Scéna.cz 

Devoid - umění nebo terapie?

První premiérou Nanohach v nové sezóně se stal projekt „Devoid“ v režii, choreografii a interpretaci Michala Záhory uvedený 16. září v Divadle Ponec v programu „Openingu „ 15. sezóny. Představení vzniklo za velmi pozoruhodných okolností, které je dobré znát, aby bylo možné je lépe rozšifrovat, jeho podstatou je převod textu skutečných dopisů do podoby pohybu.

Na čtvercové ploše pokryté „linem“ se vzorem „plovoucí podlahy“ sugerující obraz něčeho domáckého, známého se pohybuje v diagonálách hlavní protagonista jako by si zkoušel balet, který se mu ještě tak úplně nedaří, nebo je tomu naopak – ovládá jej skvěle a spíše se jej pokouší ironizovat, „poklidnou“ atmosféru dotváří klasický houslový koncert. Do hudby vstupuje text dopisu – muž, chlapec píše ženě – zpočátku není zcela jasné o jaký vztah se jedná – pokud nemáme prostudovaný program. Hlas čtoucího se někdy tříští v ozvěně a není slyšet. Je to někdo velmi, velmi blízký, snad partnerka? V dopise jde o jakousi rekapitulaci a vzpomínky na společné chvíle. Tanečník materializuje korespondenci oboustranně – je píšícím a vzápětí i adresátem. Vyjadřuje se gesty, která opakuje a variuje, dotýká se srdce, hlavy - míst, která jsou nejvíce zasažena, a zvláštními statickými „cviky“, kde jde o rovnováhu, výdrž (napínání trpělivosti?). Některé připomínají i figury gymnastů nebo kulturistů. Celé tělo se stává emocí, která právě vládne textu. Zvlášť působivé je „pulzování“ – propínání nohou na místě jakoby v chůzi, k nim se připojuj&iac ute; paže, trup a nakonec pulzuje – smršťuje se a rozpíná - celé tělo jako jedno veliké srdce prožívající extrémní bolest. Ztemnění a pouze bodové osvětlení oddělují druhou, chmurnější část –postupně se odhaluje a nyní už je zcela jasné, kdo je předmětem výčitek ale i vyrovnávání a přijetí – je to matka, která svého syna opustila - aby mu mohla zajistit lepší budoucnost, vydala se za prací do zahraničí a zahynula při autonehodě. Příběh vyznívá pozitivně – píšící svou matku nepřestal přese všechno milovat a je vděčný za vše dobré i zlé, co se mu od ní dostalo. Zdálo by se tedy, že název představení postihuj&ia cute;cí neexistenci a prázdnotu vztahů tak ztrácí platnost. V tomto závěrečném okamžiku poutá více pozornosti text než úsilí tanečníka, který už se v přímí pomalu a definitivně sklání na plochu scény.

Součástí představení byla následná debata, kde autoři Michal Záhora a Tereza Krčálová osvětlili různá fakta důležitá při tvorbě inscenace v rámci evropského projektu „BespectActive“ Jde o nové způsoby, jak učinit diváky více aktivními a podnítit je k tomu, aby se podíleli na činnosti divadel a podobných institucí.

Michal Záhora a Tereza Krčálová, která se zabývá novým ruským divadlem a jeho prací s dokumentárním textem, si vybrali jako téma dopisy – dnes už téměř neužívaný žánr - a vydali se je zkoumat do rumunského města Sibiu. Jejich spoluhráči byli studenti místní herecké školy a starší herečky z místního divadla. Spolupráce se ubírala poněkud jiným směrem než bylo zamýšleno. Studenti přinesly dopisy, které teprve nyní napsali a ve kterých se vyslovují k velice závažným tématům –jsou frustrováni ze vztahů s rodiči, kteří v mnoha případech a týká se to nejen Sibiu ale celé země & ndash; odjíždějí za prací do ciziny, aby svým dětem zajistili lepší budoucnost a zanechávají je doma samotné nebo v péči příbuzných. „Opuštěná“ mládež měla poprvé příležitost „vykřičet“ svou nespokojenost a pocity prázdnoty a tvůrci byli poněkud zaskočení intenzitou jejich výpovědí. Sami přiznali, že pracovní skupina neměla daleko do terapeutického kroužku - potvrdily to i ohlasy rumunských účastníků po shlédnutí představení. Pro tuto chvíli se rumunským studentům naskytla pomoc – byla to pro ně zřejmě opravdická terapie, přestože Michal Záhora a Tereza Krčálová si přáli zůstat na půdě umění.

Diváka, kterého se to přímo netýká, asi představení nestrhne k podobně silným prožitkům, které patrně pociťovali postižení a zůstane spíše nezúčastněným pozorovatelem sociologického fenoménu, „zajímavých událostí“, zaujme ho ale určitě projev a taneční um i originální nápady Michala Záhory bez ohledu na koncept.