Scéna.cz 

Choreograf Wheeldon proměnil Shakespearovu Zimní pohádku v baletní perlu

Christopher Wheeldon již v adaptaci Alenky v říši divů ukázal, co pro něj znamená pojem baletní scéna 21. století. Dokonalá syntéza tanečních a hudebních čísel, uhrančivé výpravy a technických fines světla a stínu pozvedla nesmrtelný literární skvost do mrákotných výšin jevištní imaginace. Nyní stál před neméně náročnou výzvou. Převést Shakespearovu ZIMNÍ POHÁDKU do nového celovečerního baletního opusu se v odborných kruzích jevilo jako už přespříliš smělý tvůrčí záměr. Wheeldon obklopený totožným autorským týmem ve složení skladatel Joby Talbot a scénograf Bob Crowley to však zjevně dokázal: první kritiky předních světových deníků nešetří slovy chvály. Čeští diváci mohou posoudit další Wheeldonův baletní triumf již 28. dubna 2014 od 20:15, kdy londýnské představení uvedou v přímém přenosu pražské Bio Oko, brněnská Scala a kino Puls v Kopřivnici.

„Hledal jsem takové Shakespearovo dílo, které dosud nebylo vyprávěno tancem a přitom obsahuje nepřeberné množství dramatických prvků a zároveň v sobě mísí různé žánry,“ prozradil svůj záměr choreograf Wheeldon při zkouškách nového baletního díla. „Zimní pohádka v sobě ukrývá tragikomické polohy, psychologickou drobnokresbu postav, humor, poezii, drama i fantazijní svět, takže volba padla na ni. A byla to opravdová výzva,“ doplnil tehdy s vyčerpaným úsměvem na rtech.
Přípravy Zimní pohádky v Královské opeře se nesly v horečnatém a stresujícím tempu a doprovázely je četné komplikace. Ve světě dychtivě očekávaných uměleckých opusů a všudypřítomného informačního šumu je vyšponovaný harmonogram tvůrčích realizací a šibeniční termíny produkce už v podstatě normou. I proto bylo rozhodnuto, že se na začátek dubna avizovaná veřejná generálka konat nebude a umělecký soubor cizeloval představení až do samotného slavnostního otvíracího večera uzavřený před zraky veřejnosti. Dle nadšených diváckých ohlasů bezprostředně po premiéře stál výsledek za to.

„Zimní pohádka čítá celkem šest hlavních postav, což je strašlivý nápor pro choreografa, “ poukazuje Wheeldon na jednu z klíčových realizačních komplikací, jíž jako autor adaptace čelil. „Každé musíte vtisknout jednoznačný a neopakovatelný taneční rukopis, každá je nositelem nějakého zásadního povahového rysu, každá se ocitá ve vypjatém dramatickém momentu, každá ovlivňuje předivo příběhu i jednotlivé dějové zvraty. A to už vůbec nemluvím o jejich psychologickém vývoji v průběhu vyprávění, “ vypočítává Wheeldon a přidává více než výmluvné gesto vybuchující hlavy zmučeného umělce.
Na jednu scénu tak postavil vedle sebe současnou elitu Královského baletu a snažil se z ní vytvořit organické těleso, kde se figury vzájemně doplňují, aniž by se v individuálních výkonech nějak zastiňovaly. Povedlo se mu to skvěle, ať už jde o „někdejší udivenou Alenku“ Lauren Cuthbertson, zde v roli osudem těžce zkoušené sicilské královny Hermiony, Edwarda Watsona jako jejího muže a paranoidního krále Leonta, snivě křehkou Sarah Lamb v roli odvržené dcery Perdity, famózní Zenaidu Yanowskou ztvárňující rozhodnou šlechtičnu z královského dvora či Stevena McRaeho v roli mladého prince Florizela, jenž se zamiluje do Perdity a prožívá s ní opojné milenecké souznění.

Zatímco Wheeldon ujařmoval vysokou koncentraci baletní špičky na jedné scéně, výtvarník a scénograf Bob Crowley zase řešil fantazijní rozměr Shakespearovy romance, retrospektivní děj střídající minulost a přítomnost i cestování mezi zeměmi ze Sicílie do Bohemie a zpátky. Podobně jako v Alence v říši divů vsadil na samotnou kouzelnou povahu látky, kterou nechal vyrůst v nádherný a mohutný světélkující strom v druhém dějství. Zimní pohádka v Královské opeře je tak podobně jako předchozí Alenka v říši divů divácky sdílná a poutavá pro všechny věkové generace, děti nevyjímaje. To je také patrně jedna z jejích největších předností. Umělecký soubor kolem Wheeldona nasměroval balet do nové a zřetelně imaginativní tvůrčí roviny otevřené „pro rodinné návštěvníky“. Vizionářští autoři počítají i s nemalou filmovou zkušeností diváka a s vizuálními efekty a technikou, jež divadelní představení prezentuje v přímém přenosu také do sálů kin. V jevištní realizaci se tak promýšlí každý efektní detail, který je zobrazován na velkých plátnech a ve vybroušené obrazové kvalitě. Zároveň je ovšem stále kladen silný důraz na taneční finesy a poctivou životnost baletních figur i jejich emocionálních projevů. Wheeldon se ovšem nebál vnést do baletního díla i vtip, čímž poukázal vedle lyrické povahy poezie i na její neméně významnou komediální hodnotu.

Telegraph dal Zimní pohádce pět hvězdiček, Guardian, Evening Standard či Arts Desk po čtyřech. Recenzenti z těchto vybraných periodik se shodují v názoru, že Wheeldon a jeho tvůrčí kolektiv vystoupali v nové autorské baletní adaptaci ještě výše než v případě Alenky v říši divů. Často zaznívá, že choreograf Wheeldon, skladatel Talbot a výtvarník Crowley jsou nejsilnější v magii snu. V okamžicích, kdy na scéně dochází ke kongeniálnímu propojení všech tří složek v oblasti nadskutečna či pohádkového mýtu, je divák vždy zcela unešen. Z odborných recenzí tak nejlépe vychází druhé „stromové“ dějství. Co se týče bezprostředních ohlasů laické veřejnosti na několik již proběhnuvších repríz, zde je baletní představení jeden velký superlativ. Ať již budeme naslouchat kritikům či reakcím neodborné veřejnosti, je jasné, že romance o královské žárlivosti, úkladech, nehynoucí lásce, odpuštění i šťastnému shledání se díky Wheeldonovi stala vrcholnou baletní událostí posledních let. A díky Baletu v kině se mohou při představení v královské Covent Garden královsky bavit i čeští diváci.

Zimní pohádka
Královský balet v Londýně: Zimní pohádka – přímý přenos; Balet o třech dějstvích s prologem; 175 min včetně přestávky; 28. dubna 2014 20:15 (Praha – Bio Oko, Brno – kino Scala, Kopřivnice – kino Puls)
Hudba: Joby Talbot; Choreografie: Christopher Wheeldon. Tančí: Lauren Cuthbertson (Hermiona); Edward Watson (Leontes); Sarah Lamb (Perdita); Steven McRae (Florizel). Orchestr Královské opery diriguje David Briskin; Sbor Baletu Královské opery