Scéna.cz 

Zlaté medaile za zásluhy na poli umění za rok 2013 rozdány

Centrum múzických umění Johna F. Kennedyho vyhlašuje Laureáty Zlaté medaile za zásluhy na poli umění za rok 2013 jsou Jiří Bělohlávek, Soňa Červená, Karel Komárek Jr. a Magdalena Kožená. Ocenění bylo laureátům uděleno u příležitosti pražského summitu mezinárodního výboru Kennedyho centra v Lobkowiczkém paláci v Praze 8. června 2013.
Mezinárodní výbor Kennedyho centra pro umění (The Kennedy Center International Committee on the Arts, KCICA) byl založen v r. 2001 s cílem podporovat mezinárodní uměleckou a kulturní výměnu a posílit mezinárodní aktivity Kennedyho centra. Od 4. do 8. června se v Praze uskutečnilo zasedání výboru v rámci každoročního summitu, který bude 8. června zakončen slavnostním večerem, na němž budou uděleny výroční Zlaté medaile za zásluhy na poli umění.

Operní pěvkyně a herečka Soňa Červená začala svou profesní dráhu v hudebním divadle a ve filmu. První stálé angažmá ji zavedlo do Janáčkovy opery Národního divadla v Brně a poté nastoupila do berlínské Státní opery, kde za role v operách Claudia Monteverdiho, Georga Friedricha Händela a Christopha Glucka obdržela čestný titul „Kammersängerin“ (komorní pěvkyně). V lednu 1962 emigrovala za dramatických okolností do Západního Berlína, kde si získala věhlas účinkováním v operách Georgese Bizeta, Richarda Strausse, Giuseppa Verdiho a Richarda Wagnera. Soňa Červená byla členkou operních souborů ve Vídni, Miláně, Amsterodamu, v Barceloně, Bruselu, Lisabonu a ve všech velkých německých operních domech. Kromě toho vystupovala na předních amerických scénách a mnoha významných mezinárodních festivalech, například v Bayreuthu, Salzburgu, Glyndebourne, Edinburghu a po jedenáct sezón také v San Francisku. Spolupracovala s takovými dirigenty, jako jsou Rafael Kubelík, Karel Ancerl, Herbert von Karajan a Pierre Boulez.
Těžištěm koncertního a operního repertoáru Soni Červené se stala díla 20. století (Mahler, Stravinskij, Janáček, Berg, Ligeti, Nono, Hanze). Ve Frankfurtu nad Mohanem jí byl udělen podruhé titul „komorní pěvkyně“ a úspěch sklízela také za mistrovskou interpretaci Janáčkových oper.
Po ukončení kariéry operní pěvkyně působila jako herečka v proslulém hamburském divadle Thalia, kde spolupracovala mimo jiné s americkým režisérem Robertem Wilsonem na inscenacích s hudbou Toma Waitse a Lou Reeda a absolvovala představení na všech pěti kontinentech. Po Sametové revoluci se v polovině 90. let vrátila do vlasti, vydala svou autobiografii Stýskání zakázáno a knihu o svém pradědovi Václavu Červeném, který byl výrobcem žesťových nástrojů.
V pražském Národním divadle ztvárnila symbolickou roli Osudu ve stejnojmenné Janáčkově opeře v režii Roberta Wilsona. V komorní opeře Zítra se bude... Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila o tragické smrti Milady Horákové jí připadla hlavní role a ve Věci Makropulos opět v režii Roberta Wilsona se představila v roli Emilie Marty. Svými mimořádně bohatými jevištními zkušenostmi obohatila také melodramata z dílny Ullmana, Bernsteina, Suka, Bodorové, Štědroně, Kvěcha, Březiny a Ivanoviče.
V květnu 2013 se Soňa Červená představila v roli ústřední postavy ve Stravinského Persefoně, připravuje se na novou komorní operu s názvem Toufar a novou divadelní hru 1914, která nám připomene 100. výročí od vypuknutí první světové války, jíž bude režírovat Robert Wilson.

Magdalena Kožená se narodila v Brně, kde vystudovala konzervatoř. Dále studovala u Evy Blahové na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Je nositelkou několika významných českých i mezinárodních ocenění, v roce 1995 například zvítězila v 6. Mezinárodní Mozartově soutěži.
Uzavřela exkluzivní smlouvu se společností Deutsche Grammophon. Jedno z jejích prvních sólových CD – recitál z Dvořákových, Janáčkových a Martinů děl – získal v roce 2001 ocenění Gramophone Solo Vocal Award. Mezi její vysoce hodnocené nahrávky u DG patří Mozartovy, Gluckovy a Myslivečkovy árie nahrané s Pražskou komorní filharmonií a Michelem Swierczewským, francouzské árie s Mahlerovým komorním orchestrem a Marcem Minkowským, Gluckův Paris a Helena (Gabrieli Consort a Paul McCreesh), kritikou ceněná nahrávka kantát členů Bachovy rodiny (Lamento, Musica Antiqua Köln a Reinhard Goebel); album Mozartových skladeb (Orchestra of the Age of Enlightenment a Sir Simon Rattle); alba Händelových a Vivaldiho skladeb (Venice Baroque Orchestra a Andrea Marcon), recitálová alba s Malcolmem Martineau Songs a My mother taught me (Když mě stará matka), Lettere Amorose – album raně barokních italských a španělských skladeb (s Private Musicke); album Love and Longing s Mahlerovými, Ravelovými a Dvořákovými skladbami (s Berlínskou filharmonií a Sirem Simonem Rattlem); nahrávku Carmen s Magdalenou Koženou v titulní roli vydala v létě 2012 společnost EMI Classics.
V roce 2004 obdržela prestižní ocenění Gramophone – Umělec roku, v roce 2009 pak získala ocenění Gramophone za nahrávku fragmentů z opery Bohuslava Martinů Julietta se Sirem Charlesem Mackerrasem a Českou filharmonií.
Magdalena Kožená je etablovanou koncertní pěvkyní. S recitály dosud vystoupila např. v Londýně, Paříži, Bruselu, Berlíně, Amsterdamu, Vídni, Hamburku, Lisabonu, Praze, Kodani, Tokiu, San Francisku a v newyorských Alice Tully Hall a Carnegie Hall. Vystupovala rovněž na festivalech v Mnichově, Salcburku, Lucernu, Aldeburghu, Edinburghu či na festivalu Schwarzenberg Schubertiade. Mezi klavíristy, kteří ji doprovázejí, patří Daniel Barenboim, Yefim Bronfman, Malcolm Martineau, András Schiff, Karel Košárek a nositelka řádu Britského impéria Mitsuko Uchida.
Vystupovala s následujícími tělesy a osobnostmi: Berlínský filharmonický orchestr, the Orchestra of the Age of Enlightenment, Rotterdamský filharmonický orchestr, Philadelphia Orchestra (Sir Simon Rattle), the Royal Concertgebouw Orchestra (Mariss Jansons), Lucerne Festival Orchestra (Claudio Abbado), Česká filharmonie, Chamber Orchestra of Europe, Scottish Chamber Orchestra (Sir Charles Mackerras a Robin Ticciati), Vídeňská filharmonie (Daniel Harding a Sir Simon Rattle); Accademia Santa Cecilia (Myung-Whun Chung), venezuelský Orchestr Mládeže Simona Bolivara (Gustavo Dudamel) ad.
Operní angažmá Magdaleny Kožené zahrnují role Oktaviana v Růžovém kavalírovi, Melisandy v Pelleovi a Melisandě a Lazuli v L’Etoile v berlínské Státní opeře, dále s Johnem Eliotem Gardinerem nastudovala v Paříži roli Orfea v Gluckově opeře Orfeus a Eurydika. S Marcem Minkowským ve Vídni nastudovala Nerona v L’Incoronazione di Poppea. Pod vedením Bernarda Haitinka a Marca Minkowského vystupovala v Paříži jako Melisanda; dále vystupovala jako Cherubino (Mozart: Figarova svatba) na festivalu v Aix-en-Provence a v Mnichově, a jako Sesto (Handel: Julius Caesar) v Holandské opeře, jako Zerlina (Mozart: Don Giovanni) na festivalu v Salcburku pod vedením Nikolause Harnoncourta, jako Dorabella (Mozart: Cosi fan tutte) pod vedením Sira Simona Rattlea. V newyorské Metropolitní opeře vystoupila pod vedením Jiřího Bělohlávka jako Varvara (Káťa Kabanová), pod vedením Simona Rattlea jako Melisanda, pod vedením Jamese Levina jako Cherubino, Dorabella a Idamantes. V Royal Opera House Covent Garden vystoupila v titulní roli Rossiniho Popelky.
Od roku 2013 je patronkou významného hudebního festivalu Concentus Moraviae. V roce 2003 jí francouzská vláda udělila titul Rytíř řádu umění a literatury.

Jiří Bělohlávek se narodil v Praze roku 1946. Jeho láska k hudbě se projevovala již od nejútlejšího věku. Hru na violoncello studoval u profesora Karla Pravoslava Sádla a posléze ve studiu pokračoval na Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění. V té době se začal více věnovat dirigování a mezi jeho učitele patřili takové osobnosti jako Robert Brock, Alois Klíma, Bohumír Liška a Josef Veselka. V roce 1968 dostal Jiří Bělohlávek nabídku od legendárního rumunského dirigenta Sergiu Celibidacheho, aby se stal jeho asistentem. V roce 1970 Bělohlávek zvítězil v celostátní soutěži mladých dirigentů a v roce 1971 se dostal do finále Mezinárodní dirigentské soutěže Herberta von Karajana. V roce 1973 poprvé spolupracoval s Českou filharmonií a za svou práci sklidil velmi příznivý ohlas, čímž započal jeho dlouholetý vztah k tomuto orchestru. V roce 1972 byl jmenován dirigentem Státní filharmonie Brno a v této funkci zůstal až do roku 1978. Poté se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, kde působil až do roku 1989, a stálým dirigentem České filharmonie. V roce 1979 ho Václav Neumann, šéfdirigent České filharmonie v letech 1968 až 1990, přivedl do berlínské Komische Oper, kde Bělohlávek debutoval Smetanovým Tajemstvím a kde hned v následujícím roce dirigoval Stravinského Život prostopášníka.
V roce 1990 byl Jiří Bělohlávek jmenován šéfdirigentem České filharmonie. Navázal na skvělou pověst tohoto hudebního tělesa, zejména v oblasti interpretace hudby českých skladatelů, a stal se důstojným pokračovatelem dlouhé řady význačných českých dirigentů, kteří tento orchestr řídili před ním: Václava Talicha, Rafaela Kubelíka, Karla Ančerla a Václava Neumanna. V roce 1994 Bělohlávek založil Pražskou komorní filharmonii, kterou vedl až do roku 2005, kdy se stal jejím čestným dirigentem. Pod taktovkou Jiřího Bělohlávka vystoupila řada nejvýznamnějších světových orchestrů, včetně Berlínské filharmonie, Bostonského symfonického orchestru, Clevelandského orchestru, Gewandhausorchester Leipzig, Newyorské filharmonie, Filadelfského orchestru, Sächsische Staatskapelle Dresden a Symfonického orchestru v San Francisku. V roce 1994 byl Jiří Bělohlávek jmenován hlavním hostujícím dirigentem pražského Národního divadla, v roce 1995 se stal hostujícím dirigentem Symfonického orchestru BBC a v roce 2006 jeho šéfdirigentem. Jiří Bělohlávek je prezidentem Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro a v této funkci se dlouhodobě snaží šířit povědomí o tvorbě českých skladatelů. Jeho obzvláště vřelý vztah k hudbě Bohuslava Martinů měl významný podíl na tom, že se tento velikán dočkal světového uznání. Bělohlávek posluchačům zpřístupnil také řadu do té doby málo známých děl Dvořáka, Janáčka, Smetany i Suka. V roce 2012 se odehrál s napětím očekávaný návrat Jiřího Bělohlávka do funkce šéfdirigenta České filharmonie, přičemž spojení vysoce profesionálního orchestru s Bělohlávkovým inspirativním řízením jistě přinese nesmírně zajímavé výsledky.

Karel Komárek Jr. je zakladatelem KKCG, jedné z nejrychleji rostoucích investičních skupin ve střední Evropě, která se pod jeho vedením již 18 let dynamicky rozvíjí. V současnosti má v portfoliu společnosti v hodnotě miliardy Eur s více než dvěma tisíci zaměstnanci v šesti zemích. Soustřeďuje se na firmy specializující se na průzkum a produkci ropy a zemního plynu, dále na strojírenství, turismus, reality a média. Od počátku svého podnikání buduje Karel Komárek své firmy především s respektem k ostatním – zaměstnancům, obchodním partnerům i společnosti jako celku.
Je si vědom svého společenského postavení a především odpovědnosti, která z něj vyplývá. Tento zodpovědný a svědomitý přístup se odráží nejen v zásadách úsporného a ekologického využívání přírodních zdrojů, na jejichž zavedení se podílel, ale i v jeho aktivní podpoře a účasti na nejrůznějších kulturních akcích a projektech.
Karel Komárek stál u zrodu Dvořákovy Prahy – mezinárodního festivalu vážné hudby, který se již šest let věnuje dílu jednoho z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů, a byl rovněž jedním z iniciátorů vzniku Ceny Antonína Dvořáka. Tato cena je udělována výrazným osobnostem, které se zasloužily o dobré jméno české kultury a jejího odkazu jak doma tak v zahraničí. Mezi laureáty Ceny Antonína Dvořáka jsou významné osobnosti jako např. Josef Suk, Ludmila Dvořáková a Jiří Kylián.
Díky iniciativě Karla Komárka je investiční skupina KKCG již řadu let generálním partnerem jedné z nejprogresivnějších hudebních akcí v České republice – festivalu Struny podzimu. Dále skupina KKCG podpořila poslední tři ročníky Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.
V r. 2005 Karel Komárek založil Nadaci Proměny, jejímž cílem je revitalizace opuštěného a zanedbaného veřejného prostoru proměnou na zahrady a parky. Jedinečný přístup organizace ke každému konkrétnímu místu a projektu občany a komunity učí využívat tyto revitalizované lokality aktivně, přitom však zodpovědně.
Veškeré aktivity skupiny KKCG pod vedením Karla Komárka jsou vyvíjeny s vizí budoucnosti, zároveň však neztrácejí ze zřetele historické tradice.