Scéna.cz 

Barevný večer plný krásy

Stavovské divadlo patřilo v neděli 5. října 2003 tanci. Soubor baletu Národního divadla v Praze ve spolupráci s Taneční konzervatoří dal zelenou studentům. Ke slovu přišli taneční dovednosti získané dlouholetým studiem. Tanečníci tak mohli prokázat své technické a taneční schopnosti. Večer se skládal ze tří choreografií - Šťastná sedma, Koncert a moll a Bolera, pod jednotlivými díly jsou podepsaní choreografové - Tomáš Rychecký a David Stránský, Libor Vaculík a Petr Zuzka.

Uvedením prvního baletu Šťastná sedma s podtitulem Pistolnická selanka z divokého západu o jednom dějství a sedmi mrtvolách jsme si připomněli 75. výročí narození autora hudby, známého hudebního skladatele Miloše Vacka. Připomeňme si některé jeho další balety – Vítr ve vlasech, Poslední pampeliška, Milá sedmi loupežníků a Meteor. Tato taneční groteska vznikla v polovině 60. let minulého století a okamžitě dosáhla řady úspěšných repríz ve všech baletních souborech v republice. Choreografie se tentokrát ujali absolventi Taneční konzervatoře Praha Tomáš Rychecký a David Stránský, v současné době tanečníci Pražského komorního baletu a Národního divadla. Jejich zdařilé choreografie jsme již měli možnost vidět na tanečních festivalech doma i v zahraničí. Studenti – většinou z 8. ročníku Konzervatoře – byli odměněni za své tanečně-herecké role dlouhým potleskem.

V druhé části jsme vyslechli jeden z nejkrásnějších klavírních koncertů, Koncert a moll Edvarda Griega. Nádherné hudební předloze odpovídajícím způsobem tančili členové baletu národního divadla Pavla Hrubešová a Roman Šolc ve snové choreografii Libora Vaculíka. Málo choreografů si uvědomuje, že kvalitní hudba přináší taneční inspiraci, formální uspořádání lahodící podvědomí tvůrce i diváků a je předstupněm úspěchu finálního díla. Libor Vaculík dostal právem za tento lyrický duet v roce 1997 Prémii odborné poroty za nejlepší současnou choreografii.

Bolero Maurice Ravela patří k nejznámějším koncertním i tanečním skladbám. Po celou dobu skladby zní ostinátní bas a variační technika se soustřeďuje na obměny barev, a současně gradaci barev i dynamiky. Skladatel vytvořil toto dílo na objednávku tanečnice a choreografky Idy Rubinstein, která Bolero uvedla v premiéře se svým baletním souborem v Paříži v roce 1928. Choreografii tenkrát vytvořila Bronislawa Nižinská a Ida Rubinstein tančila hlavní roli. Skládalo se z pěti částí : Paseo, Promenade, Traversias, Differencias, Traversias 2 a Finale. Základní rytmus vychází proto ze španělského tance, jehož napětí je dovedeno až do mohutného závěru.

Studenti pražské konzervatoře v choreografii šéfa baletu ND Petra Zuzky strhli diváky k oprávněně dlouhým závěrečným ovacím. Nadějní tanečníci připravili pro všechny krásný večer.