Scéna.cz 

Balet Kauza Kafka ve Stavovském divadle

Prvním hostem Národního divadla v Praze byl v tomto roce baletní soubor z Jihočeského divadla v Českých Budějovicích s inscenací „ověnčenou vavříny“ – Kauza Kafka.
Autorské představení Attilly Egerházího, uměleckého šéfa českobudějovického baletu, bylo nastudováno na počest 130. výročí narození Franze Kafky (3. července 1883 – 3. června 1924) a mělo světovou premiéru 26. října 2013 v Landestheater Niederbayern v Pasově.
Česká premiéra se uskutečnila 22. listopadu 2013 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a dílo zaznamenalo velký ohlas u obecenstva i kritiky, který se projevil v udělení Ceny za autorské dílo pro režiséra a choreografa a v nominacích na prestižní cenu Thálie v roce 2014 pro hlavního představitele Viktora Svidró, který také za tuto roli obdržel Cenu za nejlepší sólistický výkon v Soutěžní přehlídce současné baletní tvorby ČR Balet 2014 a Cenu Jihočeských Thálií 2014.

Egerházi si vyvolil za téma geniální osobnost, osobnost složitou, rozporuplnou. Pokouší se ve svém jednoaktovém díle zprostředkovat divákům zvláštní umělcovo vidění světa, jeho vztah ke společnosti, názory na moc a byrokracii a zdůrazňuje, že se nejedná přímo o Kafkův životopis nebo o jeho díla (přestože některé postavy z literatury jsou identifikovatelné např. v „Zámku“ a „ Procesu“). Balet tak nemá konkrétní dějovou linii, skládá se ze sledu několika obrazů, v nichž ale určité chronologické řazení existuje.
Jako hudební podklad pro ztvárnění tak komplikované postavy využívá Egerházi složitou a dramatickou moderní hudbu Arvo Parta, Henryka Góreckiho a Alfreda Schnittkeho, kterou takřka naplno obsazuje dramatickou a expresivní choreografií.
Prostředím dění je scéna Loes Schakenbos – půlkruh vytvořený z „tabulí“ oken ale také dveří, ve středu s „věží“, která je překážkou a omezením ale i průchodem do jiných světů. Jedinými rekvizitami jsou stůl a židle, které mohou symbolizovat místo, kde se odehrála většina Kafkova života – v jednom z jeho životů jako pečlivého úředníka v pojišťovně a ve druhém jako výjimečného literáta - a spisy – úřední spisy i jeho spisovatelská tvorba. Vzepětí těla a pády ze židle v úvodu snad citované z Naharinova „Decadance“ mohou zase poukazovat na Kafkovo židovství. Tak je načrtnut ja kýsi základní obrys hrdiny, který je stále konfrontován sám se sebou a svými vnitřními úzkostmi a neklidem a svými materializovanými vizemi, které vtrhnou do jeho samoty a drásají jeho nitro. Problémová jsou ale také střety s reálným okolím - s těmi, kdo stojí nad ním a mají nad ním moc (neznamená snad postava „Vrchnosti“ i odkaz na přísného a obávaného Kafkova otce?) s úřední mašinérií, se společností žijící určitými konvencemi a přirozeně také setkávání se ženami, k nimž měl Kafka ambivalentní vztah (podle jednoho z aforismů citovaných v programu se Kafka „cítí opuštěnější ve dvou než sám“). Ženský element zde zastupuje mladá dívka v červených šatech a žena v modrém, která své neuskutečnitelné touhy přehrává na loutku. Ten, kdo nejsilněji manipuluje Kafkou a nejhlouběji zasahuje do jeho fantazijní existence, jsou „Vyšetřovatelé“ (Zdeněk Mládek a Patrik Čermák), kteří jej zbavují poslední části soukromí a zanechávají jej zcela obnaženého.

Egerházimu se daří v choreografii, která je vystavěna ze sólových výstupů hlavního hrdiny a jeho interakcemi s partnery a partnerkami ve dvojicích, trojicích, ze sborových pasáží, někdy na hranici akrobacie, někdy s prvky pantomimy, vyjádřit dramatičnost konfliktů a jejich intenzitu. Inscenace se nese ve strhujícím proudu po celou hodinu a je jistě náročná pro interprety i diváky. Zvlášť pro „Kafku“ - Viktora Svidró, který až na několik okamžiků neopouští jeviště a potvrzuje pověst, která ho předcházela.

Kauza Kafka uvedená 17. ledna ve Stavovském divadle se řadí bez pochyb k tomu nejlepšímu, co Jihočeši při svých již tradičních návštěvách do Národního divadla v Praze dovezli a pražské obecenstvo dalo dostatečně najevo svůj vděk, že ji zde mohlo spatřit.

www.jihoceskedivadlo.cz