Scéna.cz 

Prodaná nevěsta z Opavy

V půlce září se v Litomyšli odehrálo (v rámci 30. ročníku Mladé Smetanovy Litomyšle) představení Prodané nevěsty, jakási předpremiéra opavské inscenace: sóla zpívali sice především studenti HAMU, ale hrálo se již ve scénografii, kterou schválilo a nechalo vyrobit vedení opavského Slezského divadla (!), účinkoval opavský sbor a orchestr vedený Janem Snítilem. Necelý týden po litomyšlském představení byl po poradě umělecké rady Slezského divadla odvolán inscenační tým Josef Novák (režisér) – Marta Roszkopfová (scéna) – Dana Svobodová (kostýmy). Podle trochu kostrbatého vyjádření ředitelky Sylvy Gapkové „Inscenace v tomto tvaru neodpovídá požadavkům, se kterými byla zařazena do dramaturgického plánu SDO. Především z provozního a ekonomického hlediska by ji nebylo možné uvádět jako školní a zájezdové představení.“ Šéf opery Dalibor Hrda pro Lidové noviny upřesnil, že výhrady se netýkaly ani režie, ani kostýmů, ale pouze scény (!), která měla být tradičně jihočeská.

Na základě videozáznamu litomyšlského představení tvrdím, že v žádném případě nešlo o extravagantní inscenaci, naopak o záležitost tradiční (především ve vedení herců). Pravda, scéna není jihočeská, odkazuje zčásti možná k opavskému okolí (prospekt s chaloupkami v hornaté krajině), zčásti možná evokuje cosi jako divoký západ (bytelná vrata, ladění do zelena). Rozhodně ale také není nějak provokativní – a její náhlé zavržení mi připadá hodně podivné.
Kauza je smutnou ukázkou našich divadelních poměrů, ve kterých čím dál více vládne neprofesionalita, zvůle, kde často rozhodují nekompetentní lidé, kde rozhodnutí nejsou v první řadě odborná, ale osobně zaujatá. Ale netřeba svádět vše na vedení divadel a souborů, mnozí divadelníci v tom umí bez skrupulí chodit, ostatně v Opavě hned inscenaci převzala a za tři neděle k premiéře dovedla režisérka Jana Andělová Pletichová. Využila Babrajovu scénu z Marjánky, matky pluku, výsledkem je souměrně koncipovaný prostor: dvojí průčelí domů s ornamentálními malůvkami ( nezapře jihočeské prostředí), dva pulty (nejen) s marcipánovými srdíčky, v pozadí vrata, za nimi modrý horizont s holubičkami. A všemu dominující májka.
Prodaná nevěsta jako naivní obrázek z vesnice – proč ne. Ale křehká je hranice mezi snesitelnou naivitou a směšným kýčem. Oblečení aktérů svítí novotou: bělostné nažehlené košile, pečlivě zapnuté modré vestičky pánů, čepečky, zástěry a modré sukně vesničanek… Vše je tak úhledné, tak umělé: i ty nalakované účesy přepudrovaných pánů, Kecalovy pentličky, Mařenčiny mašličky v copech. Režisérka povětšinou jen povšechně aranžuje, načež náhle dění okoření nějakou „překvapující“ jednotlivostí: nechá aktéry lézt na stůl (četnost výstupů na stůl nebo alespoň na židli působí téměř jako nějaká obsese), Vaška pošle do první řady mezi diváky (vrhá se tam na klín divačce)…
V opavské inscenaci se najdou vtipná místa, to ano. Třeba setkání Petra Murceka – pihatého Vaška, který si (v puse lízátko) hraje s jojem a skáče panáka, s Mařenkou Kataríny Kramolišové. Ta se umí na jevišti přirozeně chovat, její oči přímo mluví. Přitom uvolněně zpívá, je jí dobře rozumět, hlasem vyjádří vroucnost i vzdor (škoda problémů s intonací, byť tentokráte byly ve snesitelné míře). Jenže jakmile je na jevišti s Jeníkem prkenného, neustále se křečovitě usmívajícího Michala Vojty, i ona přestane přirozeně lidsky reagovat a naplňuje jakousi operní šablonu. Vojta se v prvním jednání snažil pečlivěji artikulovat, leč pak souhlásky začaly opět zanikat, kvalitativní rozdíl mezi samohláskami zmizel. Cit stranou, zbylo jen okázalé předvádění hlasového fondu. Projev Václava Marka (Kecal) je oproti tomu kultivovaný, leč interpret má zase vážné problémy s temporytmem.
Dirigent Jan Snítil někde preferuje pro mě příliš pomalá tempa, jednotlivá „čísla“ se mi jeví temporytmicky trochu mechanická, nicméně jeho hudební nastudování je pečlivé.
Opavská inscenace Prodané nevěsty převážně sice jen naplňuje obvyklá řešení, ale konec konců nikterak neuráží. Na pováženou jsou tak především okolnosti, za kterých vznikla.

Slezské divadlo Opava – Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta. Dirigent Jan Snítil, režie Jana Andělová-Pletichová, scénografie Alexandr Babraj, choreografie Petr Miller, sbormistryně Kremena Pechakova. Premiéra 19. 10.