Scéna.cz 

Dvořákův Jakobín v Opavě

Moc dobře nedopadla. Rozumějme premiéra opery Antonína Dvořáka Jakobín ve Slezském divadle v Opavě. Nejvíc se na tom podepsalo tempově rozhárané hudební pojetí dirigenta Bohumila Vaňkáta, který také nevypracoval potřebnou souhru orchestru ani neudržel temporytmický soulad orchestru s pěvci. V nedbalkách se nechali přistihnout i mnozí orchestrální hráči, kteří se dopouštěli přílišných chyb. Zdejší sbor střídal s přispěním dirigenta horší okamžiky (zvláště mužská část!) s lepšími – třeba ve školní scéně na začátku 2. jednání spolu s dobře připraveným dětským sborem Domino. Je znát, že děti mají dobrou průpravu nejen koncertní, ale také jevištní častou spoluprací právě s opavskou operou.

Jaksi provozně unavená byla scéna Martina Víška, zvláště v prvním jednání připomínající rádoby folklórní festivaly z před půl stoletím studeným, jakoby překližkovým dřevem a pozadím se stylizovanými chaloupkami – jen legrační socha Jana Nepomuckého byla odjinud. Vše dorazily zavěšené větve stromů a obvykle stylizované a nažehlené kostýmy Růženy Švecové. Nezbývá nežli si postesknout nad scénografickou setrvačností většiny opavských inscenací – ty, které vítězí na festivalu OPERA, jsou čestnými výjimkami, nikoli pravidlem! V nepříliš inspirativním prostředí se režisér Václav Věžník snažil rozehrát přirozené jednání postav a leckdy se mu to dařilo, pokud sám situace poněkud nepřekombinoval – tak na konci druhého jednání nechal Jiřího jako zvěda plížit se školní světničkou za Bohušem a Adolfem a naslouchat, jen aby vcelku zbytečně dovodil, že Jiří ví o Adolfově podvodu. Sboristy nechal pravděpodobnostně reagovat na situaci, nejvíc si zahráli ve školní scéně, kdy se mohli pošťuchovat a dovádět, Purkrabího pak režisér nechal dokonce rádoby komicky upadnout při nabízení tanečku Terince!! Asi aby bylo veseleji, vkus však hodně zaplakal. Dalibor Hrda se ostatně k přehrávání v této roli nedal příliš pobízet, možná proto, že je pěvecky přece jen mimo jeho spíše barytonový obor – potřebné hloubky nepředvedl. Jeho pojetí postavy však nebylo nesympatické, ostatně právě sólisté jsou tím lepším v inscenaci, byť je tu více hostů, nežli bývá v Opavě zvykem.
Brněnský Richard Novák premiéru ozdobil osobitým provedením Hraběte Viléma z Harasova, ostravský Vojtěch Kupka však postavu Bohuše zatížil přílišným vibratem a Tereza Halamová zatím v roli Terinky nepředvedla nosnou kantilénu, leč její výkon rozhodně slibuje dobrou budoucnost. Daleko horší bylo, že si domácí Michal Vojta Jiřího stylově spletl s italskými hrdiny. Pěkně zvládla postavu Julie Katarína Vovková, byť také její hlas trochu vibruje, dobře zvládl Adolfa Peter Schubert. Výtečně si pak s postavou učitele Bendy pohrál Alexandr Vovk – zpíval i hrál ušlechtile, bez násilí, přesně intonoval a zejména s porozuměním věci a srozumitelně artikuloval český text. Je ovšem na postavu příliš mladý, což se projevilo občas přehrávanými gesty a myslím zbytečně silným líčením. Vcelku je to inscenace názorem obstarožní a provedením hodně děravá.