zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Abstraktní Wir spielen frieden

Ilustrační foto SOP

  

Státní opera uvede 26. května 2002 v rámci cyklu Bušení do železné opony čtvrté pokračování. Tentokrát dostane příležitost současná „horká“ novinka německého skladatele Jörna Arnecke Wir spielen frieden. Skladatel v libretu použil texty Ericha Frieda, Wilhelma Müllera a Reinera Kunze. Na režijní realizaci se podílí Karla Štaubertová-Sturm. „Pocity jsou v téhle opeře nadřazeny ději. Důležité je vcítit se, stejně jako v moderní poezii nebo v moderním pohybovém divadle,“ uvedla pro server Scena.cz k libretu.

Wir spielen frieden tvoří dvě volně na sebe navazující scény s reflexí na psychologické stavy vyvolané válkou a milostným vzplanutím, resp. vyčkáváním smrti nebo lásky do naprosté strnulosti. Kromě toho se tu střetává i pohled 19. a 20. století.

Vystupující postavy ve zpívaných rolích jsou Paní Justice, Zpěvačka (Olga Krahulcová); Uprchlík (Petr Matuszek); další mluvené role Pan Rada a Sprächerin. Orchestr tvoří osm členů a metronom. Všichni jsou organicky zapojeni do pohybu na scéně.

Paní režisérky Karly Štaubertové-Sturm jsme se dále zeptali. Práce na nevyzkoušené a neprověřené opeře pro Tebe není novinkou, vzpomeňme operu Ifigenie Michala Košuta v Národním divadle Brno, která se konala se v rámci festivalu Moravský podzim 2001, kterou jsi také režírovala ve světové premiéře. Co Ti účast na takovýchto projektech přináší?
Je velmi vzrušující podílet se na autorské opeře, sledovat, jak vzniká a mít možnost i aktivně pracovat na změnách. V klasických dílech skladatelů zesnulých tato šanci není. Občas je inscenačním oříškem vyřešit např. nedostatky libreta nebo různé dějové kotrmelce. Na druhou stranu má žijící autor vždycky nějakou představu i o uvedení díla a ta se někdy neshoduje s tím, co si myslí režisér. Dochází tedy k dohadům a konfliktům, hledání ideálního tvaru, vyjádření se moderními prostředky. A právě tohle mě na současné opeře přitahuje.
  • Máme chápat, že i orchestr se na scéně pohybuje? Tedy tančí nebo chodí?
    Wir spielen frieden chápu jako citovou záležitost s reálnými podtexty. Vzpomínky a představy tě obklopují ze všech stran. Proto se na scéně pohybují nejen herci a zpěváci, ale i hudebníci. Jejich pohyb je odosobněný a připomíná přesuny a míjení lidí, kteří komunikuji neverbálním jazykem. Postupně se všichni dostávají i do prostoru hlediště, takže diváci jsou i zvukem obklopeni ze všech stran.
  • Wir spielen frieden patří k abstraktním operám, nakolik pomůže divákovi vnímat text scéna?
    Arneckeho hudba mě zaujala natolik, že jsem i scénu navrhla sama. Je tam několik scénických znaků, které lze použít jako klíč k rozšifrování úloh jednotlivých postav a jejich duševních stavů. Nechci ale podávat divákovi jednoznačný návod k použití. Speciálně toto dílo má oslovit náš vnitřní svět a naše osobní vztahy bez ohledu na obecné pravdy.
  • Není Ti líto, že se jedná o pouze jediné provedení ve Státní opeře?
    Pokud se všechno podaří, jak zamýšlím, tak už žádná repríza ani být nemůže. To vypadá asi tajemně, ale připadá mi to jako logické vyústění záměru "bušení do zelezne opony". Ale aby mi to jak říkáš nebylo líto, připravujeme na rok 2003 jednu verzi pro Musikakademie Reinsberg, která se na inscenaci koprodukčně podílí. Operu také uvádíme v německém jazyce a obě mluvené role a všichni hudebníci jsou z Německa.
  • Co Tě čeká v další sezóně?
    Hned po premiéře se vrhám na činohru, ovšem s písničkami a tanci. Připravujeme v Městském divadle Zlín Barona Prášila, tak si užiji fantazie zase v poněkud odlehčené formě. Moc se těším na podzim v tomtéž divadle na Mozartovu Kouzelnou flétnu, opět upravenou pro činoherce. A pak mě čekají Košice, kde jsem vloni režírovala Verdiho Trubadura a kam mě pozvali opět. Tentokrát mi nabídli Smetanovu Prodanou nevěstu. Mám velkou radost, že se na ni chtějí podívat nově a navíc česky. Další projekty jsou zatím v jednání, ale v kombinaci s výchovou mého ročního syna je i to práce nad hlavu. Naštěstí mě ale nevyčerpává hledat stále nové cesty. Chtěla bych dokázat, že opera není mrtvý žánr oprašovaný v pietních muzealních inscenacích, ale živé divadlo, které má co říci dnes i zítra.
  • Děkuji za rozhovor a přeji Zlom vaz.
  • 13.5.2002 Josef Meszáros | rubrika - Zprávy