Scéna.cz 

Klasický titul spolu s moderním

Ne náhodou připravilo Moravské divadlo v Olomouci pro své diváky taneční lahůdku v podobě obnovené premiéry baletního večera Světlo a stín. V tomto divácky úspěšném a přitažlivém představení se publiku opět představil mimo baletní soubor i současný ředitel divadla Daniel Wiesner, který je zároveň autorem choreografie, libreta, výtvarníkem scény a režisérem.
Vlastní komponovaný večer tvoří baletní fantazie na obecně známou hudbu Antonia Vivaldiho – Čtvero ročních dob, pojatá v klasičtějším stylu a balet na hudbu Bohuslava Martinů – Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány.

V první polovině večera se choreografie Daniela Wiesnera velmi těsně spojená s Vivaldiho hudbou soustředila na taneční vyjádření jednotlivých ročních dob. S celkovou koncepcí baletu dobře korespondovaly kostýmy Josefa Jelínka a jednoduchá scéna, dotvářená pouze měnící se intenzitou a barevností jevištního osvětlení. Každé období roku bylo charakterizováno i svou typickou barevností – jaro světle zelenými a žlutými odstíny, léto – žlutou a červenou, podzim – hnědou, červenou, žlutou a zima – modrou a bílou barvou.

V tanečním obsazení se uvedli přední sólisté baletu s novými posilami souboru. Jmenovitě za dámy Monika Bernovská, Lucie Hloužková, Irina Ostapenko, Simona Doubková, Simona Křenková a Irina Trocenko. Za pány byl nejvíce vidět Luděk Mrkos, od kterého můžeme čekat další pozoruhodné výkony a dále Konstantin Soldatenkov, Vladislav Nikolenko, Valerij Globa a navýsost dobře tančil i Michal Pimek.

Do ostrého kontrastu k předcházející půli představení postavil Wiesner svou druhou choreografii na hudbu Dvojkoncertu Bohuslava Martinů. Zde předvedl již na zcela prázdné a syrové scéně otevřené do své celé hloubky, moderní balet se silnou dějovou linií a skrytými symboly. Jak sám v programu přiznává – „spolu s tanečníky se snažím prostředky tanečního divadla reflektovat geniální hudbu, která je přímo nasáklá nervozitou a nejistotou doby, je přítomen strach i hrdinství, odhodlání i vzdor zrazeného národa.“ Balet sám přinesl velmi vděčnou úlohu pro ústřední představitelku Matky Simonu Křenkovou, jejíž výkon odměnilo publikum dlouhým potleskem. Neméně důležitou roli hrál také baletní sbor v černobílých kostýmech.
Obnovená premiéra baletního večera Světlo a stín, která se v Moravském divadle konala 3. listopadu 2002, dokázala opět nesporné kvality i vysokou technickou úroveň baletního souboru. Divák má možnost konfrontovat metody a postupy klasického baletu se současným tanečním uměním, kterého je v regionálních divadlech k vidění poměrně málo. Jedním z východisek této neuspokojivé situace je právě uvádění titulu klasického s moderním. Nezbývá mi tedy než popřát divadelní „zlomte vaz“ do další premiéry baletu, která již klepe na dveře – za dva týdny 29. listopadu 2002, uvede Moravské divadlo celovečerní balet P. I. Čajkovského Labutí jezero.