Scéna.cz 

Hudební rozhledy 05//2015

Německý houslista a dirigent Thomas Hengelbrock patří k osobnostem, v nichž se snoubí spontánní muzikálnost, šíře vzdělání, všestrannost a povaha posedlého hledačství, demonstrovaná jak zájmem o historicky poučenou interpretaci všech stylových epoch, tak zájmem o hudbu soudobou. K té ho inspirovalo jeho působení v roli asistenta Witolda Lutosławského, Mauricia Kagela nebo Heinze Holligera, zatímco s historicky poučenou interpretací se sblížil zejména díky svému účinkování v souboru Concentus Musicus Wien a jako zakladatel Freiburger Barockorchester. Navíc je zakladatelem Balthasar-Neumann-Chor a Balthasar-Neumann-Ensemble, zaměřených na historicky poučenou interpretaci hudby od baroka po současnost, a Feldkirch festivalu. Na Pražském jaru představí s NDR Sinfonieorchester, vůbec prvním německým orchestrem, který se tohoto úkolu na našem nejvýznamnějším festivalu zhostí, Mou vlast.

Collegium 1704 slaví. Naštěstí s námi a v zaplněných koncertních sálech. Nemohlo pro svůj holdovací koncert k desetiletému výročí vybrat lépe, než Mši h moll, BWV 232 Johanna Sebastiana Bacha. Ne pro roztomilé spřežení dvou výročí – 330 let od narození skladatele a deset let Luksova souboru, ale pro dosažení prvotního cíle – nastolit také v Česku bachovskou tradici interpretace. Excelentní výsledky souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 našeptávají, zda by cembalista Václav Luks neměl kromě dirigování dávat i manažérské kurzy jak plnit sny a dobývat svět. Bachova Mše h moll je už dvě stě let, počínaje prvým kupcem a vydavatelem, brána za největší hudební dílo všech dob, opus summum – opus maximum. Odborníky fascinuje forma zpracování mše, nedostižné umění kontrapunktu, tvořivé přejímání děl dřívějších, spirituální skloubení luteránského a katolického vyznání a naše muzikology i styčné body Bachova veledíla s našimi zeměmi.

I když Vídeňská filharmonie sklízí na svých mezinárodních turné zpravidla velké úspěchy a v Hudebním spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni jsou často její koncerty vyprodány, stává se na různých úrovních své činnosti občas i terčem kritiky. Především v Rakousku jí bylo v posledních letech vytýkáno, že v její dramaturgické nabídce se málo objevují díla soudobé hudby. Sedmý abonentní koncert, který zazněl v rakouské metropoli v polovině března ve Zlatém sále, reagoval nejen na tyto oprávněné výtky, ale i na hudební, tuzemské a aktuální společenské souvislosti, které ovlivnily a inspirovaly vedení Vídeňské filharmonie k zajímavé sestavě skladeb kombinujících hudební historii a současnost. K nastudování děl Györgyho Ligetiho, Josepha Marxe a Antona Brucknera byl přizván Maestro Zubin Mehta, který do svých letošních plánů zařadil s Vídeňskou filharmonií nejen extrémně náročný Novoroční koncert, ale i tradiční květnový open-air v zahradách zámku Schönbrunn.

Jméno Paula Hindemitha je v hudebním interpretačním světě nezastupitelně spojeno s violou. Jeho obsáhlý kompoziční odkaz v oblasti tvorby pro sólové nástroje, v hudbě komorní či koncertantní, však kromě violy pamatuje na celou paletu hudebních nástrojů, z nichž zásadní roli hraje klavír. Klavír nikoliv pouze vázaný v nástrojové spolupráci s řadou dalších nástrojů, nýbrž jako sólový nástroj, kterému je svěřována řada specifických tvůrčích vyjadřovacích záměrů s nesporným vyvrcholením v prezentaci Hindemithových hudebně-teoretických názorů v cyklu Ludus tonalis z roku 1942. V rané Hindemithově tvorbě nalézáme klavírní cyklus, vytvořený v letech 1917–19 a nazvaný V noci… Sny a zážitky, op. 15. V obsáhlém souboru čtrnácti částí můžeme zaznamenat u výrazově postupně se profilujícího mladého skladatele kompromis mezi hudbou chápanou programně a hudbou komponovanou v rovině čistě absolutně pojatého tvůrčího náboje.