Scéna.cz 

Z historie budovy Hudebního divadla Karlín

V srpnu 2006 uplynulo 125 let ode dne, kdy byla slavnostně otevřena budova dnešního Hudebního divadla v Karlín. Bylo to přesně 15 dní po zhoubném požáru Národního divadla. Zřejmě i proto, že celá naše veřejnost byla stále v zajetí této tragické události, proběhlo vlastní otevření Théatre-Variété (původní název) bez větší pozornosti tisku. Karlínská budova nebyla původně stavěna jako divadlo, prvotní forma se nejvíce podobala cirkusovému stanu. Plán na tuto budovu vypracoval architekt Otto Ehlen a vlastní budova byla postavena stavitelskou firmou Františka Kindla za devět měsíců! Stavba stála 250 tis. zlatých. Investorem a také prvním majitelem budovy byl pražský podnikatel Eduard Tichý, který spolu se syny vlastnil koncesi na pražské varieté prakticky nepřetržitě 39 let.V Théatre-Variété bylo možno uvádět produkce cirkusové, varietní, kabaretní, různé divadelní rozmanitosti, revue a později i divadlo jako takové. Karlínská budova se dočkala několika přestaveb. O první se postaral zakladatelův syn Karel Tichý, který ji značně zmodernizoval a přizpůsobil tehdejší světové módě. Jeho bratři Rudolf a Eduard se v té době stali řediteli divadla. K hlavní přestavbě ovšem došlo v roce 1897. Autorem plánu přestavby byl arch.Bedřich Ohmann (1858-1927). Svůj návrh vystavil na jarním salonu v Rudolfinu už v roce 1893. Po první světové válce Karel Hašler rozšířil repertoár o kabaret a ve dvacátých letech v budově hostovaly různé divadelní soubory včetně bratislavského Národního divadla. Začátkem třicátých let zde sídlila Moderní opereta, brzy se však vrátilo varieté. Teprve roku 1932 zmizelo původní stolové zařízení a bylo nahrazeno klasickými divadelními sedadly. V době německé okupace zde působil soubor z uzavřeného Národního divadla pod názvem „Prozatímní divadlo“ a v roce 1944 i činohra Vinohradského divadla.

Roku 1945 zahájil v karlínské budově E. F. Burian operetou Král tuláků pravidelný provoz repertoárového hudebního divadla. Divadlo často střídalo názvy: Divadlo v Karlíně, Opereta v Karlíně, Komická zpěvohra. Po roce 1948, kdy patřilo Čs. státnímu filmu s názvem „Divadlo umění lidu“, byli pověřeni jeho vedením Jan Werich s Oldřichem Novým. Werich sem přenesl americký muzikál Divotvorný hrnec z Divadla V+W, kde jej uvedli s Voskovcem jako první v Evropě. Od roku 1950 patřilo divadlo městu Praze a roku 1954 se stalo majetkem státu pod názvem Státní divadlo v Karlíně. V roce 1961 bylo vráceno pražskému magistrátu jako Hudební divadlo v Karlíně a v této pozici zůstalo dodnes. V roce 1963 bylo ke „Karlínu“ přiřazeno Hudební divadlo v Nuslích; jeho provoz skončil v roce 1978. Roku 1981 přešlo pod karlínskou správu divadlo Semafor, které v suterénu budovy setrvalo do konce roku 1990 a roku 1992 bylo přestavěno na malou scénu Karlínek (1995–2002 zde opět sídlil Semafor). Provoz Hudebního divadla Karlín i Karlínku - Semaforu ukončily ničivé povodně v srpnu 2002. 12. a 13. října 2006 bylo Hudební divadlo po 19 měsících rekonstrukcí znovu otevřeno divákům. Z „azylu“ v Kongresovém centru se sem vrátil soubor v čele s ředitelem Egonem Kulhánkem.
Historie Hudebního divadla v Karlíně je spojena s množstvím významných jmen, ať už režisérů, tak i herců a zpěváků. Mj. režisér Jiří Frejka, Jan Werich, Karel Vlach, Oldřich Nový, Alfréd Radok, Vítězslav Nezval, Ljuba Hermanová, Jaroslava Adamová, Soňa Červená, Jiřina Steimarová, Rudolf Cortés, Vlasta Burian, Jára Pospíšil, Vladimír Ráž, Laďka Kozderková, Karel Fiala, Ladislav Županič, René Gabzdyl, Galla Macků, Jitka Molavcová, Lubomír Lipský, Vladimír Brabec, Petr Štěpánek, Radoslav Brzobohatý, Yvetta Blanarovičová, Kateřina Brožová, Tereza Duchková, Lumír Olšovský, Michaela Dolinová, Daniel Rous, Iveta Dufková ad.