zvláštní poděkování
Volný.cz

„Poslyšte nejkrásnější z písní Šalamounových“

Ivan Ženatý  (Foto: Tomáš Lébr)

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Tímto veršem ze starozákonní Písně písní nás Pražský filharmonický sbor vítal v Rudolfinu ve středu večer 15. 10. 2014. Byli jsme svědky české premiéry skladby Píseň Šalamounova česko-slovenského skladatele Juraje Filase. Světová premiéra této skladby pro soprán, tenor, sbor a orchestr proběhla před dvěma lety v new –yorské Carnegie Hall, kde zaujala šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka. V roli krásné Šulamitky vystoupila česká sopranistka Lucie Silkenová, která nejen svým krásným sopránem, ale v nádherné jahodově červené róbě byla i nepřehlédnutelnou vizuální ozdobou večera. Řekla bych, že svou krásou mírně zastínila taktéž skvělý výkon krále Šalamouna v podání maďarského tenoristy László Boldizsára.

O zhudebnění Písně písní ze Starého zákona byl skladatel požádán známým souborem Oratorio Society z New Yorku. Bylo třeba vybrat jen některé pasáže textu, který jako celek je velice dlouhý. Kantáta je rozvržena do sedmi částí s krátkým úvodem. Text byl sestaven tak, aby vynikl příběh lásky krále Šalamouna a krásné Šulamitky.
Píseň Šalamounova vychází z dvořákovských tradic. Hudební výraz Juraje Filase bývá vykládán jako pokračování klasicko-romantické tradice – na rozdíl od svých vrstevníků komponuje tonálně-harmonickou hudbu. A opravdu – pokud bych nevěděla, že se jedná o skladbu současného žijícího autora, zařadila bych ji do dvořákovského období.
Skladatel Juraj Filas byl české premiéře svého díla osobně přítomen a po doznění posledního tónu sklízel spolu s pěvci a muzikanty zasloužené ovace.

„Vždyť silná jako smrt je láska, láska“
Jako reakce na smrt mladé dívky bylo zkomponováno nejznámější a nejhranější dílo rakouského skladatele Albana Berga Koncert pro housle a orchestr zvaný též „Památce Anděla“ . Proto jsme truchlili spolu s houslemi našeho nejlepšího virtuosa Ivana Ženatého v tuto chvíli nad všemi zmařenými mladými životy – a hlavně v tomto období českou veřejností oplakávanou zbytečnou smrtí šestnáctiletého Petra ze žďárské školy, který o den dříve podlehl bodným zraněním po útoku šílené schizofreničky. V nečekané shodě okolností dramaturgie koncertu a dramatu v reálném životě šlo o emočně velmi vypjatý moment! Odpočívej v pokoji, Petře!

První dvě části skladby představují život a poslední dvě smrt a vykoupení. Něžné tóny harfy na začátku, krásný čistý dlouhý tón houslí na konci. Alban Berg patří k tzv. Druhé vídeňské škole, jejíž skladby jsou pro posluchače náročnější. Koncert má přesně stanovenou řadu dvanácti tónů, se kterou skladatel pracoval, avšak na několika místech skladby naznačuje tonální centra, čímž se zpronevěřuje přísným dodekafonickým regulím a přibližuje se dur-mollovému systému. První věta obsahuje lidovou píseň z Korutanska a v závěrečném úseku dvouvěté skladby jsme mohli slyšet citaci a následné rozvíjení tématu z Bachova chorálu Es ist genug.
Velice milé bylo gentlemanské gesto pana Ženatého, jež svou kytici věnoval Olze Šroubkové, která hrála první housle. Posluchači si vyaplaudovali na mistrovi přídavek.

„Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví“
Druhá polovina koncertu patřila Symfonii č.4 H 305 Bohuslava Martinů. Martinů ji komponoval na jaře 1945 plný radosti a optimismu z končících válečných útrap a v naději, že se brzy vrátí do své milované vlasti. Další události však bohužel ukázaly, že tato očekávání byla marná – doma je málokdo prorokem.
Radostná první věta Poco moderato svou dvoudílnou stavbou připomíná barokní suity. Druhá věta ve formě dravého tanečního Scherza s kontrastním lyrickým středním dílem je vystřídána snově procítěným Largem. Optimistické vyznění celé symfonie podtrhlo závěrečné Poco allegro.
Opět bych zdůraznila jeden hudebně-vizuální akcent večera – a to postavení osmi kontrabasů, na které hráli Petr Ries, Pavel Nejtek, Zdeněk Benda, Jaromír Černík, Roman Koudelka, Ondřej Balcar, Jiří Vopálka a Petr Vašinka.
Na rozdíl od Bohuslava Martinů se pan Jiří Bělohlávek naštěstí do vlasti s poctami vrátil a stanul znovu do čela České filharmonie. Soubor jakoby dostal pod jeho vedením novou dimenzi . Dramaturgie koncertu byla velmi dobře promyšlena, koncert byl nabit mnoha emocemi , mnohotvárný a různorodý co do skladatelských postupů, vynikající výběrem sólistů. Každá část v nás vzbuzovala přesvědčení, že právě tohle byl vrchol večera!

24.11.2014 13:11:43 Alena Kunčíková | rubrika - Recenze

Časopis 47 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Noc bláznů  (NdB)

Časopis 47 - sekce

DIVADLO

Divadelní tipy 48. týden

Josef Hlinomaz

Úsměvy Růženy Naskové
Dnes si společně s J. Hanzlíkem zavzpomínáme na velikou umělkyni, která se narodila p celý článek

další články...

HUDBA

Robert Urban: Nahoty se nebojím!

Robert Urban (Tarzan)

Vítěz dalšího dílu pořadu Tvoje tvář má známý hlas a muzikálový Tarzan znovu dokázal svůj talent zpěváka i her celý článek

další články...

LITERATURA/ UM?NÍ

Vittorio Gassman – král komediantů

Vittorio Gassman – král komediantů
Portrét fenomenálního italského herce a režiséra. Francouzský doku celý článek

další články...