Scéna.cz 

Hudební rozhledy – březen

Hudební rozhledy přicházejí v březnu opět s novinkami a studiemi z hudebního světa – divadla, koncertů, festivalů i tance. Nelehký úkol, provedení Smetanovy Mé vlasti na Pražském jaru, letos připadl dirigentovi, houslistovi a skladateli, Ondřeji Kukalovi. Hrát na housle začínal, když mu bylo pět, Pražskou konzervatoř absolvoval Brahmsovým koncertem a Hudební fakultu pražské AMU již Houslovým koncertem, který si sám zkomponoval. Jako dirigent z rodu instrumentalistů působil u celé řady orchestrů – od těch studentských, přes poslání koncertního mistra v PKO až po Český komorní orchestr, Českou filharmonii, orchestr BBC či Filharmonii Hradec Králové, kde působí jako šéfdirigent. Zdálo by se, že mu v životě vše skvěle vychází, ale rány osudu přicházejí většinou nečekaně...

Roční projekt Mozart Praha 2006, pořádaný u příležitosti oslav 250. výročí narození W. A. Mozarta, zahájilo 2. ledna představení Dona Giovanniho v Národním divadle. Z celé řady koncertů a dalších akcí, které po něm následovaly, však patřila k těm nejvýznamnějším zejména dvě vystoupení České filharmonie pod taktovkou Manfreda Honecka: první (25. ledna), na kterém byl vedle Mozartovy Symfonie č. 41 C dur, K 551 „Jupiter“ představen projekt s názvem Requiem – W. A. Mozart a smrt hudbou a slovem, autorem jehož scénáře byl sám dirigent, a druhé (27. ledna), v rámci kterého zazněla předehra z opery Don Giovanni, K 527, Symfonie č. 38 D dur „Pražská“ a Koncert A dur pro klarinet a orchestr, K 622.
V jediném večeru nazvaném Balet Gala se 2. února na scéně Národního divadla představili nejenom sólisté baletu Zlaté kapličky, ale také čeští tanečníci, kteří působí v předních zahraničních souborech. Přestože v jejich hierarchii stojí na příčkách nejvyšších, Gala večer je vlastně jedinou příležitostí, jak tyto umělce představit domácímu publiku. Letos jsme se tak např. setkali s první sólistkou English National Ballet v Londýně Dariou Klimentovou, prvním sólistou baletu Deutsche Oper am Rheim v Düsseldorfu Michalem Matysem, prvním sólistou Bayerisches Staatbalett München Lukášem Slavickým či sólisty düsseldorfského baletu Deutsche Oper am Rheim Andreou Kramešovou a Filipem Veverkou.
Období středověku nepatří právě mezi ty nejslavnější etapy dějin české hudby. Srovnáme-li domácí skladatelské úspěchy na poli jednohlasého liturgického zpěvu s produkcí okolních krajin, nezbývá totiž než konstatovat, že jsou alespoň ve starším období spíše skromné. Nicméně v pozdním středověku se české země přece jenom důstojně a s příkladnou horlivostí do skládání nových liturgických zpěvů zapojily. Až na výjimky jsou ale všechny tyto skladby díly neznámých tvůrců, z nichž mnozí – jako např. jeden z prvních českých autorů, jehož známe jménem, mnich Domaslav, strávili svůj život v některém z početných klášterů, představujících ve středověku vzácná zázemí vzdělanosti a kultury vysoké úrovně.