Scéna.cz 

Hudební rozhledy prosinec

Košický rodák, devatenáctiletý houslista Miroslav Ambroš, který letos nastoupil do prvního ročníku Hudební fakulty pražské AMU, již prošel nejen pestrým školením (Praha, Drážďany, mistrovské kurzy Zakhara Brona ve Vídni a Ruggiera Ricciho v Plzni), tak bohatou paletou soutěžních klání. Zvítězil na Prague Junior Note, Soutěži B. Warchala, Kocianově houslové soutěži, Soutěži konzervatoří ČR, stal se stipendistou Nadace Yamaha, spolu s Markem Šedivým absolutním vítězem národního kola Concertina Praga, držitelem laureátské ceny Editia Bärenreiter z Beethovenova Hradce a absolutním vítězem mezinárodního klání Du Prix des Jeunes Talents de Musique Classique v Marseilli. Kromě četných recitálů má za sebou také imponující řadu koncertantních vystoupení i vydání svého prvního CD…
Letos oslavila pražská Akademie múzických umění již šedesát let od svého založení. Pravda, s Konzervatoří, která se za pět let „dožije“ svých téměř dvou set křížků, se to srovnat nedá, ale důvod k ohlédnutí a určitému zhodnocení toho, co vše se za tu dobu podařilo či co ještě na zlepšení čeká, to určitě je. Nás samozřejmě zajímá především její Hudební fakulta, kterou již za okupace jako vysokou školu plánovali pedagogové Konzervatoře Karel Janeček, Václav Holzknecht a Emil Hradecký. Hned v prvním školním roce, 1946–1947, se tu sešel silný kolektiv pedagogů z řad čelných českých hudebních umělců s učitelskými zkušenostmi na Konzervatoři i jinde. Prvním rektorem byl tehdy jmenován violoncellista Ladislav Zelenka, jediný žijící nositel tradice slavného Českého kvarteta…

Jednou z nejvýznamnějších operních scén na světě je bezesporu Metropolitní opera v New Yorku, jejíž původní budova byla otevřena ve stejné době jako v Praze Národní divadlo. Provoz této slavné scény, který byl od počátku hrazen ze subvencí konsorcia milionářů, což umožňovalo vyplácet špičkovým umělcům špičkové honoráře, byl slavnostně zahájen 22. 10. 1885 Gounodovým Faustem. Ten zazněl i 27. 11. o deset let později, kdy se divadlo po rozsáhlém požáru otevíralo znovu, a jeho kapacita byla rozšířena z 3045 na 3849 míst. Opravdu významná etapa Metropolitní však začíná až počátkem 20. století, kdy v jeho čele stojí Heinrich Conried a na jevišti se objevují takové hvězdy jako Caruso, Šaljapin, Farrar, Pinza či Lehmann a za dirigentským pultem Gustav Mahler.
Režisér Ladislav Štros patří k osobnostem, které i při náhodném setkání utkví v paměti, natož pak, když ho znáte mnoho let. Jeho vznosná postava, korunovaná elegantním černým kloboukem, je neustále v pohybu, vzdor tomu, že její majitel nedávno oslavil osmdesátku. Aktivita, naprostá zaujatost tím, co dělá, a obrovské pracovní nasazení, které vyžaduje i od svých spolupracovníků, strhává všechny k maximálnímu výkonu. Jeho přítel, sbormistr pražského Národního divadla Milan Malý, ho nazval uměleckým fanatikem, který ale při vlastním vzruchu nikdy neztratil kontrolu nad výkony interpretů. Přes padesát let se Ladislav Štros věnoval operní režii, z toho největší část strávil právě v Národním divadle…