Scéna.cz 

Ludmila Vrkočová: Domovem hudby II. – Morava

Téměř čtvrt století uplynulo od chvíle, kdy v nakladatelství ČHF Panton vyšel hudební místopis Čech nazvaný Domovem hudby I., jehož autorkou byla muzikoložka Ludmila Vrkočová. Římská jednička v názvu knihy napovídala, že se můžeme těšit na pokračování, věnované oblastem na východ od Českomoravské vrchoviny. Pravda, čekali jsme dlouho, ale v loňském roce jsme se druhého dílu, dílu zaměřeného na Moravu, konečně dočkali. Důvodem mnohaleté čekací doby byla jistě složitost přípravných prací, jejichž časové nároky si stěží dovedeme představit. Zdržení však nepochybně zapříčinily také problémy současné ediční situace, které posléze vedly k tomu, že autorka vydala „moravský“ díl vlastním nákladem.

Už za to si rozhodně zasluhuje uznání, protože tak ojedinělý a souhrnný projekt by byla velká škoda ponechat jen způli načatý. Obdiv však její práce budí především svou obšírností a detailností, vyniká autorčiným přehledem. Nad knihou co chvíli čtenáře napadne: „Kde tohle Ludmila Vrkočová zjistila? Kde tohle objevila?“ Sama se vyhýbá označit své dílo za místopis. Charakterizuje je jako procházku „městy a dědinami Moravy, které v minulosti, ale i dnes poznamenala hudba“. Ať chce či ne, hudební místopis to je. A velmi zdařilý. Nic na tom nemění, že je nesen volnější formou, opravdu jako putování. Je psán živým, místy poetizujícím jazykem a prokládán řadou citací, ať už písňových textů anebo různých dokumentů. Jeho velkou předností je, že si stejnou měrou všímá historie i současného hudebního života jednotlivých obcí. I těch je úctyhodný počet – na pět set!
Putování je děleno do jednotlivých oblastí, které se ne vždy kryjí s národopisným členěním. Začíná se na Horácku, následuje Podhorácko a Podyjí, kapitola věnovaná pásmu z Malé Hané až do Podluží zahrnuje i Brno a Brněnsko, další části se týkají Slovácka, pásma od Javorníka až na Hanou, ze Slezska až k Luhačovicím a poslední kapitola náleží Těšínsku, Lašsku a Valašsku. V daných lokalitách před námi kolují stovky jmen skladatelů, hudebníků, pedagogů i teoretiků spjatých s Moravou ať už původem anebo působením. Seznamujeme se se zachovanými písemnými památkami, s muzicírováním ve světském i církevním prostředí, s hudebními soubory minulosti i dneška a opominut nezůstává ani folklor, lidová píseň, tanec, ba i kroje a obyčeje – velmi příjemný je třeba exkurz do tématu o lidových zvycích v průběhu křesťanského roku, přiřazený k pasážím o Rožnově pod Radhoštěm.
Samozřejmě že větší prostor v textu dostávají kulturní centra jako Brno, Olomouc, Ostrava či Opava, ale je dobře si z historie připomenout čilý hudební život na mnoha sídlech šlechticů a církevních hodnostářů (a to třeba i v koutech dnes tak odlehlých, jako je Jánský Vrch či Bílá Voda u Javorníka). U současnosti působí jako oživení, probleskne-li ve vyprávění náznak autorčiných osobních zážitků a vzpomínek. Péče věnovaná přípravě knihy byla evidentně vzorná. Pokud by mělo dojít k reedici, zasloužila by za vyčištění pasáž o vzniku Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (str. 280 a 281), kde se řádky opakují. Ve výčtu skladatelů, kteří projevili zájem zkomponovat Maryšu bratří Mrštíků jako operu (str. 12), rozhodně neměl chybět E. F. Burian, protože ten svůj záměr zrealizoval. Vzhledem k tomu, že si Ludmila Vrkočová všímá také provozování oper, stál by za zmínku pokus o existenci operního souboru při Horáckém divadle v Jihlavě na počátku padesátých let 20. století. Mezi významnými osobnostmi brněnského meziválečného života hledáme marně jméno skladatele a dirigenta Františka Neumanna, šéfa opery tamního Národního divadla. A škoda, že se cestou po Slovácku autorka nezastavila také v Domaníně a nepřipomněla, že naše slavná operní pěvkyně Libuše Domanínská si zvolila jméno podle svého rodiště, což není jev tak častý. Za nepříjemný omyl lze ovšem považovat údaj, že Osud je Janáčkova první opera (str. 258) – to tedy opravdu ne!
Setkání s publikací povyšují na zážitek krásné barevné fotografie Jana Trojana a Milana Vojtka. Velkým přínosem jsou i přílohy – soupis náboženských bratrstev, seznam kantorů-hudebníků od 17. do 20. století, řazený podle míst působení, seznam hradních a zámeckých hudebních těles, vojenských a armádních kapel, obsáhlý soupis zpěváckých spolků a abecední seznam moravských rodáků působících v zahraničí. Pohled na ten zástup jmen budí oprávněný pocit hrdosti nad múzičností naší minulosti i současnosti. A to jde jen o polovinu republiky, takže by se chtělo říci „Co Moravan, to muzikant!“

Ludmila Vrkočová: Domovem hudby II. – Morava, fotografie Jan Trojan a Milan Vojtek, Vydavatelství Ludmila Vrkočová, Praha 2011, 396 str., ISBN 978-80-901611-9-1
Zdroj Hudební rozhledy 09/12 - Jaroslav Someš.