Scéna.cz 

Náročnější úkoly posouvají kvalitu našeho souboru

Operní soubor Jihočeského divadla České Budějovice připravuje na sezónu 2002/03 uvedení dvou romantických oper – Verdiho Rigoletta a Gounodova Fausta a Markétu. Dále bude realizován projekt pod názvem OPERA EX ARCULA, jehož cílem je objevování zapomenutých a na světových jevištích zřídka hraných (nicméně kvalitních!) hudebně - dramatických děl. V této sezóně v rámci tohoto projektu uvede operu B. Martinů - Den dobročinnosti ve světové premiéře!
Blíže o repertoáru jsme si povídali s Milanem Kaňákem, šéfem opery.

S jakými problémy se ve své funkci nejčastěji setkáváte?
Osobně se mě dotýká zasádní všeobecný problém - ohodnocení kultury v tomto státě. Přijímání a chápání umění v naší zemi je velmi ostudné. Už obrozenci si uvědomovali, že základ národa spočívá v jazyku, v hudbě a v kultuře vůbec.

Jaký repertoár je Vám jako dirigentovi nejbližší?
Osobně upřednostňuji českou hudbu všech stylových období a jakoukoli tvorbu soudobou. Např. Dvořáka, Smetanu, Martinů a Janáčka především, ze světových autorů pak Stravinského a další.

Operní repertoár Vašeho divadla byl v posledních letech velmi rozmanitý. Budete v tomto trendu pokračovat i nadále?
Zcela nepochybně. Místní publikum je velmi specifické a nejširší repertoárové spektrum si vyžaduje. V nové sezóně se navrátíme k dřívější dramaturgické linii, kdy jsme se zabývali objevováním neznámých nebo již zapomenutých titulů, zejména v oblasti komorní opery. Na tuto tradici navážeme projektem Opera ex arcula.

Existuje nějaké dílo českého nebo světového operního repertoáru, které byste si přál v Českých Budějovicích uvést na scénu, ale bohužel to není z určitých důvodů možné?
Díla v našem repertoáru jsou podmíněna zejména prostorem, kapacitou sboru a počtem hráčů v orchestru, což podmiňuje velikost orchestřiště, proto nemůžeme inscenovat zejména většinu Janáčkových oper, vyjma Její Pastorkyně (1993) a Osudu (1985). Podobně mnoho dalších titulů včetně například Vágnera.

Jaké rizika v sobě nese uvedení v České republice velmi málo známé opery Andrea Chenier od Umberta Giordana, kterou jste inscenovali na podzim minulého roku?
Jak jsem se už zmínil, jedno velké riziko – Andre Chenier je limitní opera pro stav našeho ansámblu, v podobné situaci byl Dalibor. Myslím, že díky těmto zkouškám se může prověřit kvalita našeho souboru. Kladením náročnějších úkolů může jedinec i soubor jít dál.

Právě pod hudebním nastudováním Smetanova Dalibora jste podepsán Vy osobně - premiéra v Českých Budějovicích v lednu 2002. Kritika tuto produkci v režii Jany Andělové-Pletichové nepřijala. V čem Vy osobně vidíte zásadní problém této inscenace?
Dle mého to není problém inscenace. V první řadě se vše odvíjí od jejího výkladu, přístupu a taktéž od jejího přijetí. Na tutéž premiéru, jejíž režii naše odborná veřejnost odsoudila, vyšla kritika v Salzburgu, a ta naopak viděla režijní přístup jako moderní, a přesto vycházející ze Smetanovy hudby. V čem je tedy problém?

Váš operní soubor má kmenového režiséra Miloslava Veselého, který je zároveň výrazným sólistou. Představuje tento stav pro pro divadlo nějakou výhodou?
Dle mých zjištění mají Budějovice v tomto republikové prvenství, nepočítámeli Jiřího Nekvasila nebo Josefa Průdka. Miloslav Veselý má možnost působit na soubor i mimo své inscenace, což považuji za velkou výhodu. Tento jakýsi režijní dohled mu umožňuje více poznat soubor, což se zákonitě projevuje v jeho kvalitě.

Zmínil jste Josefa Průdka, který v nedávné době opustil post šéfa opery ND Praha. V Českých Budějovicích ale působil dlouhá léta jako výrazný sólista a od druhé poloviny osmdesátých let také jako režisér, taktéž zastával funkci šéfa opery. Bude se nadále opět do Českých Budějovic vracet ať už jako sólista nebo režisér?
Jako režisér se v Budějovicích objeví hned v této sezóně ve velmi zajímavém projektu. Spolu budeme realizovat světovou premiéru dosud neznámé opery B. Martinů Den Dobročinnosti.

Inscenátory jednotlivých operních titulů jsou u Vás většinou čeští umělci, počítáte do budoucna také se spoluprací s některým ze zahraničních režisérů?
Již u zmíněného projektu Den Dobročinnosti budou v inscenačním týmu pracovat ze zahraničí francoužští výtvarníci Fillip a Marcel Sterone. O hostování režisérů zatím neuvažujeme.

Nechybí v souboru tak výrazné pěvecké osobnosti, jakými byli dnes již svým způsobem legendární pěvci – Roman Kratochvíl, Oldřich Jakubík, Eva Valentová nebo Naděžda Honzíková?
Těžko říci. Při minimálním počtu angažovaných sólistů je v podstatě každý ve svém oboru výraznou osobností. Charakteristickým rysem budějovické opery je výrazná divadelnost a herecký projev, tím i mladí členové souboru si nacházejí svoji výrazovou parketu.
Určitou osobností, kterou kritikové i diváci staví do popředí, je například Alexandr Beň - barytonista, který vyzrává v osobnost velmi pronikavě. Dále paní Bubáková je rovněž dlouholetou oporou ansámblu. Sólistkou na níž se stále chodí je paní Veselá. Paní Kateřina Hájovská - soprán zabodovola v minulé sezóně. Oporou je i paní Volfová. Z mladých pěvců se výrazně profiluje Svatopluk Sem. Ve výčtu bych mohl samozřejmě pokračovat.

Ať se Vám v nové sezóně daří nejen objevovat nové talenty, ale zejména přilákat nové diváky na zajímavé operní tituly.

Daniel Jäger a Josef Meszáros