Scéna.cz 

Bizet: Carmen

Bizet: Carmen – Marguerite Mérentié, Agustarello Affre, Henri Albers, Aline Vallandri, Opera Comique, François Ruhl-mann
Řadu reedic historických nahrávek oper obohatila americká společnost Marston nejnověji dvěma nejstaršími komplety Bizetovy Carmen. Vůbec prvním z roku 1908 s Emou Destinnovou, říze-ným Brunem Seidlerem-Wink-lerem, a druhým z roku 1911 s Margueritou Mérentiéovou, řízeným Françoisem Ruhlman-nem. Originální vydání na 18 a 27 deskách jsou dnes unikáty srovnatelné s nejvzácnějšími sériemi poštovních známek. Oba snímky představují operní premiéry gra-mofonových společností Gramophone a Pathé, dva různé záznamové vynálezy (horizontální a ver-tikální řez drážky) a dvě různá pojetí celku. První záznam vznikl v Berlíně německy a ač je výrazně krácen, zachovává dokomponované recitativy; druhý vznikl v Paříži francouzsky s prózou téměř bez škrtů. Destinnová je Carmen nejen na svou dobu živelně smyslná a dráždivá, s neo-pa-ko-vatelnou barvou hlasu a s té-měř hereckým výrazem pěveckého podání. Mérentiéová nabízí Carmen hlasově uměřenou, vyrovnanou a kultivovaně měkkou v autenticky zdrženlivém pojetí souboru pařížské Opéry comigue. Rovněž jako celek je Carmen s De-stinnovou (reedovaná potřetí) zvukově plastičtější, posluchačsky účinnější a dnešnímu chápání Bizetovy opery bližší, než mladší, úhledně plynoucí záznam s Mé-ren-tiéovou (reedovaný poprvé).

Za technickými přepisy stojí jako záruka nejvyšší dosažitelné kvality jméno Ward Marston, napřesrok padesátiletý nevidomý specialista na rekonstrukce starých nahrávek (nejnověji kompletní Caruso pro Naxos je rovněž jeho dílem). Po letech hledání, zkušeností a tříbení názorů je dnes Ward Marston hlavní světovou autoritou v tomto oboru. Jeho zásluhou byly k přepisům získány nejlepší dochované výlisky a snímkům zůstala zachována původní jemná patina šumu v po-zadí. Všechny části jsou přesně korigovány v intonaci a sestřih proveden doslova beze švů i v pří-padech, kde se konec a začátek desky opakovaly. Od doby, kdy Carmen s Destinnovou vydal na CD v rámci destinnovského kompletu Supraphon (1994), pokročila technika i estetika přepisů k jistotám tehdy jen naznačeným. Doplňkem této zkrácené Carmen je velká scéna z 3. dějství Lohengrina s Destinnovou a Rudolfem Bergerem, jejíž přepis proti Supraphonu rovněž získal na zvukové měkkosti a vyrovnanosti. Technické provedení sestřihu je mistrovské.
Nabídku záznamů hlasu Emy Destinnové na CD nyní rozšířila i britská firma Symposium, která této pěvkyni věnovala v řadě svých recitálů číslo 6 (1283). Výběr se řídil spíše technickou zachovalostí desek ze sbírky Dr. Richarda Copemana, než dramaturgickým hlediskem. I náhoda však byla moudrá, určila-li jako vý-sledek 19 arií a scén od Webera a Wagnera po Strausse, od Meyerbeera a Thomase po Verdiho a Puc-ciniho a nevynechala Smetanu a Kovařovice. Zvukové korekce jsou minimální.
Všechny zmíněné edice jsou vybaveny vzletně napsanými a při-tom zasvěcenými průvodními slovy Harolda Brudera, Roberta Baxtera a Stanleyho Heniga. U operních kompletů je i bohatý obrazový doprovod.