Scéna.cz 

Bralen opět zazářil

Taneční divadlo Antares uspořádalo v pondělí 2. prosince 2002 v Divadle komedie Večer moderního tance. Jako host byl pozván taneční soubor Bralen z Bratislavy. Večer byl rozdělen na dvě části - v první předvedli hostitelé tři choreografie. První se jmenovala Naplnění samotou, choreografie se ujala Kateřina Malá, jako autoři hudby byli uvedeni St. Germain a Costes. První dva vstupy byly podmalovány částečně taneční hudbou ve stylu bosanovy a rumby a tanečníci si v naprosté uzavřenosti od ostatních „odžívali“ své problémy, radosti a žaly. Třetí vstup byl hudebním oživením: ve zpívaném francouzském šansonu s úvodním textem „Nechce se mi pracovat…“ vyjádřil taneční pár lehkost a nezávaznost vztahu dvou lidí. Závěrečná část na monotónní jen rytmický doprovod, i když tančená celou skupina, nebyla vyvrcholením.

Autorem druhé choreografie pro sebe a partnerku byl Jaroslav Cemerek. Název Kdo z koho měl vyjadřovat věčný svár mužského a ženského elementu. Podle úsměvů v obličeji autora byl jeho záměrem vtipný podtext. Diváci jistě pochopili, že na začátku přivázal k židli on ji, na konci ona jeho. Ale mezi tím?
Třetí choreografie měla název Den Toten (= mrtvým) der Heimat (= vlasti ). Hudba: Jiří Pavlica, Bára Basiková, Kája Mařík aj. Hudebně to bylo zpívané oratorium, s krásným ženským i mužským hlasem. Pohyb byl v programu vysvětlen jako snaha o „ pochopení a změnu sebe v duchovně vyspělé bytosti“ atd. Pokud byl pohyb doprovázen hudbou a zpěvem, pomáhalo to k představě „hledání cesty, vlastní zkušenosti a pravdy“. V sólové polopatistické části, kde taneční projev nahradila pohybová klišé, by pomohlo zkrácení.
Po přestávce přišli na řadu hosté. Taneční soubor Bralen vznikl v Bratislavě před více než 20-ti lety jako amatérský soubor moderního tance. Brzy se dostal na špičku amatérských tanečních souborů v naší republice a nyní je předním slovenským souborem. U jeho zrodu stáli známí a zkušení choreografové Jan Letenay, Jan Hartman a další.
Som tvoj …? stále nevěděl partner tanečnice Jany Kekeňákové, bez nadsázky hvězdy souboru. I když jsou ostatní tanečníci vynikající, je Jana přirozený hudební a taneční talent od malička, což jí umožnilo – jak se nám svěřila, a máme tím i souhlas dámy s uvedením věku! - že v souboru tancuje 20 let, od svých 12 roků ! Sledovali jsme ji při dřívějších hostováních Bralenu v minulosti a všichni tanečníci odborníci se shodují v tom, že je v amatérském tanci jednička. Na hudbu Leonarda Cohana vytvořil nápaditou choreografii pro celý soubor Rostislav Letenaj.
Autorem druhé i třetí choreografie byl Joe Alegada, hudbu složil španělský hudebník Dulce Pontes. Jana Kekeňáková v tanci Slzy vyjádřila své pocity s vnitřním citovým prožitkem, citlivě, tanečně, nechyběl ale ani náznak jižního temperamentu, obsaženého v hudbě. Tato podmanivá španělská hudba, která podmalovávala všechny tři choreografie, ve které převládala kytara a krásné sólové party mužského a ženského hlasu, vytvářela charakteristické napětí, vyjádřené bravurně pohybem. Tanečnice byla odměněna zasloužilým potleskem na otevřené scéně. Závěrečné strhující číslo Tres canciones na hudbu Silvia Rodrigeze odměnili diváci opět bouřlivým potleskem. Tato část večera byla opravdu nádherným uměleckým zážitkem. Těšíme se, že na Mezinárodním týdnu tance v lednu 2003 uvidíme Bralen opět, a to s novou choreografií! Autorem je Cristina Perera s názvem Leting go. Na shledanou!