Scéna.cz 

BREL – VYSOCKIJ – KRYL

Soubor baletu nastudoval pod vedením uměleckého šéfa Petra Zusky projekt BREL – VYSOCKIJ – KRYL. Na hudbu Jacquesa Brela, Vladimíra Vysockého a Karla Kryla tančí sólisté a soubor baletu Národního divadla. Překlad básní Jiří Dědeček, scéna Jan Dušek a kostýmy Lucie Loosová.
Tři zpívající básníci, tři velcí umělci, tři lidé. Tři různé kultury, osobnosti, osudy. Ač rozdílní v rámci jazyka, hudebního projevu i poezie textů, přesto existuje daleko více toho, co je naopak spojuje. Dnes již klasici, kteří se klasiky stát nechtěli, jako by promlouvali podobnou řečí. Slovy, která tryskají hluboko z nitra hrudníku a která jsou pravdivá tak, jak pravda jen dokáže být. Slovy, která neúnavně rebelují proti násilí, šosáctví a zradě, která nepřestanou vyzdvihovat cit, něhu a lásku. Tři nekompromisní bojovníci za lidství s velkým „L“.

Taneční divadlo s podtitulem Sólo pro tři není čistě narativním příběhem. Spíše jde o obrazy spojující se v jakousi bizarní mozaiku, jež je „flashbackem“ někoho, kdo se možná jmenuje Jacques, možná Vladimír nebo snad Karel… Ale to je vlastně jedno. Tento „kdosi“ v sobě nese střípky všech tří a vlastně do určité míry dnes mluví za ně. Ve smyslu nekonečné oslavy života, nesmiřitelnosti se špatností, zlem a marností, v rámci svérázného humoru, bezbřehého smutku a nevyhnutelné samoty. V duchu nespoutané vnitřní energie, která dává vzniknout něčemu tak neotřelému a originálnímu, která ale rovněž vysává a zabíjí. Energie, která se „podepsala“ i na mnoha dalších umělcích a velkých lidech a která podle mého má co do činění i s osobností Borise Rösnera, vynikajícího českého herce, který měl být původně součástí tohoto projektu jako spolutvůrce a interpret. Borise jsem si vždy velmi vážil jako umělce i přítele a toto představení je mu tedy z mnoha důvodů věnováno. Boris odešel nečekaně a předčasně paradoxně podobně, jako ti tři výše jmenovaní.
O smrti jako takové nikdo z nás tady nic moc neví. Jisté je, že bez ní není ani života - respektive život sám si ji nese s sebou. Není to tedy jen jakási bezpohlavní tryzna, je to něco, co nás provází, co je všudypřítomné, nevyhnutelné a čekající v čase nám vyměřeném. Anděl, ďábel, květina, umírající kamarád, narozené dítě, láska, něha, černý humor, milenka, matka…děvčátko s páskou na očích.
Poslední repríza v této sezóně – 28. června 2007.