Scéna.cz 

Hudební rozhledy v listopadu

V posledních čtrnácti letech si česká hudební veřejnost spojuje jméno trumpetisty Jana Hasenöhrla především s existencí a činností Českého národního symfonického orchestru, který v roce 1993 založil. V rozhovoru, který vám tentokrát předkládáme, se však tomuto tématu včetně další Hasenöhrlovy aktivity, festivalu Prague Proms, záměrně vyhneme: zajímá nás především Jan Hasenöhrl osobně. Obecně se o něm ví, že vystudoval obor hry na trubku na Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění a že získal ceny v mezinárodní soutěži Concertino Praga a v Mezinárodní soutěži festivalu Pražské jaro. Co ho ale ke hře na trubku přivedlo a kdo má největší pedagogickou zásluhu na jeho interpretačních úspěších, se už tak všeobecně neví...
Mezinárodní hudební festival Pražský podzim se již na našich pódiích plně etabloval, a tak tři týdny v září, kdy se pravidelně koná, patří svou dramaturgickou nabídkou i účastí domácích a světových orchestrů a sólistů k tomu nejlepšímu, co hlavní město v této době nabízí. Jakožto festival privátní, pořádaný bez větší státní či městské podpory, musí mít samozřejmě trochu jinou tvář než festivaly typu Pražského jara, ale to neznamená, že by posluchače nějak ochudil. Myslí více na diváka, vyhýbá se velkým experimentům, ale jeho dramaturgie vždy najde něco zajímavého. Letos se soustředil zejména na díla jubilanta Dmitrije Šostakoviče, z nichž na své programy zařadil především ty opusy, které v koncertních síních buď nezní vůbec, nebo jen velmi sporadicky...

Dnes se v našem seriálu o světových operních divadlech vydáme do Itálie, kde bylo v Benátkách – v roce 1637 postaveno vůbec první veřejné divadlo na světě. Postupně si však svoji operní scénu vybudovalo každé větší italské město, byť se v ní hrálo jen příležitostně. K těm nejslavnějším patří bezesporu Teatro La Fenice v Benátkách, otevřené v roce 1792, Teatro di San Carlo v Neapoli, Teatro della Pergola ve Florencii, Teatro Costanzi v Římě, Teatro Regio v Turíně, Teatro Massimo v Palermu či divadla v Janově, Terstu a v Parmě, k nimž nelze nepřiřadit představení ve slavné veronské Aréně. Ovšem nejslavnějším divadlem v Itálii je Teatro alla Scala v Miláně, které zároveň patří k nejvýznamnějším operním scénám světa...
Je poněkud opovážlivé zvolit jako jedno z témat našeho cyklu historických ohlédnutí hudbu v prostředí české šlechty. Nikoliv však z toho důvodu, že by bylo nedostatečně zajímavé či málo nosné, ale proto, že o hudební kultuře české šlechty, byť v ostatních zemích provázel tento druh umění život nejvyšší a nejvlivnější vrstvy tehdejší společnosti v podstatě každý den, toho víme žalostně málo. Chybí nám základní výzkum pramenů a doklady, které by naše představy a dílčí informace dotvořily do ucelenější podoby. Nicméně zcela bez informací nejsme, a tak se pokusíme alespoň o nástin několika zajímavostí a postřehů, které jsou spjaty především s nástupem Habsburků na český trůn ve dvacátých letech 16. století.
A na závěr slova šéfredaktorky Hany Jarolímkové:
„Je to až neuvěřitelné, ale máme před sebou už jen pár dní na to, abychom odevzdali do tisku poslední číslo tohoto roku a opět vykročili do kolotoče dalších dvanácti měsíců. Nebudeme ale předbíhat, stále jsme ještě v roce 2006, v jehož závěrečném čísle se můžete těšit na rozhovor s mladým talentovaným houslistou Miroslavem Ambrošem, prostřednictvím kritiky se vžít do premiéry Smetanova Tajemství v Národním divadle v Praze a opět se něco dozvědět o středověkých nástrojích, s nimiž nás poutavě seznamuje Lukáš Matoušek.“