Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Sopranistka Anna Klamo chce být raději svá

autor: Petr Schier

Příjemná a energická sopranistka Anna Klamo-Janotová přichází na naší schůzku přesně. Počasí nevěstí nic dobrého. Azyl pro rozhovor nacházíme v předsálí Smetanovy síně Obecního domu. V průběhu rozhovoru neopomene zmínit svého manžela - tenoristu Michala Klamo, ani dcerku Aničku. Ta prý leckdy „přezpívá“ oba rodiče. Ku cti manžela: „je naprosto skvělý, až ho obdivuji,“ doplňuje Anna Klamo, „dokáže zastat vše kolem Aničky.“ U Aničky se střídají „spravedlivě“. Za nejhorší osobně považuje tichou domácnost. Ovšem k povaze jejich povolání snad ani nemůže nastat. S nadsázkou říká – „každý se rozezpíváváme v jiné místnosti a Anička ve třetí.“
Kromě operního „zákulisí“ ještě Anna Klamo odhalila svoji zálibu v nakupování, byť se mu pro nedostatek času nemůže tolik věnovat. Dále se nejlépe cítí v babím létě a barevném podzimu. O večírcích a párty se vyjadřuje velmi zdrženlivě. „Připadá mi to divné,“ uzavírá.
Za necelé dvě hodiny se odehraje poslední představení projektu Rockquiem v letošní sezóně. Oproti premiéře projekt velmi uzrál a dokázal přitáhnout diváky. Potvrdilo se, že premiéra je přeci jen specifické představení.

Jak se na konci tohoto projektu cítíte?
Především je to únava, neboť jsme spolu s Lucií Šoralovou zpívaly bez alternací. Do projektu jsem padla doslova rovnýma nohama a velmi narychlo. Nicméně Mozartovo Rekviem jsem znala i zpívala. Sopránový part v Rockquiem se prakticky shoduje s klasickou předlohou.
Po poslechu demosnímku jsem se utvrdila, že Rockquiem by mohlo stát za to. Přiznám se, že v podobném experimentálním projektu jsem poprvé. Spojení rocku a klasiky mě vždycky přitahovalo. Podle mého toto propojení dokáže rozšířit posluchačskou obec.

Čili sečteno podtrženo – za představení dáte ruku do ohně a doporučíte ho ke zhlédnutí?
Určitě. Scénické zpracování je perfektní. Dokonce si myslím, že pro dokonalé pochopení je dobré jít alespoň dvakrát, neboť takové množství vjemů nemůžete postřehnout na poprvé – symfonický orchestr, rockovou kapelu, zpěváky, sbor a tanečníky.

Oproti klasickému Mozartovi, kterého jste předtím zpívala, je Rockquiem v jiném aranžmá. Nebyla to pro Vás určitá nástraha?
Ne! (Důrazně.) Ze začátku, když jsem vše konzultovala s Danielem, jsem se obávala, že po mně bude chtít rockové zpívání. Harmonie i melodie je podobná. Žádný strach jsem neměla. Vše vykrystalizovalo při první zkoušce. Naopak rockový „drive“ mě dostatečně nabudil.

Omlouvám se za případné rozpaky – Už Vám někdo řekl, že jste ve zpěvu úžasná?
(Perlivý smích). To je otázka. (Další smích.) K tomu se musí vyjádřit posluchači. (Důrazně.) Slyšela jsem už hodně názorů. (Již s klidem.)

V Rockquiem v sólovém partu Dies Irae stojíte nad Knihou hříchů. Řečeno obrazně – Vaše působení ve Státní opeře, Olomouci, Brně či Ústí nad Labem se zapisují do knihy hříchů nebo dobrých skutků?
(Opět smích.) Vše můžete chápat jako dobro či zlo. Každá scéna, kde jsem působila, mi dala pro život velké ponaučení, ať už jsem tam udělala něco dobře či špatně. Prostě mě „vykopla“ v profesi dál.

Z uvedených scén jste ve stálém angažmá v Ústí nad Labem.
Tam jsem poznala, co to je být v angažmá. A hlavně - jaký je běžný divadelní život.

Jaký tedy je?
(Švitořivý smích.) Být v angažmá…? Patřím k lidem, kteří jsou raději, když si mohou běh řídit podle sebe. Angažmá s sebou nese obrovské výhody, ale ne pro člověka mého typu. Myslím, že stačí dva tři roky. Trochu se otrkat a konec. Postavit se na vlastní nohy a jít dál svou cestou. Tak bych to chtěla.

Může člověk v angažmá získat „jméno“?
Jak a kde. Nejlépe Praha nebo Brno a být na volné noze.

Jsou nějaké projekty či inscenace, do nichž byste na volné noze nešla?
Co bych obecně nechtěla dělat? Určitě věci, ve kterých bych jako sólistka stagnovala. To mi připadá jako ztráta času. A po pravdě řečeno, čas měří neúprosně, obzvlášť umělcům.

Zpívala jste letos v opeře Xerxes, která podobně jako Rockquiem nezapadá mezi repertoárové tutovky. V čem byl tento projekt pro Vás objevný?
Xerxes byl pro mě určitě přínosem. Barokní hudbě jsem se sporadicky věnovala koncertně. Byla to první barokní opera, kterou jsem zpívala. Pro techniku a srovnání hlasu tato opera představovala velké plus. (Anna Klamo byla před tím na mateřské dovolené – pozn. red.)

Prý připravujete s manželem nějaký zajímavý projekt?
V současné době vzniká scénář pro operní divadlo malých forem.

Chápu, že zatím nechcete z pověrčivosti mnoho prozradit. To se ale nemusí vztahovat k okruhu autorů.
Rozhodně počítáme s Antonínem Dvořákem a dalšími.

Přeci jen jste skoupá.
(Velmi vážně.) Vyčkejte, uslyšíte. Partu nadšenců už máme.

Vraťme se k žánrové pestrosti Vašich rolí – zpívala jste v operetě, opeře, či muzikálu. Dáváte nějakému z nich přednost?
Vždycky se snažím zpívat v takových inscenacích, které se nejvíce přibližují klasickému zpěvu, pak to může být i muzikál. Právě studuji roli Marie ve West Side Story. Určitě se nejlépe cítím v opeře.

Potkala Vás už nějaká „životní“ role?
Svůj životní sen jsem si splnila v opeře La Traviatta, ztvárněním titulní postavy Violetty. Part jsem nastudovala za měsíc. Myslím, že právě v tomto oboru jsem se našla.

Můžete poodkrýt, jak se učíte role?
Když dostanu noty, nejdříve si projdu, co mě čeká – rozsah, technická náročnost, styl apod. Učím se text s hudbou. Zkouším a zkouším.

Dáváte do postavy už při učení svůj postoj k ní, své vyjadřování charakteru?
Určitě. Když se do postavy zamiluji hned od začátku, mám skvělý pocit. Když tomu tak není, tak pak je to složitější.

Jaký typ „bab“ Vás chytá?
Většinou mě přisuzují do komediálního typu – koket a svůdnic. Ale nejvíce se vyžívám v tragédiích. Nejvíce mi sedí charakterní role. Musejí mít vnitřní hloubku a chytnout za srdce. Např. Traviatta je prostě úžasná. Modeluje se od té největší mrchy přes všechny rozpaky, nemoc a zamilování. Vše se v ní rve až po závěrečné vykoupení.

28.8.2003 18:08:44 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

CD boxy (1), Festivaly (3), Koncerty (3), Z éteru (2), Zveme ... (2)

reklama