zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Labutí jezero

Swan Lake (Zdroj: D. Amrallag)

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Balet baletů, LABUTÍ JEZERO, nabídl cyklus Balet v kině ve druhém přenosu této sezóny z Velkého divadla v Moskvě.
Hudbu k baletu na libreto V.P.Begičeva a V.Gelcera, kteří se inspirovali německou pohádkou, napsal Petr Iljič Čajkovskij na závěr svého pobytu v Moskvě. Moskevská premiéra baletu v choreografii pražského mistra Julia (Václava) Reisingera se konala ve Velkém divadle v únoru roku 1877. Kritiky se oněm nevyjadřovaly nějak nadšeně, ale zřejmě si jej oblíbilo moskevské publikum, protože se v repertoáru Velkého divadla udržel téměř deset let.

Nová kapitola inscenování se začíná psát s Mariem Petipou a jeho následovníkem Lvem Ivanovem, kteří uvedli druhé dějství už po smrti Čajkovského v roce 1895 v Mariinském divadle v Sankt Petěrburgu.
Petipova choreografie prorazila baletu cestu do světa, kde první zastávkou byla v roce 1900 Varšava. Labutí jezero bylo od té doby nesčetně krát modifikováno a v těchto nejrůznějších podobách se dodnes objevuje jako jeden z nejpopulárnějších baletů na scénách celého světa.
V ruském prostředí do něj zasáhl podstatně Alexandr Gorskij v roce 1901 1920, také A.A. Vaganová v roce 1933 a v novější době Jurij Grigorovič. V inscenaci z roku 1969 roztančil všechny postavy na špičkách a na konci nechal Odettu a prince zemřít. Tehdejší ministryně kultury, přítomná na premiéře, ale nesouhlasila s takto pesimistickým vyzněním v přímém protikladu k jasným zítřkům vzkvétajícího Sovětského svazu, a tak musel Grigorovič balet přepracovat. Ke své původní myšlence se vrátil až za nových poměrů v roce 2001, tuto verzi viděli také diváci v kinech.
Jde patrně o verzi nejrozšířenější, rozdělenou do čtyř dějství - zde ve dvou blocích. Vypráví názorně pohádkový příběh bez psychologizování a filozofování, protože má sílu sám o sobě. Porušování slibů a neschopnost rozlišování jsou stále stejnými lidskými nedostatky, zahalené do jakéhokoliv hávu.
O provedení opět nemá smyslu hovořit, opakovaly by se stereotypní superlativy. Maria Alexandrova (Odetta, Odilie ), Ruslan Skvorcov (princ), Nikolaj Tsiskaridze (Rudovous), Vjačeslav Lopatin (Šašek) ale i další nemohou tančit jinak než brilantně, s elegancí, lehkostí atd. Za zvláštní připomínku snad stojí jeden z mnoha nezapomenutelných momentů - princ se loučí s Odettou - labutí, ta opouští jeviště, celé tělo a ruce naznačují pohyb křídel tak sugestivně, že skutečně "odlétá".
Záběry tváří přesvědčují, že interpreti jsou stejně dobrými herci jako tanečníky. Pozlátko dekorací a kostýmů neruší, velkolepá výprava patří k romantickému baletu. V první části trůní sál královského hradu ve zlatavých a hnědých tónech podobně jako kostýmy sborů (barevnost trochu splývá), odstíny modré až černé v noční krajině s jezerem, uprostřed polyfunkční emblém (Simon Virsaladze). Tato forma inscenace - vysoké taneční umění zasazené do barvitého rámce ve spojení s podmanivou hudbou (dirignet Pavel Sorokin) -zapříčiňuje, že eventuální kritické myšlenky o zastaralosti a modernosti se rozpouští v radostném uvolnění.

5.11.2012 23:11:13 Helena Kozlová | rubrika - Recenze

Časopis 17 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Časopis 17 - sekce

DIVADLO

Nová výzva Kašpar.Dramatik

Martin Hofmann (Cyrano)

Spolek Kašpar je soubor, který je již více jak třicet let etablovaný na české divadelní scéně. Aktuálně hraje celý článek

další články...

HUDBA

Turbodechovka Fanfare Ciocărlia roztančí Flédu

Fanfare Ciocărlia

Fanfare Ciocărlia, jedna z nejproslulejších balkánských dechovek, představí 12. května v premiéře na Flédě svo celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Dny evropského filmu znají své vítěze

Bez dechu (Without Air)

Na mezinárodním festivalu Dny evropského filmu (DEF) byly dnes slavnostně předány v pražském kině Přítomnost f celý článek

další články...