zvláštní poděkování
Volný.cz

Tosca v Národním divadle

Tosca - Anda-Louise Bogza a Valter Borin (Foto: P. Borecký)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Když dramaturgyně Opery pražského Národního divadla Jitka Slavíková v průběhu besedy s hlavními představiteli připravované opery naznačovala záměr francouzského režiséra
Arnauda Bernarda podtrhnout moment politické zvůle, myslím, že nikoho nenapadlo, že prvních deset minut na scéně bude patřit asi dvaceti policajtům. Někteří z nich morseovkou odesílali zprávy, jiní šifrované zprávy přijímali, další se na mapách snažili určit místo, kde by se hledaný „pachatel“ mohl skrývat. Scéna jak vystřižená z filmů o práci kontrarozvědky, elitních týmů výzvědných služeb, i když výborně zvládnutá, vše promyšleno do detailu, uniformy, přístroje, věrná atmosféra. Pochybuji však, že by si někdo, kdo přišel do divadla, aby se zaposlouchal do působivých árií plných vášně, lásky ale i lidské ubohosti, chtěl také připomenout dobu poměrně nedávnou – dobu socialistického Československa. Dobu „komunistického režimu a s ní spjatý řetězec násilí, machiavelismus státní moci, všeobecné podezírání, zmanipulované procesy, institucionalizaci anonymního sousedského donášení, čistky, svévolné vězení, zničené lidské osudy“, tak ji charakterizuje režisér inscenace.

O připomenutí těchto praktik v naší minulosti se režisér snažil. I když jednání postav obou světů je skutečně velmi podobné, jejich propojení v případě této opery mi připadá nešťastné. Místo toho, aby pohnutky jednání postav umocňoval, vlastně je rozbíjí a oslabuje. Svůj záměr provedl režisér s vysokou profesionalitou, otázkou ale zůstává samotná volba ztvárnění.
Dalším momentem, který působil hodně rušivě, byla přemíra náruživých gest a objetí hlavních postav, která působila nepřirozeně až hrubě, jako kdyby se z milostných scén vytrácela něha, laskavost a úcta.
Hudební nastudování opery patří k tomu nejlepšímu, co máme možnost v Národním divadle slyšet. Hlavně výkon hlavních představitelů v čele s Andou Louisou Bogzou, která tuto roli zpívala na mnohých scénách a má ji zažitou skutečně dokonale. Je potřeba vyzdvihnout i výkon Valtera Borina v roli Cavaradossiho. Pomineme-li několik drobných intonačních nepřesností, byl vyrovnaným partnerem představitelce hlavní postavy.
U Pucciniho má za všech okolností zpěv hlavní slovo, zprostředkovatelem hudební myšlenky je zpěvák a orchestr mu poskytuje hudební pozadí a oporu. To jsou slova z bulletinu k premiéře opery Tosca. Možno říci, že svou roli orchestr splnil, i když občas scházela rytmická synchronizace se sólisty.
Síla Pucciniho opery je naštěstí tak velká, že i režijní záměr, který nebyl asi z těch nejšťastnějších, ji nepřebil a posluchač si odnesl nevšední zážitek.

Představení opery Tosca 29. ledna 2017 - 2. premiéra, inscenace souboru a sboru Státní opery v budově ND, pod vedením nového hudebního ředitele SO A. S. Weisera (jeho první hudební nastudování).
Osoby a obsazení: Floria Tosca (Anda-Louisa Bogza); Mario Cavaradossi (Valter Borin); Baron Scarpia (Francesco Landolfi); Cesare Angelotti (Roman Vocel); Kostelník (Oleg Korotkov)


www.narodni-divadlo.cz

6.2.2017 19:02:51 Zuzana Michnová | rubrika - Recenze