Scéna.cz 

Francis POULENC: Lidský hlas &Prsy Tirésiovy

Státní opera Praha uvádí od 22. února 2007 v koprodukci s Operním festivalem Sferisterio v Maceratě, Itálie, operu Francise Poulence - Lidský hlas & Prsy Tirésiovy. Režie, scéna, kostýmy Pier Luigi Pizzi. Účinkují: Elena Rossi, Erika Jarkovská; Thomas Morris; Philippe Do; Jiří Hájek a Thomas Morris.
„Vždy jsem měl velký zájem o Poulencovu hudbu a o literární prameny jeho oper. Dialogy Karmelitek jsou určitě nejdůležitější opera, její kompoziční angažovanost je bezesporu podmanivá, její dramatická barva je velmi silná. Naše dvě opery jsou zcela jiného druhu: jsou napsané perfektně a je jim vlastní ohromný smysl pro divadlo, dokonalá alchymie míry a ironie,“ říká režisér Pier Luigi Pizzi.

Premiéra Prsů Tirésiových se uskutečnila v pařížské Opéra-Comique 3. 6. 1947, ve Státní opeře Praha je toto dílo uvedeno v české premiéře. K námětu Poulenkovy třetí a poslední opery přivedl skladatele ředitel nakladatelství Ricordi v Paříži, Hervé Dugardin. Upozornil ho na monodrama Jeana Cocteaua Lidský hlas, jehož premiéra se uskutečnila v únoru 1930 v Comédie Française s Bertou Bovy a které inspirovalo v roce 1948 Roberta Rosselliniho k natočení filmu La voce umana s Annou Magnani. Cocteau se v něm zaměřil na fenomén „odosobněné komunikace“: je to „dialogický“ monolog hrdinky, která se naposledy pokouší navázat telefonický kontakt s bývalým milencem. Poulenc se s nadšením pustil do úpravy textu a Cocteau sám prohlásil, že jeho drama našlo v Poulenkově opeře svou definitivní podobu. Jednoaktová tragédie lyrique je sugestivní psychologickou studií, v níž hraje velkou roli i mlčení, gesta a tón hrdinky. Je ovšem také virtuózním kusem pro jedinou zpěvačku a tu měl Poulenc k dispozici už od Prsů Tirésiových. Tehdy našel ideální interpretku Thérèse/Tirésia v Denise Duval, která účinkovala ve Folies-Bergère, a byla tak skvěle připravená pro odvážné scénické kreace v Poulenkově operní prvotině. Obdivuhodné je, jak se dokázala proměnit v neméně ideální představitelku naprosto kontrastní role Blanche v Dialozích karmelitek a posléze vytvořila – podle recenze v deníku Le Figaro z 9. 2. 1959 – svou životní roli v Lidském hlasu. Její štafetu převzaly neméně velké pěvkyně: Karan Armstrong, Josephine Barstow, Gwyneth Jones, Julia Migenes, Catherine Malfitano, Jessye Norman, Renata Scotto, Elizabeth Söderström, Galina Višněvská… Premiéra se uskutečnila 6. 2. 1959 v pařížské Opéra-Comique v režii a výpravě Jeana Cocteaua. V Čechách byla tato opera uvedena poprvé v Janáčkově divadle v Brně 22. 5. 1964 (dirigent Václav Nosek, režie Václav Věžník, zpívaly Jarmila Rudolfová a Marie Vladyková), podruhé v Národním divadle v Praze 14. 9. 1972 (dirigenti Otakar Trhlík a Ivan Pařík, režie Jaroslav Gillar, zpívaly Alena Míková a Milada Šubrtová) a potřetí ve Státní opeře Praha 10. 6. 2000 (dirigentka Claire Levacher, režie Lucie Bělohradská, zpívala Chantal Mathias).