Radek Baborák nejen o nové dimenzi v hudebním životě
autor: Z webu
zvětšit obrázekFestival Struny podzimu píše hudební historii již 20. rokem. V multižánrové nabídce představuje nejvýraznější osobnosti mezinárodní hudební scény. Jedním z počinů letošní programové nabídky je unikátní koncertní představení rozměrné partitury Zdeňka Lišky k monumentálnímu filmu Františka Vláčila – MARKÉTA LAZAROVÁ. Respektovaný sbor Martinů Voices a instrumentální soubor Baborak Ensemble bude řídit Radek Baborák. Pod jeho taktovkou zazpívají Kateřina Kněžíková (soprán) a Josef Moravec (tenor). Z činoherců se můžeme těšit na vypravěče v podání Josefa Somra a Jany Štěpánkové, titulní roli ztvární Anna Kratochvílová. Projekt bude uveden v pátek 9. října 2015 od 19:30 h ve Foru Karlín.
Fenomenální hornista Radek Baborák přijal naše pozvání k rozhovoru, jak jinak než o pauze při zkoušení projektu Markéta Lazarová. Přiblížil náročnost Liškovy hudby, odhalil, že je to jeho první setkání s tímto skladatelem. Při našem povídání došlo i na Japonsko. A jak je na tom Radek Baborák o prázdninách? Zahálí jeho horna? Poslechne si alespoň CD s vážnou hudbou? Všechno začíná partiturou ...
„Můj první učitel pan Křenek mi partitury podstrkával od mých dvanácti let. Prý abych si v nich hledal hornová sóla.“ Není divu, že v nich postupně objevil kouzlo. Číst hudbu v partiturách se pro něj stalo samozřejmostí. Odtud byl již jen krok k dirigování.
Nápad vzešel od organizátorů festivalu. I když pravděpodobně na základě impulsu Petra Ostrouchova, který jako autor filmové hudby vzhlíží ke skladateli Zdeňku Liškovi.
Nikdy jsem žádnou jeho skladbu nehrál, ani neslyšel při koncertním provedení. Ve filmech, a nejen Vláčilových, je jeho hudba prostě nepřeslechnutelná. Někde jsem uvedl, že je hlavně znepokojivá. Z nějaké banální scény se díky ní najednou stává drama. Zvlášť u velkofilmů jako Markéta Lazarová je naprosto nepostradatelnou součástí celého opusu.
Byla to taková výzva. Baborak Ensemble má trochu jiné obsazení než vyplývá z nároků Liškovy instrumentace. Netušil jsem, jaká vůbec je. Věděl jsem, že bude třeba rozšířit o bicí. Nakonec náš soubor, jehož jádro tvoří smyčcové kvarteto a horna, doplnili hráči na tubu, trombón a barytony. Pro Baborak Ensemble je to úplně nečekané obsazení. Pomohli nám moji kamarádi a hráči pražských orchestrů. Osobně tentokrát pouze diriguji.
Jsou to kamarádi z konzervatoře, s některými se znám ještě z různých soutěží a hudebních škol. Všichni jsou to úspěšní instrumentalisté, také velmi vytížení. Stále jsme v kontaktu. Naopak, když jsem se vrátil z ciziny, tak jsem měl absťák, stýskalo se mi po nich, a postupně se mi s nimi chtělo čím dál tím víc hrát a mít společné hudební profesní zážitky.
Filmová hudba byla točená na několik stop. Jednotlivé složky pravděpodobně byly oddělené, nejdříve se např. natáčely bicí, následně jen sbor, pak sólista tenor, který přednáší modlitby v takovém extatickém vytržení. Na závěr se všechno mixovalo dohromady.
V některých částech dochází ke kuriózním situacím. Jedna sekce hraje jedno tempo. Sbor zpívá zase v jiném a do toho třeba bicí složka imituje například zvuky zvonů a má také jiný rytmus. Nejenže budu někdy dirigovat dohromady s Lukášem Vasilkem, ale ještě třeba i vedoucí bicí skupiny. Je to trošku náročné a nezvyklé. Moc takových skladeb není, kde by byli potřeba dva dirigenti.
Do toho jsou některé části formou melodramatu, takže herci Josef Somr a Jana Štěpánková, slečna Anna Kratochvílová (coby Markéta Lazarová) budou do toho recitovat části, významné body, rozhodující scény z filmu, tam jim musí někdo dávat nástupy, sledovat partituru, kdy mají mluvit.
S orchestrem nyní zkoušíme druhý den. Sbor se připravuje delší dobu, protože jsou od něj očekávány nebývalé výkony. Nejde jen o zpěv, česky, latinsky, do toho používají zpěv jednotlivých písmen-citoslovců, třeba „t, k, b, d, s, c…“ K tomu různé zvuky a vzdechy. Musí být hodně flexibilní a sezpívaní.
Je to úplně jiný druh partitury než řekněme klasická, nebo romantická symfonie. Ta hudba je minimalistická. Určitý motiv se několikrát opakuje, třeba až šedesátkrát za sebou. Dochází tam k nepatrným, až mikroskopickým obměnám. To je smysl minimalistické hudby, aby posluchače jakoby zbavila smyslu pro čas repetováním neustále stejných motivků. Taková hudba je natolik svébytná, že může fungovat i bez filmového děje.
Neměl bych. Musím bedlivě pozorovat, co se děje a počítat. Dirigentova práce je hlavně na počítání hodně náročná.
Na prvním místě hlavně maestro Seiji Ozawa. Publiku i fanouškům lesního rohu a manažerům jsem velice vděčný. Více než dvacet let mi dávají naprosto nebývalý prostor a možnosti. Daří se mi nabízet komorní i jiné projekty. K tomu dirigování. Hodně jsem tam hrál s japonskými muzikanty, i jsem tam hodně učil.
Z podstaty pilný nejsem, ale řekl bych, že když jde o hudbu, tak ta vášeň a nadšení jsou cítit.
To si nedovedu představit. Ladím formu podobně jako sportovci před každým důležitým koncertem. Čím víc ošidím přípravu, tím jsem potom nervóznější. Když vím, že jsem pro něco udělal maximum, tak sice pořád musím počítat s tím, že může dojít k chybě - nejsme stroje ani elektronické klávesy. Ovšem pocit, že jsem se poctivě připravoval, je pro mě naprosto rozhodující.
Na to neexistuje jednoduchá odpověď. Zase jsem byl trošku hozený do vody Japonci. Na jednom turné onemocněl Seiji Ozawa. Hlavní sponzor, japonská firma, řekl, že to zaplatí, ale na programu musí zůstat daná japonská skladba. Hledal se nástupce, za tři dny se mělo jet. Ani jeden z jeho žáků, nebo kolegů si netroufl za něj zaskočit. Kolega hornista podotkl: „Tady Radek si pořád čte v partiturách, nemohl bys to oddirigovat?“ Na turné jsem chtěl jet, tak jsem kývl.
Uvědomil jsem si, že mi nečiní problém stát před kolegy, dát jim nástup, určit tempo nebo vést zkoušku. Nejsem nervózní a necítím se trapně. Vím, že jsme kolegové a že něco umím na svůj nástroj, tak mi to určitě u hudebníků pomáhá. To jsou pevné základy pro další vývoj. Další stránkou je, jak to působí na posluchače. Jak dirigent dokáže hudbu zprostředkovat holýma rukama.
Lovecké scény se nacházejí ještě v romantických skladbách. Nástroj dokáže evokovat náladu, ať už sentimentální, pastorální, heroickou, zároveň i tu loveckou až agresivní. Hodně skladatelů využívá různé její barvy, různé způsoby hraní, které někdy nepřipomínají melodii, spíš jsou to zvukové efekty. Tak to převážně v soudobé hudbě je.
Velice dobře (s nadšením...). Pokud je to možné, tak dva měsíce v létě nehraji ani jeden tón.
Dá. Nevydržel bych bez hudby...
Poslouchám sem tam. Víc mě baví si to představovat s partiturou. Pak si něco poslechnu za odměnu.
Je to tak. Krásně se mi při tom usíná, zvlášť u některých skladeb. Začtu se a už spím.
Baborak Ensemble vstoupil v letošním roce do hodně aktivní fáze. Mnoho koncertů komorní hudby tady v Čechách, Německu, Bulharsku, Japonsku. Řada sólových koncertů. Dirigentským vrcholem bude můj debut v sále Berlínské filharmonie, bude to s Das Symphonie Orchestr Berlin, kde budu dirigovat mimo jiné Brucknerovu 4 symfonii. To bude pro mě vrchol podzimu.
Omlouvám se, už musím na zkoušku.
Oficiální osobní stránky www.baborak.com/.
Oficiální stránky projektu Markéta Lazarová zde
TIP!
Časopis 17 - rubriky
Časopis 17 - sekce
DIVADLO
MdZ a FBM spojuje nový společný projekt EGBDF
Dvě významné zlínské kulturní instituce, Městské divadlo Zlín a Filharmonie Bohuslava Martinů představí jedine celý článek
HUDBA
HDK uvádí muzikálovou pohádku Zlatovláska
Hudební divadlo Karlín uvádí muzikálovou pohádku Zlatovláska režii v Filipa Renče. Na jevišti Malé scény HDK z celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Literární tipy 18. týden
Tajemství života KHM
Pátrání po nevyjasněných záhadách v životě básníka Karla Hynka Máchy (2010). Režie I. celý článek