Scéna.cz 

Před premiérou Verdiho Requiem

Kruh přátel opery Národního divadla v Praze uspořádal ve středu 25. února 2004 předpremiérovou besedu s tvůrci scénického nastudování Verdiho Requiem. Předsedkyně kruhu a moderátorka v jedné osobě, Mgr. Eva Herrmannová, přizvala k besedě dirigenta Jiřího Kouta, režiséra Jiřího Nekvasila, tenoristu Valentina Prolata a sbormistra Jaroslava Brycha, kteří se s přítomnými podělili o dojmy z příprav tohoto velmi ambiciózního projektu.
Po tradičních komplikacích s mikrofonem se Herrmannová pokusila vyzpovídat dirigenta Jiřího Kouta. Jako obvykle volila nepříliš originální otázky typu : „Co Vás k tomu vedlo? Už jste to někdy dělal?“, které nikterak nezvýšily prestiž besedy, spíše naopak. Jiří Kout se ale s jejími dotazy vyrovnal velmi elegantně. Přítomným řekl, že s ním vedení opery původně jednalo o úplně jiném projektu, moderní opeře, který by ale nakonec nepasoval do současného repertoáru ND.
Eva Herrmannová poté zavzpomínala na své internování v koncentračním táboře Terezín, kde se jako čtrnáctileté děvče zúčastnila do jisté míry improvizovaného provedené právě Verdiho Requiem. Ačkoliv bylo její vzpomínání velice zajímavé, nemyslím si, že by patřilo právě do této besedy k současnému nastudování díla Národním divadlem. Zvláště pokud bylo již před začátkem besedy řečeno, že setkání s tvůrci inscenace bude tentokrát kratší, vzhledem k jejich únavě ve vypjatém období posledních zkoušek.

Režisér Jiří Nekvasil přítomným řekl, že scénické uvedení Verdiho Requiem není v evropském kontextu novinkou. V nedávné době byly uvedeny dva podobné projekty v Berlíně a Basileji. Právě basilejskou inscenaci měli diváci ND zhlédnout. Původně se jednalo o jejím přenesení do Prahy, to se ale nakonec ukázalo z technických důvodů nerealizovatelné. Národní divadlo tedy připravilo inscenaci vlastní, režie se ujal právě Jiří Nekvasil, který rovněž přizval ke spolupráci na tomto projektu Pražský filharmonický sbor. Jeho sbormistrovi položila moderátorka otázku, zda je Verdiho Requiem v tomto podání pro sbor něco nového. Jaroslav Brych řekl, že ačkoliv těžiště vystupování sboru spočívá v koncertním repertoáru, opera pro něj není úplné novum – těleso pravidelně spolupracuje na různých operních projektech.
O svých dojmech z příprav promluvil také Valentin Prolat, který v Requiem zpívá tenorový part. Ačkoliv interpretoval již celou řadu verdiovských rolí, s něčím podobným se ale ještě nesetkal. Řekl, že ačkoliv to pro něj bude velmi těžké, na jednotlivá představení se těší.
Téměř hodinovou besedu (osobně nechápu, proč se tato setkání vůbec nazývají besedami, když dotazům ze strany diváků je poskytnut - pokud vůbec – naprosto zanedbatelný prostor) zakončila velmi trapná příprava a následná realizace ukázky části Sanctus z Karajanovy nahrávky díla. Opět selhal lidský faktor i technika. Neškodilo by, kdyby se organizátoři napříště poučili a konečně (alespoň jednou) celou besedu důkladně připravili. Myslím si, že následné trapné improvizace nejsou před sálem zaplněným posluchači příliš na místě.