praha – Bohuslav Martinů: Ženitba. Překlad Eva Bezděková, dirigenti Tomáš Brauner a Lukáš Vasilek, režie Gabriela Haukvicová, scéna Gabriela Kaclerová, kostýmy Aleš Valášek, produkce Studio TON HAMU. Premiéry v divadle Komedie Praha 24. a 25. 3. 2007.

/Zdroj Hudební rozhledy 06/2007/