Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Rozhovor se Sabinou Bočkovou, sólistkou PKB

autor: archiv divadla

Sabina Bočková vystudovala konzervatoř Taneční centrum Praha, kterou úspěšně zakončila absolutoriem v roce 2014. Interpretační zkušenosti čerpala již během studia v souboru Baby Balet Praha a později v Balet Praha Junior, se kterým absolvovala přibližně 50 představení za sezonu. V roce 2010 se zúčastnila Letní stáže ve Svenska Balletskolan Goeteborg ve Švédsku, od téhož roku až do roku 2013 byla také pravidelnou účastnicí Letního tanečního workshopu Tanečního centra Praha.

Ihned po dokončení studia absolvovala Letní intenzivní stáž v Nederlands Dans Theatre. Mimo jiné spolupracovala s významnými pedagogy: Jeanne Solan (USA), Vladimir Malakhov (Rusko), Sherley Esseboom (Holandsko), Anders Helstrom (Norsko), Helena Franzen (Švédsko), Samuel Delvaux (Belgie), Jan Kodet (ČR), Sirpa Möksy (Švédsko).
Již během posledního ročníku školy byla externí členkou baletu Jihočeského divadla, kde tančila v choreografiích Attily Egerháziho: Mirabell, Louskáček a v choreografii Jiřího Kyliána: Six Dances. V sezoně 2014 – 2015 byla již řádnou členkou souboru a představila se v dílech: Labutí jezero, Kauza Kafka a Podivín. Od sezony 2015 – 2016 působí v souboru Pražský komorní balet.

Sabino, vzpomínáte si na vaše první veřejné taneční vystoupení?
Na to úplně první taneční vystoupení si sice nevzpomínám, ale viděla jsem jedno video, které točila moje maminka v šumperském divadle (pozn.aut.: Sabina pochází ze Šumperka). Mohlo mi být něco kolem pěti let, vystupovali jsme se základní uměleckou školou a tančili jsme nějaké kytičky, myslím, že fialky. Ani jsem se moc nedržela choreografie, spíš jsem mávala na rodiče, které jsem viděla v publiku. (směje se)

A vaši rodiče tancovali? Zdědila jste umělecké vlohy po nich?
Netancovali. Má prababička byla herečka a oba moji rodiče jsou humanitně zaměření učitelé. Můj táta učí němčinu, máma angličtinu a hudební výchovu. Oba se rádi věnují hudbě, táta hraje na varhany, máma na klavír a na mnoho dalších nástrojů. Přece jen někdo další z naší rodiny ale také tancuje. Mladší sestra byla rok na konzervatoři, a přestože se nakonec rozhodla, že půjde zpátky na gymnázium, tanci se intenzivně věnuje jako svému koníčku.

Účastnila jste se mnoha workshopů s choreografy zvučných jmen, třeba i v nizozemském NDT. Na který z nich máte nejlepší vzpomínky?
V roce 2014 jsem úspěšně absolvovala konzervatoř Taneční centrum Praha. Již během posledního ročníku školy jsem byla externí členkou baletu Jihočeského divadla, kam jsem se hned po letních prázdninách chystala nastoupit do plného pracovního poměru. O letní intenzivní stáži v Nederlands Dans Theater jsem věděla z doslechu, rozhodla jsem se, že pošlu do Holandska přihlášku, natočila jsem i video a oni mě vzali. Na workshopech bylo dohromady šedesát tanečníků, byli jsme rozděleni do třech skupin po dvaceti. Trénovalo se tedy v poměrně malých sestavách a lektoři se nám tím pádem hodně věnovali. Pracovala jsem s hodně tanečníky z NDT I na jejich repertoáru, dělali jsme dvě choreografie od dvojice Lightfoot/Leon – Schmetterling a Spiritwalking, Paul Lightfoot byl dokonce na jedné zkoušce i osobně. Nastudovali jsme i choreografii od Crystal Pite - The Second Person, a pak jsme dělali jednu choreografii s Emou Yuasou, japonskou tanečnicí, členkou NDT 1. Na konci workshopu jsme měli i závěrečné představení.

Máte nějaký svůj vzor, kterému byste se chtěla přiblížit?
Taneční vzor, podle kterého bych se řídila, asi úplně nemám, ale mám teď zrovna hodně oblíbený taneční styl. Je to Gaga - propojení expresivního pohybu, tance a hlavně téměř doslovného pohybového jazyka, styl, který vytvořil izraelský choreograf Ohad Naharin. Měla jsem příležitost vyzkoušet si ho i v NDT. Celý týden jsme s ním začínali ranní tréninky místo klasiky. Bylo to skvělé a já bych se mu moc chtěla dál věnovat.

Máte ráda čistou klasiku?
Trénink ano, ten mě baví, ale profesionálně bych se pouze čistě klasickým tancem zabývat nechtěla.

Kolik času týdně věnujete tanci?
Od pondělí do pátku asi šest hodin denně, někdy i víkendy, jak je potřeba.

Zažila jste už během své kariéry i moment, kdy jste chtěla s tancem skončit?
Ano, jeden takový moment jsem měla ještě v době, kdy jsem byla ve škole. Bylo to asi po třech letech studia. Konzervatoř je nesmírně náročná, ve škole trávíte celé dny od rána do večera a nemáte čas vůbec na nic jiného. Měli jsme zkoušky a představení nejen v týdnu, ale i o víkendech a já se leckdy dlouhé týdny nestíhala ani vracet na návštěvy domů do Šumperka za mou rodinou a přáteli. To mi v jednu dobu hodně vadilo, po čase to nějak samo přešlo, asi jsem se s časovým vytížením zkrátka smířila.

Která role pro vás byla fyzicky nejnáročnější?
Ve škole jsme hodně tančili v dílech belgického choreografa Samuela Delvauxe, jeho choreografie byly vždycky velmi fyzicky náročné. Během angažmá v Českých Budějovicích jsem měla možnost nazkoušet roli Odetty z Labutího jezera, to bylo také dost obtížné, ačkoliv jsem pak neměla možnost s ní vyjít na jeviště…

Máte trému, když jdete na jeviště?
Jo, vždycky. (směje se)

A co děláte, abyste se jí zbavila?
Zkouším ji ze sebe vyklepávat, zkouším si balanc, to mi pomáhá. A jen co vstoupím na jeviště, hned v prvních vteřinách tréma většinou přejde.

Kdy vás uvidíme na jevišti s Pražským komorním baletem?
Aktuálně tančím v novém programu Metafory tance, a to sice ve dvou choreografiích – This is Not a Kiss Žiga Jereba a Anny Štěrbové a Němý výkřik Hany Litterové. První velkou reprízu se chystáme uvést 25. prosince ve Stavovském divadle.

www.prazskykomornibalet.cz

7.12.2015 09:12:18 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!