Scéna.cz 

Ohlédnutí za tanečním rokem 2012

Ani souboje vedené s institucemi udělujícími finanční prostředky, které ani letos nebyly příliš štědré (ba naopak) neumenšily nadšení a činorodost tvůrců z různých proudů současného tance. Přehlídky s mezinárodní účastí doložily, že přes obtížné podmínky neutrpěla kvalita a nová díla obstojí v evropské konkurenci.

Dubnová Česká taneční platforma shrnula tvorbu za minulý rok a tak se v programu nemohly neobjevit průkopníci contemporary jako sdružení Nanohach (s choreografií francouzského performéra Fabrice Ramalingoma Brut) nebo VerTeDance (choreografie Kolik Váží Vaše Touha? za živého doprovodu hudební skupiny Zrní), mezi než se "prodraly" např. Spitfire Company (s choreografií Jiřího Pokorného Nedotknutelní), Skutr s Adélou Laštovkovou-Stodolovou (představení Muži) nebo taneční sóla Báry Látalové (Margaretha vypravuje inspirované poezií a životem české básnířky Irmy Geisslové) a Jany Vrány (Sfinga).

Mimořádný úspěch zaznamenalo sdružení VerTeDance- nejenom že bylo představení Kolik Váží Vaše Touha vyhlášeno Taneční inscenací roku, ale za novou produkci Simulante Bande obdrželo v říjnu 2012 Cenu divadelních novin. Soubory jakoby si šetřily sílu do finiše a přišly většinou s novými věcmi v závěru roku -s výjimkou únorového Mansona z dílny Dot504 - např. Lenka Vagnerová a její nová Company uvedla v Ponci Jezdce, Nanohach a Lenka Bartůňková Orbis Pictus a Vertedance Boxtesku.

Témata ČTP "rozpracovává" do šíře červnový festival Tanec Praha, vrcholná událost naší současné taneční scény, který více než dvě desetiletí dováží hodnotné taneční "produkty" z celého světa. Na loňském 24. ročníku zazářila jména jako Constanza Macras a její berlínský soubor Dorkypark GMHB (projekt s rómskými dětmi Open for Everything), Lucinda Childs v přepracování holandské choreografky Nicole Beutler (Dialogy s Lucindou) a jako největší hvězdy Ultima Vez Wima Vandekeybuse (28. a 29. června se zbrusu novým představením booty Looting týden po benátské světové premiéře) a švýcarský soubor Alias pod vedením Guilherme Botelha (s choreografií Sideways Rain).

Vedle toho se konala řada už zavedených festivalů např. Čtyři dny v pohybu, k nimž přibyly nové - festival Nová generace. K těm zavedeným patří také KoresponDance na přelomu listopadu a prosince pořádaný Centrem choreografického rozvoje - Setkávání současného tance SE.S.TA s podobným zaměřením jako ČTP nebo Tanec Praha ale v mnohem skromnějším rozsahu, na nějž zavítala americká choreografka a odbornice na postmoderní tanec Martha Moore s workshopy a eventy, Andrea Miltnerová, specialistka na barokní tanec s Trilogií pohybu anebo Alban Richard a soubor Ensemble l 'Ábrupt s Třemi etudami o odloučení.

V programu Tance Praha byli také zastoupeni 420people, pohybující se mimo "main stream" jak v baletu tak contemporary, s choreografií Václava Kuneše Wind up a hostem z Japonska Saburo Teshigawarou. Oba členové sdružení Nataša Novotná a Václav Kuneš postupně rozšiřují pole působnosti do dalších uměleckých oborů. Společně s Davidem Prachařem neotřele zpracovali a na jaře uvedli Máchův Máj a s orchestrem Berg vytvořili multižánrové představení pod názvem M is for..s prosincovou premiérou. Nataša Novotná si nadto zkusila s velkým ohlasem choreografii baletu Igora Stravinského Pták Ohnivák v brněnském Národním divadle, který byl uveden ve společnosti neméně úspěšné choreografie Itzika Galili Six na hudbu Stevena Reicha.

Pro balet byl loňský rok jubilejní v několika ohledech. Propagátor moderního tance a zakladatel Pražského komorního baletu Pavel Šmok se dožil pětaosmdesátky, což bylo patřičně oslaveno komponovaným večerem z jeho choreografií v podání PKB na prknech Stavovského divadla. V březnu slavil 65. narozeniny choreograf Jiří Kylián a jeho matka Markéta Kyliánová, bývalá tanečnice, se dožila neuvěřitelné stovky! V roce 2012 uběhlo deset let šéfování baletního souboru Národního divadla pevnou rukou Petra Zusky. V květnovém a červnovém cyklu tanečních komponovaných večerů Gala X si mohli diváci připomenout mnohá z jeho nejúspěšnějších děl, která už jinak nejsou k vidění.

V roce 2012 vyprodukovalo pražské Národní divadlo dvě baletní inscenace - když nepočítáme Dona Quijota Jaroslava Slavického ještě se souborem baletu dnes už samostatně neexistující Státní opery - v jarním období Šípkovou Růženku mexického choreografa Javiera Torrese a velmi úspěšným vstupem do letošní sezóny byla podzimní Amerikana, pokračování dějin amerického baletu, choreografie G. Balanchina, W. Forsytha a J. Robbinse, které se zalíbily jak kritice tak publiku.
Z mimopražských scén se na podzim zablýsklo z plzeňského Divadla J.K. Tyla, kde byl uveden balet L.Vaculíka zpracovávající slavné téma L.N. Tolstoje ANNA KARENINA, ze Severočeského divadla opery a baletu v Ǔstí nad Labem, kde zazněly populární hity v baletu Igora Vejsady The Beatles, The Doors nebo z Ostravy, kde v Divadle Jiřího Myrona proběhla premiéra Posledního samuraje v nastudování kanadského režiséra a choreografa Erica Trottiera a domácího Igora Vejsady.

Význačné osobnosti a významné taneční události se k nám dostávali také nepřímo prostřednictvím médií. Za stálé velké pozornosti obecenstva pokračovaly přenosy baletních představení z Pařížské opery (např. Romeo a Julie na hudbu Hectora Berliotze v choreografii Sashy Waltz), z londýnského Královského baletu (Marná opatrnost v choreografii Fryderyka Herolda), z Velkého divadla v Moskvě (např. komický balet A. Ratmanského na hudbu D. Šostakoviče Světlý pramen, Raymonda J. Grigoroviče na hudbu A. Glazunova, světoznámé Čajkovského Labutí jezero nebo Louskáček a další), k nimž přistoupilo v letošním roce Nederlands Dance Theatre prozatím s třemi večery věnovanými bývalému uměleckému řediteli Jiřímu Kyliánovi a jeho nástupci Paulu Lightfootovi se Sol León a dalším.
Jako obvykle hostil i letos Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha taneční hvězdy v reálu i na plátně. V Praze se objevila primabalerína Anglického národního baletu Daria Klimentová, legendární ruský choreograf Boris Eifman a in memoriam Roland Petit. Další taneční zážitky např. poslední hudebně taneční projekt Alaina Platela C(H)oeurs nabídla festivalová videotéka.

Příznivci různých tanečních žánrů si tedy v minulém roce nemohou stěžovat na nedostatek dění a věřme, že to tak potrvá i v roce 2013.