Scéna.cz 

Dobrá věc se podařila aneb Prodaná nevěsta v Šárce

Open-air operních produkcí je dnes jako máku a je opravdu z čeho si vybírat. Když jsem od paní Mgr. Taťány Součkové, pracovnice archívu Národního divadla, dostala mailem skvěle informativní barevný leták o představení Prodané nevěsty v Šárce (paní magistra se na akci podílela výstavou o historii šáreckého přírodního divadla), zaujalo mě to spíše jako staromilce, který se po vzoru Kondelíků vypraví na slavnostní sobotní odpoledne do této v 1. republice tak oblíbené výletní lokality. Netušila jsem, co mne čeká a že na tu sobotu 3. září opravdu budu dlouho vzpomínat.
Nejdřív trochu historie. V letech 1913--1922 se přírodní amfiteátr v Šárce těšil velké popularitě. U jeho zrodu v roce 1913 stál dramatik a režisér Jaroslav Kvapil, basista Emil Pollert a A. F. Šubert, tehdejší ředitel Národního divadla. Prvním představením v tomto přírodním divadle, které nabízelo 10. 000 míst k sezení a 8. 000 míst k stání, byla 16. 5. 1913 Prodaná nevěsta v provedení ansámblu Národního divadla. V průběhu dalších let zde vystoupily další velké pěvecké osobnosti včetně Emy Destinnové.

Zapomenutou historii objevily paní Jana Divišová a Renée Nachtigallová a pro svou ideu alespoň jednorázově obnovit někdejší operní Šárku získaly starostu Prahy 6 Tomáše Chalupu: zorganizováním představení Prodané nevěsty se připojily k oslavám 85 let městské části Prahy 6.
Na přehledných webových stránkách šestého pražského obvodu jsem se o šáreckém představení dočetla mj. i to, že když v oněch dobách 1913--1922 „bylo ošklivo, byl na bance Na Příkopech vyvěšen prapor, že se představení ruší.“ Nuže, roku 2005 prapor vyvěšen být nemusel, počasí akci přálo, ale myslím, že i kdyby pršelo, do Šárky bych se stejně vypravila. Myslela jsem, že šárecké údolí znám z procházek dokonale. Neznám! Nebýt skvělých map přístupových cest k místu činu, které pořadatelky rozeslaly, určitě bychom zabloudili. I tak jsme se do přírodního divadla vypravili o dvě hodiny dříve, a nevěřila jsem svým očím, když jsem zjistila, že jdeme v podstatě v procesí. Díky včasnému příchodu jsme zabrali skvělé místo mezi vzrostlými stromy, rozložili deky, vybalili termosky, svačinky… A pozorovali, jak se „hlediště“ plní… Pak jsme se dozvěděli, že přítomno bylo 2. 000 lidí a že už 20 minut před zahájením byly z důvodu zaplněnosti „hlediště“ uzavřeny příchodové cesty, na nichž zůstali lidé, aby alespoň vzdáleně mohli slyšet Prodanou nevěstu. O první pauze jsem byla přesvědčena, že se „hlediště“ značně vyprázdní. Opak byl pravdou! Všude, kde zůstala mezi dekami, ručníky, karymatkami apod. mezerka, se vtěsnali posluchači do té doby stojící po stranách stráně, nebo někde nad ní. Kdybych tam nebyla, neuvěřím!

A jaká byla umělecká podoba Prodanky? Nemohu si pomoci, jsem velmi, velmi náročný kritik, ale před interprety šárecké produkce hluboce smekám. Orchestr umístěný na malém dřevěném pódiu byl dobře sehraný, sbor (členové od Národního divadla po Pražský filharmonický sbor) zpíval i na kvantitativně malé obsazení skvěle a evidentně si představení užíval stejně jako všichni sólisté. Ostatně i to je velkou zásluhou pořadatelek, že se jim podařilo vedle našeho v současné době nejlepšího operního dirigenta Františka Preislera zajistit i Helenu Kaupovou (Mařenka), Aleše Brisceina (Jeník) a další sólisty ND, včetně Luďka Veleho (Kecal), který se sice několik posledních sezon prosazuje svou tvrdošíjnou intonací o půl tónu níž, ovšem v Šárce svůj markantní vokální nedostatek nahradil skvostnými komickými etudami. Překvapením byl pro mě Václav Lemberk, který Vaška zpívá i v ND; krásný nosný hlas, který má ještě hodně práce před sebou, ale také i velkou budoucnost.
Akustika přírodní scény byla výborná, i přes vzrostlé stromy, které někdejší amfiteátr zahltily. A vůbec – to, co se 6. pražskému obvodu, pořadatelkám a umělcům včele s dirigentem Františkem Preislerem podařilo, je skutečně mimořádné. A tak se stále ptám, jak je možné, že v době seriálů Big Brother a Vyvolení piknikuje mladá generace v Šárce a poslouchá Smetanu. Že by to s kulturností našeho národa nebylo až tak špatné?

Praha, Šárecké údolí. Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, 3. 9. 2005. Dirigent František Preisler, režie Jana Divišová, Renée Nachtigallová, kostýmy Jan Skalický, choreografie Pavel Šmok. Pořadatel: Městská část Praha 6 a Originální hudební divadlo Praha. Vstupné zdarma.
Jitka Slavíková