zvláštní poděkování
Volný.cz

Pohádkové Vánoce z Londýna

Marianela Núnez a Vadim Muntagirov (Foto: Bill Cooper)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Na vánoční dobu si Královský balet v Londýně příhodně přichystal – i když to tak přímo nabylo formulováno – pro své diváky na celém světě z umělecké pokladnice pohádkovou sérii. Patřil do ní především Louskáček, bez něhož se neobejdou žádné Vánoce, v tradiční choreografii Petera Wrighta z roku 1984 ze záznamu z roku 2016. Jako první z baletních pohádek se ale na plátně objevila 10. prosince Coppélie, balet ne tak známý a nepříliš často uváděný. Libreto vytvořili Charles Nuitter a Arthur Saint-Léon podle povídky E.T.Hoffmanna, hudbu složil Léo Delibes a novodobou choreografii podle klasické předlohy sestavila Ninette De Valois.

V Londýně měla tato Coppélie premiéru v roce 1954 a baletní soubor se k ní od té doby již několikrát vrátil a oživil ji vždy novou energií.
Romantický příběh o vztahu dvou mladých lidí, do něhož zasáhne Coppélie – umělá bytost, je příznačným dílem pro dobu, která si potrpěla na mechanické hračky, automaty a loutky ve všech možných podobách. Coppélius - záhadný a nevraživý stařec, je posedlý skládáním takových věciček a má jich plný dům. Jednu z nich - "Coppélii", loutku krásné dívky umístil s knihou za okno v arkýři. Je tak povedená a vypadá jako živá, že okouzlí mladíka Franze, snoubence Swanhildy, který s ní začne flirtovat. Od tohoto momentu se rozjíždí zápletka plná dramatických ale především komických scén naplněných bezezbytku vynikajícím tancem sólistů za podpory sboru.
V titulních rolích se zaskvěli Marianela Núnez (Swanilda) a Vadim Muntagirov (Franz), přestože jeho pobyt na scéně je nesrovnatelné kratší než Swanhildin, oba brilantní tanečníci a skvělí komedianti. Groteskní scénka, kdy Marianela odvádí své družky, aby si potajmu prohlédly Coppéliúv dům, nenechá nikoho chladným. K její vrcholné exhibici pak patří „duet“ s Coppéliem, v němž předstírá, že je loutka, kterou se stařec pokouší naučit pohybu. Jako v každé dobré pohádce, omyly se nakonec vysvětlí a vše skončí svatbou v barevném reji sboru v rytmu čardáše a mazurky. Dobře čitelný a svižný příběh odehrávající se v kulisách malého města a Coppéliova domu přívětivá barevnost celé scény a kostýmů (Osber Lancaster), sympatická dvojice a všichni ostatní i méně sympatičtí protagonisté vytvořili půvabný taneční obraz, který jistě pobavil, osvěžil a navodil sváteční atmosféru.
Poslední pohádkou bude v čase už lehce povánočním 16. ledna klasická Spící krasavice v obnovené choreografii Fredericka Ashtona, Anthona Dowella a Christophera Wheeldona z roku 2006.

www.aerofilms.cz

13.1.2020 15:01:50 Helena Kozlová | rubrika - Recenze

Časopis 05 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Mars (NdB)

Časopis 05 - sekce

DIVADLO

Loutková hříčka Rakvičkárna

Rakvičkárna

Rakvičkárna
Surrealistická loutková hříčka Jana Švankmajera o sporu, který přeroste v nemilosrdný souboj (1 celý článek

další články...

HUDBA

Něco za něco servíruje minimalistický klip

Něco něco

Po optimistické Rovině, kterou se něco něco uvedli loni v dubnu, přichází zpomalení v podobě singlu Žádná hudb celý článek

další články...

LITERATURA/ UM?NÍ

Cesty víry: Na počátku byla barva

Cesty víry: Na počátku byla barva

Cesty víry: Na počátku byla barva
Jsem realista – věřím na zázraky, tvrdí akademický malíř s moldavsk celý článek

další články...