zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Händelův Xerxes na scéně Stavovského divadla

Uvedení barokní opery na jakékoli z českých scén je vždy zajímavým vybočením z mnohdy již stereotypní dramaturgické linie, ve které v poslední době převládají většinou nejslavnější opery italského hudebně-dramatického repertoáru druhé poloviny devatenáctého a počátku dvacátého století.
Barokní opera stojí, vzhledem ke své interpretační a zároveň realizační náročnosti (a v neposlední řadě také velmi malé divácké poptávce), na okraji zájmu jednotlivých zdejších operních souborů, které dávají stále častěji přednost oblíbeným operám Verdiho nebo Pucciniho, které již samotným nasazením na repertoár zaručují divácký (a tudíž i ekonomický) úspěch. Barokní opery jsou nespravedlivě odsunuty do pozadí a stávají se tak nejen pro běžného diváka prakticky nedostupnými. Milovníci těchto v mnoha případech plnohodnotných děl jsou pak odkázáni pouze na poslech různých nahrávek nebo na návštěvu některého ze zahraničních operních domů. Městské divadlo Ústí nad Labem svou novou inscenací Händelovy opery Xerxes (premiéra 7.února 2003) dokázalo, že podobné díla mají na repertoárech oblastních scén své místo a jejich uvedení má, díky realizaci řady (pro diváky srozumitelných) inovačních režijních postupů, své opodstatnění. Jen pouhé dva dny po ústecké premiéře byla tato inscenace, která byla připravena v koprodukci již zmíněného Městského divadla Ústí nad Labem s Komorní operou Praha a Alber Concert Theater München, pohostinsky uvedena na scéně Stavovského divadla v Praze v rámci volného cyklu inspirovaného operou „OPERA ŽIJE!“, který již tradičně pořádá agentura Janáček.

Inscenaci společně připravili dirigent Norbert Baxa, režisér Martin Otava, kostýmní výtvarnice Bettina Kirste a scénograf Ján Zavarský, kteří dokázali toto půvabné dílo jednoduchými prostředky oprostit od pro barokní operu tak typické okázalosti, a přiblížili jej tak vkusu a chápání současného obecenstva. Na scéně je postaveno černé obdélníkové proscénium, v jehož střední části se třpytí zlatavý platan – Xerxův oblíbený strom, který symbolizuje určitou vzpomínku na jeho pobyt v západní části Persie. V zadní části jeviště je pak umístěn bílý prospekt, který je během představení decentně obměňován různě barevnými světelnými plochami. Režisér Otava dokázal velmi komplikovaný příběh rozehrát v jemných odstínech psychologické charakteristiky jednotlivých postav, kterými dosáhl nikoliv mimořádného, ale v obecné rovině vyrovnaného jevištního celku.
Patrně nejproblematičtějším článkem celého nastudování je poněkud nestylová a bohužel v řadě míst také nepřesná hra orchestru, díky níž představení upadalo (zvláště v první části večera) k poněkud unylé těžkopádnosti.

Pražské uvedení této opery ozdobilo hostování slavného amerického kontratenoristy Johnnyho Maldonada, který již svou přítomností, ale zároveň také suverénním pěvecko-hereckým výkonem v roli Xerxova bratra Arsamena, vtiskl představení punc vyjímečnosti. V roli Xerxe pěvecky triumfovala vynikající slovenská mezzosopranistka Denisa Hamarová, jako Xerxova snoubenka Amastris se představila nadějná mezzosopranistka Andrea Kalivodová, krásně stylovým zpíváním obdařila postavu Romildy půvabná sopranistka Ludmila Vernerová. V roli Romildiny sestry Atalanty se představila mladá pěvkyně Anna Klamo, které sice výrazný pěvecký projev prozatím ještě chybí, strhujícím hereckým ztvárněním své postavy si ale oprávněně dokázala získat sympatie celého obecenstva. V rolích vojevůdce Ariodata a Arsamenova sluhy Elvira zaujali zajímavými pěveckými i hereckými výkony basisté Alexander Proklov a Pavel Klečka. V inscenaci se na přijatelné úrovni prezentuje také komorní sbor, který připravil sbormistr Pavel Baxa.

Nebývá tomu tak často, abychom se na některé z našich (nejen) oblastních profesionálních scén mohli setkat s po všech stránkách vyváženou produkcí barokní opery. Je pravda, že Ústeckému nastudování Händelova Xerxe k dokonalé hudební interpretaci díla ještě něco málo chybí, přesto však tento soubor pražským divákům připravil opravdový operní svátek a bezesporu všem, kteří se na celkově kladném vyznění tohoto večera podíleli patří velký dík.

22.2.2003 Daniel Jäger | rubrika - Recenze